Ministryně Valachová mimo obraz

Jedná se o úžasnou idealistickou myšlenku, která by ovšem vyžadovala velmi zásadní změny. A mimo jiné také potřebný počet vyškolených speciálních pedagogů zamřených na práci s těmito dětmi, kteří by jim pomáhali přímo ve třídách.

Tento systém už léta velmi dobře funguje ve Švédsku a také v Británii, ale je potřeba říci, že tyto země, které jsou typickými představiteli sociálního státu, tento projekt dlouhodobě připravovaly a mají neporovnatelně lepší finanční možnosti nežli ČR.

Je potřeba také vidět zděšení, které z plošného uplatňování tohoto projektu panuje mezi většinou českých pedagogů, kteří pro práci s dětmi s lehkým mentálním postižením nemají potřebné znalosti, a nutno říci že ani potřebné podmínky, i mezi naprostou většinou regionálních a municipálních politiků a také drtivou většinou rodičů.

V situaci, kdy se průměrná mzda učitele pohybuje kolem celostátního průměru, po něm lze jen těžko chtít, aby se ve svém volném čase narychlo a z vlastních zdrojů vzdělával a zvládal další, zcela nové povinnosti, na které není odborně připraven a na které nejsou díky velmi vysokému počtu žáků ve třídách a mizivému počtu speciálních pedagogů a asistentů pedagogů připraveny ani české školy jako celek.

Není možné tento projekt s úspěchem prosadit proti vůli a zájmu převážné většiny učitelů a také rodičů.

Správnou cestou zřejmě je nechat věcem jistý čas. Školy, kde tuto inkluzi již dobrovolně provádějí, podpořit a věnovat jim pozornost i v popularizaci jejich zkušeností, dobrých i špatných. A snažit se v každém kraji a ve velkých městech najít další školy ochotné k uplatnění pilotního projektu. Na základě vyhodnocení zkušeností z několika desítek škol po třech a čtyřech letech fungování se rozhodnout, zda v tomto experimentu pokračovat, či nikoli a co udělat, aby se v něm případně s úspěchem pokračovat dalo.

Možnost celého projektu je tedy řešení gradualistické. To znamená jeho postupné uplatnění na větší a větší počty škol v průběhu příštích deseti let. Ale uplatnit projekt, který je tak závažným zásahem do života dětí, učitelů a rodičů formou „poručíme větru, dešti,“ není moudré.

Právě v takové věci je vidět absolutní nepřipravenost současné mistryně školství k vedení svěřeného resortu. Nemá prostě zkušenosti na to, aby sama projekt svými odbornými znalostmi ve veřejnosti zaštítila, anebo aby jej odpískala. A to je odpovědnost také předsedy vlády Sobotky, který mohl do čela resortu po odchodu bývalého ministra Chládka zvolit vhodnější osobu.

Možná premiéru Sobotkovi nevadí ani naprosto devastační kampaň, kterou vůči ministryni školství právě v souvislosti s uskutečněním tohoto projektu vede například bulvární tisk. A je jen otázka času, kdy se připojí média další…

Jiří Paroubek