Největší populista volební kampaně

Už jen političtí fajnšmekři si pamatují, na jaká témata byli vlastně T. Okamura a jeho tehdejší strana Úsvit přímé demokracie do parlamentu zvoleni.

Jeho poslanecký klub mu v průběhu doby prchnul a všichni Okamurovi nevěrní skončí po těchto volbách v propadlišti dějin. Okamura byl zkrátka spiritus agens celého podniku, který bez něj nemá žádný smysl, a tak se ti, kdo Okamuru opustili, ani neodhodlali kandidovat do podzimních sněmovních voleb.

Do těchto voleb Okamura přišel s tvrdými hesly zejména proti islámu a proti EU. Je potřeba si říci, že velká část českého obyvatelstva na tato celkem nesmyslná hesla dobře slyší. Racionální argumenty příliš nezabírají. Příliv islámských uprchlíků, ekonomických i jiných, do naší země, se prostě nekoná, ale čeští občané, respektive významná část z nich, jak ukázal průzkumy veřejného mínění společnosti Sanep až 75 %, se obávají právě islámu a islámského terorismu, což sypou do jednoho kornoutu.

Těžko se na běžné občany, kteří nejsou odborníky v politice, zlobit. Ale

T. Okamura musí přece vědět, že islám u nás žádný skutečný problém nepředstavuje a že je to v našich podmínkách pouze papírový tygr. A stejně tak problém nepředstavuje ani EU. Opustit po anglicku EU, jak Okamura na svých doporučuje, může být vtipným bonmotem, ale současně jde o cestu do slepé uličky.

Jakou jinou možnost má země ve středu Evropy, jejíž export ze 4/5 směřuje do zemí EU, nežli být členem EU a využívat bezcelního prostoru EU EU a časem přijmout5 měnu jádra EU, tedy euro?

Řekněme si otevřeně, že koruna se stejně ve vztahu ke světovým měnám mimo Evropu pohybuje v těsné závislosti na euru. Jinak řečeno, pokud by teoreticky vzato padlo euro, padne i koruna. Nemyslím si vůbec, že jedno nebo druhé padne. A možná, že i pan Okamura ví, že euro prostě nepadne a že jen za posledních pár =4ů zhodnotilo svou pozici k dolaru o více než 10 %, a to pro ekonomiku EU, pro její stabilitu i dynamiku, vůbec není špatné vysvědčení…

A to, že v tuto chvíli nemáme euro? Připomenu jeden skoro neviditelný faktor, který českou ekonomiku připravuje o miliardy korun ročně. Tím faktorem jsou kurzové konverze mezi korunou a eurem, které probíhají v souvislosti s toky zboží a služeb mezi ČR a zahraničím, tedy mezi českými a evropskými firmami.

Kdybychom obchodovali v euru, kurzové ztráty by nevznikaly. Kurzové ztráty se pak promítají přímo do ekonomiky českých firem a zprostředkovaně snižují příjmy státního rozpočtu, tedy příjmy nás všech.

Nepatřím ale k těm, kteří by říkali, že je možné přijmout euro už zítra. Vedení ČNB v listopadu roku 2013 rozhodlo o tom, že bude oslabovat českou korunu tištěním nových a nových česABS kých bankovek. Za necelé tři a půl roku jich dokázalo na rotačkách vytisknout za více než dva biliony korun. Tyto dva biliony korun směnila ČNB za eura, aby uměle udržela kurz české koruny.

Ale čeští občané přeci při vstupu republiky do EMU nechtějí konverzi v nevýhodném kurzu. Nechtějí tedy euro konvertovat za nějakých 24–25 korun, ale chtějí euro nejlépe za 20, či hůře 22 korun.

Podle konverzního kurzu, který bude stanoven tesne před vstupem do EMU, a vedení ČNB udělalo vše proto, aby tento kurz byl pro české občany málo výhodný, budou nastaveny také platy a taktéž úspory českých občanů budou převedeny do eur (a samozřejmě také ceny).

To jsou souvislosti, které Okamura nemusí ani tušit a pokud je tuší, tak je neříká. Ale nepochybuji o tom, že si jeho SPD své voliče najde. Osobně očekávám jejich volební výsledek někde na úrovni 8 %, a možná až k 10 % frustrovaných voličů…

Jiří Paroubek