Nezávislost novinářů oceňuje Babiš po svém

No, nevím, já čekám nějaké trumfové eso, které Babiš ve svém programu ještě vytáhne z rukávu. Úžasné by jistě bylo si jej při jeho debatách s americkými protějšky poslechnout… Jak tento teoretik mezinárodních vztahů oslňuje své posluchače neotřelými názory na atlantickou spolupráci…Prostě takový český Henry Kissinger.

Babiše vlastně v souvislosti s jeho cestou rozčílila jen jedna věc. Drzé psaní „jakési“ pětadvacetileté novinářky, která se v prestižním časopisu Foreign Policy odvážila, no považte, zopakovat notoricky známá fakta týkající se Babišova obludného střetu zájmů. Je to prostě vada na kráse jeho pečlivě režírované cesty o ničem.

Zajímavé je na celém výletu snad jedině to, že se Babiš v případě každého svého kritika – teď se jedná o mladou Američkanku (ale ne tak mladou, aby ji to diskvalifikovalo) – snaží snižovat jeho věrohodnost osobními invektivami. Americká autorka článku prý jednala na objednávku z Čech. Jak také jinak. Kdo Babiše kritizuje, je podrazák, a ještě k tomu řízený… A že by americká novinářka mohla mít pravdu, to si Babiš samozřejmě nedokáže ani představit. A nepředstavitelné je pro něho i to, že by se nějaké noviny chovaly jinak než „jeho“ MfD a LN. Sobotní rozhovor s Teličkou v MfD je vlastně takovým hezkým příkladem „novinářské nezávislosti“. No, a před týdnem jsme si mohli přečíst podobě „stylizovaný“ rozhovor s B. Sobotkou.

Zkrátka, když má někdo jiný názor než Babiš, či dokonce když má kritický názor na Babiše, je potřeba mu dát pořádně do těla. To je hezká a perspektivní pracovní metoda, pokud jste vlastníkem klíčových médií. Zkrátka jako Berlusconi.

Jinak přeji A. Babišovi hodně štěstí u amerických soudů. Bude ho potřebovat.

Jiří Paroubek

Ilustrace z produkce ateo.cz.

=