Od koncepcí k praktickým programům

Ve vějíři nástrojů, který se u nás na trhu bydlení objevuje, chybí nástroje v oblasti bytové politiky obvyklé v jiných zemích se sociálně tržní ekonomikou. A tak se u nás k bydlení ve velkém bez problému dostanou s využitím hypotečního financování v kombinaci s daňovými odpisy (úroky z hypoték) a se stavebním spořením především vyšší střední vrstvy. Tedy lidé s dlouhodobě vysoce nadprůměrnými příjmy. A samozřejmě lidé s nejvyššími příjmy, ti ostatně ani nepotřebují hypotéky. Na trhu lze ke koupi nalézt také rozumné nabídky bytů a jejich financování pro lidi se středními příjmy.

Premiér Sobotka v posledním roce se zaujetím hovořil o potřebě hledat řešení neuvěřitelného vykořisťování lidí bydlících v ubytovnách, které mají nestydatě vysoké nájmy, jež pohlcují státní příspěvky na bydlení. Skutečně je třeba pomoci těm nejubožejším z ubohých a je dobře, že si to ČSSD uvědomuje a že ji stávající situace trápí. Ale upřímně, pomoc při získání kvalitního bydlení potřebují nejen lidé na společenském dně, ale také lidé z nižších středních a nízkopříjmových vrstev. Tito lidé obvykle nedosáhnou na hypoteční financování, nemluvě ani o vlastních finančních zdrojích potřebných ke koupi bytu.

Koncepce sociálního bydlení, jak s ní seznámili veřejnost představitelé ministerstva pro místní rozvoj (MMR) a ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) je ve svých základních východiscích správná. Je to lepší než dosavadní stav.

Pokud ovšem podle této koncepce mají obce skutečně efektivně řešit problematiku sociálního bydlení, musí především nějakými byty disponovat. Vedení radnic českých a moravských měst – až na nemnohé čestné výjimky – dělalo po roce 1989 vše pro to, aby ve vlastnictví obcí zbylo minimum komunálních bytů. To je obrovský rozdíl v přístupu proti městům například v Rakousku. Ve Vídni je hodně přes dvě stě tisíc bytů ve vlastnictví města, a protože se zde každoročně několik tisíc městských nájemních bytů uvolní, může vídeňský magistrát kontinuálně uspokojovat bytové potřeby občanů města. Kromě toho také město Vídeň stále staví nové komunální byty. Moderní a vysoce kvalitní…

Naše města se této možnosti vesměs dobrovolně zbavila. Důvody pro rozprodej obecních bytů byly různé. Počátkem devadesátých let, při nízkém nájemném, byly pro prodej městských bytů důvody ekonomické. Obce se prostě zbavovaly ztrátové činnosti a neviděly za roh. To se pochopitelně časem, při růstu nájemného, změnilo. Svou roli při prodeji obecních bytů jistě sehrály také kalkuly politické. Z nájemníků bytů se stali majitelé, což pochopitelně ovlivnilo jejich uvažování a chování. Strany pravice si v 90. letech takto vytvořily pluky nových voličů.

České a moravské obce se tedy v posledních pětadvaceti letech vesměs zbavily podstatné části bytového fondu a nové byty nestaví. Jak tedy budou řešit bytové problémy svých občanů? Jen obtížně. Koncepce vlády je jedna věc, ale nové programy na výstavbu nových komunálních bytů či ubytoven, případně také penzionů pro seniory, to je správná politická cesta ke skutečnému řešení celého problému. A žádné takové programy k dispozici zatím nemáme.

Již po léta hovořím o možnosti využít v oblasti bytové politiky pozitivních zahraničních zkušeností. Tak například asociace pro bydlení ve Velké Británii: obce v Británii poskytují asociacím pro bydlení zdarma pozemky na výstavbu komunálních bytů. Tyto byty jsou financovány z bankovních úvěrů. A splátkovost je zajištěna z přijatého nájemného.

Umím si představit, že by například z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ČR byly obcím dotovány úroky z úvěru. Ve Velké Británii od roku 2005, kdy jsem měl možnost se s tímto modelem přímo na místě seznámit, bylo takto postaveno zhruba 500 tisíc nových bytů.

MMR hovoří o tom, že z evropských peněz bude možné získat pro výstavbu komunálních bytů cca 9,4 miliardy korun. To vypadá jako impozantní číslo, ale 4 000 bytů, které za tyto peníze mohou být postaveny, zdaleka neuspokojí potřeby v této oblasti. A hlavně, jednání s Bruselem o těchto penězích je teprve na počátku… S nástrojem jako jsou například britské asociace pro bydlení, by i u nás bylo možné postavit násobky tohoto množství bytů. Britskému číslu 500 tisíc bytů za deset let by u nás odpovídala výstavba 80 až 100 tisíc nových komunálních bytů. A české banky mají peněz na úvěrování dost.

Jiří Paroubek