Pražská kavárna je nepoučitelná

Ihned po jimi tolik kritizované návštěvě v ČR spěchal čínský prezident na návštěvu USA. Tato návštěva se obešla bez tibetských vlaječek, bez kraválů, několika stovek lidí, kteří tentokrát kavárenské prostředí vyměnili při demonstraci za zdravější, smogový vzduch velkoměsta. Došlo na červené koberce, líbání manželek a formálně projevovanou úctu ze strany amerického prezidenta vůči jeho čínskému protějšku.

Kam vlastně pražská kavárně směřuje? K západoevropským vzorům to není, protože při návštěvě Velké Británie byl čínský prezident před pár měsíci přijat ještě okázaleji nežli v USA. K USA to také není, protože i tam si představitelé vedení státu druhé největší a perspektivně největší ekonomické mocnosti světa alespoň formálně vzato váží. Odpověď, kam tito lidé směřují, je jednoduchá. Do Hulvátova a Kocourkova. Jejich představitelé, především pak K. Schwarzenberg, dělali za vlád M. Topolánka a P. Nečase tak nesmyslnou zahraniční politiku, která nás během několika málo let vyvedla na sám okraj EU. Udělali jsme vše pro to, abychom pod vedením moudrého knížete uráželi Rusko i Čínu a další. Celkem nepochopitelně, protože v současném světě je přeci dobré výhod globalizace spíše využívat nežli je popírat. Pravicové vlády urážely muslimské, a zejména arabské státy, a to tak jasně a intenzivně, že se ČR dostala do opovržení naprosté většiny rozvojového světa.

A přesto se hvězdám a hvězdičkám muzikálního nebe po takové politice, která je proti národnímu zájmu a kterou se sami vytlačujeme z trhů, kam pak rádi přicházejí jiní, rozuměj zavedené demokracie západní Evropy, ale také Japonsko či USA.

Ať je M. Zeman jaký chce, a mám k němu pochopitelně celou řadu výhrad, zajistil návštěvu čínského prezidenta a vůdce komunistické strany Číny a otevřel dveře do země čínským investicím. Činí tak pochopitelně s podporou vlády, která správně předpokládá, že diverzifikace zahraničních investic, tedy co nejširší portfolio investorů ze zahraniční, je zárukou naší národní nezávislosti. ČR, ať se to pražské kavárně líbí či nikoli, neleží na Rio Grande, pak zintenzivněné hospodářské vztahy s USA byly velmi žádoucí, ale v centrální Evropě. Její ekonomika je otevřená, a tedy závislá na zahraničním obchodě se všemi, kdo s ní chtějí obchodovat. Obávám se ale, že logický výklad pro ty, kdo patří k pražské kavárně, je zbytečný. Jim nejde ani o obchod a pracovní místa obyčejných lidí, protože sami mají slušnou životní úroveň. Jim jde jen o jejích bludnou představu světa, kterou zcela intolerantně šíří.

Jiří Paroubek