Vláda není jen neschopná, ona je všehoschopná

Podle mínění některých ústavních právníků (JUDr. Kudrna ad.) se zdá, že toto legislativní řešení je v rozporu s Ústavu České republiky. Jinak řečeno, pokud se vládě přes rozsáhlé obstrukce opozice, podaří prosadit tento návrh zákona, musela by prosadit také změnu Ústavy. A na to nemá v Poslanecké sněmovně potřebnou, třípětinovou většinu. Samozřejmě, že právníci, kteří jsou nakloněni vládní koalici, budou tvrdit něco jiného, ale mít potom za dva roky výsledek voleb, který bude léta trumpovsky napadán jako cinknutý, není určitě věc, kterou by koaličníci chtěli zažít. Politici vládní koalice sice tvrdí, že jejich zájmem je dostat k volbám naše zahraniční krajany, tedy Čechy, kteří mají často dvojí občanství (někdy i trojí) a kteří by se tedy mohli zúčastnit voleb zejména do Poslanecké sněmovny.

Řekněme si otevřeně, o co tady jde. Jedná se o potenciál 400 – 600 tisíc hlasů voličů, kteří nejsou nakloněni opozičním stranám a nejméně z 80, spíše však z 90% by hlasovali pro současné vládní strany. Žijí si v klidu a v závětří zejména zemí západní Evropy, využívají bohaté sociální systémy v těchto zemích, o kterých se českým občanům ani nesní. A jsou pod velkým vlivem českých mainstreamových médií. Česká mainstreamová média v zásadě provádějí provládní politiku. Exemplárním případem toho jsou média veřejné služby, která v jiných zemích jsou nezávislá a tedy vcelku objektivní. U nás nikoliv. Samozřejmě i v jiných zemích bují v mainstreamových médiích rusofobie a do jisté míry také sinofóbie, ale zejména protičínské nálady v nich nejsou úplně rozšířené.

Parlamentní opozice, tedy Babišovo hnutí ANO a Okamurova SPD, v zásadě argumentují správně. Jejich hlavním argumentem je výhrada, že při korespondenční volbě není zajištěna tajnost hlasování. To nemohou popřít ani ti největší „přátelé“ korespondenční volby. Prostě za tatínka může volební lístky poslat v nestřeženém okamžiku potomek, který má jiné politické názory anebo naopak.

Já bych chtěl uvést ještě jeden pohled, který není v debatě příliš frekventovaný. Volební právo, pokud jde o české občany, kteří trvale žijí v zahraničí, by měli mít ti, kteří platí daně do českého státního rozpočtu. Musí přeci nést nějakou odpovědnost za příští vládu. Jestli vláda povede zemi k obřím schodkům a k nesmyslným rozpočtovým výdajům typu nákupů vojenské techniky za stamiliardy korun apod., každý volič se musí rozhodnout. Musí se rozhodnout v tom, zda podpoří strany, které chtějí takové vojenské výdaje a tedy, které chtějí de facto snižovat výdaje na zdravotnictví, školství, sociální oblast, výzkum a vědu, inovace, kulturu, prostě na všechno ostatní.

Pokud si jednou za čtyři roky náš zahraniční občan v podstatě bez jakékoliv odpovědnosti, která by se měla projevit alespoň na jeho kapse, když v ničem jiném, zavolí, nedává to velký smysl.

Vraťme se na začátek. Změna legislativy, ze které vyplyne to, že si vláda opatří pluky nových voličů, které mohou zajistit současným vládním stranám pokračování v jejich tristních výkonech na další čtyři roky, je vlastně silně nemorální. Jak se ukazuje, současná vláda a její ministři prakticky do jednoho, nejsou jen neschopní, ale oni jsou všehoschopní, aby se udrželi u moci další dlouhá léta.

Myslím, že jsou již na místě akce občanské neposlušnosti, demonstrace případně stávky proti vládě, jiná věc ovšem je, kdo k nim vyzve a kdo je zorganizuje. Levice je v zásadě paralyzovaná a odbory jsou na tom podobně.

Jiří Paroubek