Zbyněk Fiala: HDP dolů, daně nahoru, koruna do háje

Je to zhruba tak, jak jsme čekali. Hrubý domácí produkt ve srovnatelných cenách klesl meziročně o 1,1 procenta, uvádí předběžný odhad Českého statistického úřadu.

http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cpoh021414.doc

Podrobnější údaje budou k dispozici až 6. března, ale nebudeme daleko od pravdy, když se pokusíme tvrdit, že nominální HDP (bez přepočtů, v běžných cenách), ze kterého se takříkajíc vybírají daně, bude stejný jako roku 2008.

Přesněji, bude už pátým rokem za sebou stejný nebo menší než roku 2008. Kdo chce tuto smutnou řadu stagnující ekonomiky vidět na vlastní oči, klepne si na výše uvedené stránce ČSÚ v pravém sloupci (Průřezové statistiky) na řádku Makroekonomické údaje a stáhne se mu sešit v excelu, kde najde všechna potřebná čísla. A když doplníme k této sadě, která zatím sahá jen do roku 2012, vysoce pravděpodobný odhad loňského roku, můžeme pravicové vlády modrých bolševiků Topolánka a Nečase (Kalouskovy vlády) ozdobit hrdým titulem „vlády ztracené pětiletky“.

Zatímco produkce je jasná, s těmi daněmi je to však složitější. Kupodivu nelze použít teorii chlupu na dlani, že když neroste produkce, neroste ani daňový výnos. Podle souhrnných tabulek ročních národních účtů ČR, bylo HDP v roce 2012 (3 846 miliard korun) o dvě miliardy menší než roku 2008 (3 848 miliard korun), ale daně z produktů (DPH, spotřební) vzrostly o 47 miliard na 452 miliard korun. Tedy o víc než deset procent. A protože daně z produktů jsou svojí povahou degresívní (do chudáka i boháče se vejde stejně rohlíků, ale chudák zaplatí na DPH větší procento ze svých příjmů), přitvrdilo se hlavně dole.

http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenka.presmsocas

Zajímavá přestřelka na téma hospodářského růstu a pracovních míst proběhla v úterý ve sněmovně, kde bývalý ministr financí, teď už je poslanec Miroslav Kalousek, postavil problém v tom smyslu, „zda si lze, nebo nelze nakupovat pracovní místa a zdravý růst na dluh“. Jako teoretická otázka je to námět na doktorát, ale pokud bychom k tomu přistoupili ryze empiricky, museli bychom zahrnout i stávající zkušenost, že na dluh lze nakupovat také rekordní nezaměstnanost a hospodářský pokles.

Sázky na to, že vládě stačí přestat škodit, aby bylo líp, potvrzují údaje z posledního čtvrtletí minulého roku, kdy se ekonomika vzpamatovávala, protože se obnovila především tvorba fixního kapitálu. Začalo se trochu investovat a stavět. Konečně se například začaly znovu rozjíždět programy zateplování, na které navazuje tolik činností, že daňový výnos je výrazně vyšší než úvodní dotace.

V posledním čtvrtletí také výrazně vzrostla dynamika zahraničního obchodu, začalo se víc dovážet i vyvážet, obojí zhruba stejným tempem k pěti procentům ročně. Průmysl se probouzí. Mezitím však přišel úder pohrobků Klausovy éry v České národní bance, kde snížili směnnou hodnotu koruny téměř o sedm procent. To je čistá nákladová zátěž dovozů. A co to udělá s vývozy? V průmyslu, který je vlastněn zahraničními matkami?

Uvidíme, zda se potvrdí teorie, že vnitřní účtování těchto nadnárodních jednotek počítá jenom s reálnými změnami nákladů, takže jestliže se za korunu dostane míň euro, zahraniční matky holt pošlou za českou produkci míň korun. Nelze se divit, že mladý nezkušený člověk si snadno splete podporu českého exportu se zvýšením rozvojové pomoci Německu.