Donald Trump: vítěz i poražený války s Íránem

V případě řečí o důrazných útocích a o tom, že Írán bude  americkou armádou poslán bombardováním do doby kamenné, se dalo očekávat, že ceny ropy a zemního plynu porostou. A vsadit na to na burze obrovské částky. A zase naopak v okamžiku, kdy se přiblížilo mírové řešení a prezident Trump jako kníže míru o tom informoval dychtivou americkou a světovou veřejnost, bylo možné hrát na burze na pokles cen ropy a zemního plynu. I na tom se daly vydělat ohromné peníze. Tedy Donald Trump, pokud takové obchody jeho broker uskutečňoval, je jasným vítězem války, jenž vyhrál Jackpot. Jiná věc je, pokud v kongresových volbách v USA na podzim (anebo za další dva roky ve volbách prezidentských a kongresových volbách) nebudou úspěšní kandidáti jeho Republikánské strany a tato strana ztratí většinu v Kongresu, bude to mít dalekosáhlé následky.  Dojde k vyšetřování jeho burzovních obchodů, protože  komise pro cenné papíry  bývá v USA velmi striktní. A posvítí si detailně  na obchody Trumpova brokera na burze. Pokud ovšem Trump a jeho Republikánská strana prohrají  listopadové volby letos, dojde k frontálnímu útoku demokratů na prezidentovu pozici od počátku příštího roku. Jeho činnost v druhé polovině prezidentského mandátu bude prakticky ochromena. A nic politicky podstatného již neprosadí. Už dnes podle průzkumu veřejného mínění si osm z deseti Američanů myslí, i přes silnou slovní Trumpovou pyrotechniku, že se válka s Íránem dobře nevyvíjí. A za další tři měsíce u voleb se toto poznání  může zhmotnit v  téměř jistotu a v odklon swingujících voličů od Republikánské strany. Takže vítěz i poražený zároveň, to je D. Trump v íranské válce. Nemluvě o nesplnění žádného z na počátku války deklarovaných cílů (změna režimu, likvidace balistickych raket Íránu atd.).

Ale Spojené státy jako velmoc první kategorie nejsou tedy zrovna vítězem ani po vojenské stránce. Celkem bez komentáře svého velkoústého prezidenta ukončila americká armáda z pátku na sobotu minulý týden letecké útoky na Írán. Prý proto, jak píši dobře informované deníky z východního pobřeží Spojených států, že americká generalita Trumpovi sdělila, že letecké útoky nemají velký vojenský efekt. A dále, že se blíží doba kritického nedostatku  zejména munice pro protiraketové systémy na ochranu amerických základen v oblasti Perského zálivu. Je to tedy z nouze ctnost mluvit nyní o míru. Připomíná to zmatené tápání americké administrativy v letech 1968 a 1969, kdy USA vyjednávaly se Severním Vietnamem v Paříži o míru a střídaly tvrdé bombardování severu Vietnamu a Ho či-minovy stezky s obdobími klidu. Ani jedno, ani druhé ovšem severovietnamskými lídry nepohnulo, protože za ně pracovalo americké veřejné mínění. A něco podobného můžeme očekávat i nyní, ale ve zrychlené podobě. Tehdy to přeci jenom trvalo delší dobu, než americká společnost  dostala do zřejmě nejhlubší krize ve svých dějinách od občanské války mezi Severem a Jihem. 

Prostě, Spojené státy si budou muset vypít svůj kalich hořkosti až do dna. Vojenské řešení války neexistuje. Spojené státy nedokáží přivézt do oblasti Perského zálivu statisíce svých vojáků, kteří by se mohli pustit do křížku s íránskými revolučními gardami a íránskou armádou a být v takové konvenční válce úspěšní. Narazily by na odhodlání země, která má 93 milionů obyvatel. A sázet na konfesní či národnostní rozpory v této obří zemi je politická ruská ruleta. Spojené  státy musí najít rozumný exit z nastalé situace a pokusit se o důstojný odchod z oblasti. Tedy takový, který by nepřipomínal útěk, jenž nastal před pár lety  v Afghánistánu. Tehdy Američané a jejich spojenci překotně opustili tuto zemi a přenechali ji opět po letech Talibánu. 

Kromě toho  pokračování vojenského konfliktu USA s Íránem bude znamenat další vyčerpávání zásob americké munice, která by našla jistě svého kupce v Evropanech. Ti  by ji obratem předisponovali na Ukrajinu. Tedy i ukrajinská armáda je, co se týče dodávek munice, díky postupu Spojených států v oblasti Perského zálivu, v defenzivě. A to i přesto, že se jí daří spektakulárními útoky do ruského zázemí vytvářet dojem, že válka s Ruskem se vyvíjí v její prospěch. Na frontě to ovšem tak nevypadá. V oblasti Donbasu už zbývá jen poslední linie opevněných ukrajinských linií, na které Rusko útočí s velkou vytrvalosti a silou. A pokud tato poslední linie bude proražena, bude to pro ukrajinskou armádu velmi špatné. Upřímně řečeno, změny ve vedení armády a ministerstva obrany Ukrajiny svědčí o tom, že ukrajinská armáda zrovna neprožívá šťastné dny.  A to i přes velmi drsnou válečnou rétoriku prezidenta Zelenského a rozsáhlý proukrajinský marketing v rámci zemí EU. Prostě každá válka končí pokud dojdou peníze. Ty zatím nedocházejí díky obřím půjčkám EU a NATO  (naštěstí bez přímé účasti Česka). Anebo skončí tehdy, pokud dojdou patrony. Ty patrony docházejí i USA. A evropští spojenci Spojených států na tom nejsou o nic lépe. Tedy, opotřebovávací válka, kterou zvolil Západ, aby oslabili či dokonce porazil Rusko vojensky rukama Ukrajinců, se nějak vymkla zpoza kontroly. Podle některých zpráv už i jedna z klíčových zemí NATO, Itálie, ústy své premiérky se přestává  podílet na financování celého dobrodružství NATO a vedení EU na Ukrajině. To by ovšem byla silná rána pro tyto organizace. 

Ostatně uvidíme, jak se bude chovat také nový britský premiér Burnham, který přes deklarovanou podporu Ukrajině chce přednostně řešit vnitropolitické problémy Spojeného království. Aby je mohl řešit, nemůže vyhazovat do vzduchu miliardy liber britských daňových poplatníků, kteří jinak jeho stranu nejpozději za tři roky v parlamentních volbách drsně ztrestají. Jediná šance labouristů a jejich nového šéfa je, že změní vládní postup a zejména finanční nasazení Británie na Ukrajině....