Itálie na Hedvábné stezce

Itálie je samozřejmě součástí Evropské unie a nemůže proto uzavřít s Čínou například dohodu o volném obchodě. Prostě musí respektovat pravidla EU. Na druhou stranu, přes jistou  politickou výstřednost současné italské vlády, musím ocenit její schopnost reálné analýzy ekonomického stavu země. Prostě Itálie je na prahu recese a po odchodu Velké Británie z EU je tato země třetí největší ekonomikou. Její ekonomická váha v EU tedy ještě vzrůstá, a to se všemi důsledky, které to má. Je ekonomikou s obrovským zahraničním dluhem, zřejmě s neřešitelným deficitem veřejných financí, se složitou pracovní legislativou, která omezuje zájem zahraničních investorů o to v Itálii investovat. V každém případě italská vláda pochopila, že čínská iniciativa, ohromný projekt Belt and Road (projekt Pás a cesta), je postaven na win-win strategii. Má přinést, pokud jde o Čínu, oživení ekonomiky v regionech ve středu a na západě Číny, má je povzbudit k obchodní výměně se zeměmi střední Asie, Ruskem i Evropou.  A samozřejmě i k investování v těchto zemích. Má ale také sloužit k povzbuzení obchodu a ekonomického rozvoje zemí zejména jižní Asie, východní Afriky, ale také Středomoří. 

Itálie v zásadě dělá politiku v národním zájmu, i když nelze přehlédnout názorové diference mezi představiteli italských  vládních stran. V každém případě, pokud dojde k přílivu silných  čínských investorů do Itálie, může dojít k pozitivnímu ovlivnění hospodářského růstu této země. Z geostrategického hlediska dává Číně spolupráce s jednou velkých zemí Západu větší smysl než například spolupráce s Českem, Maďarskem anebo Dánskem. I když upřímně, počet obyvatel Itálie je zhruba roven počtu obyvatel některých středně velkých provincií Číny...

Jiří Paroubek