J. Paroubek: Má vůbec Stoniš právo někoho moralizovat?

Tento rozhovor – ostatně korektní, jen s malými nepřesnostmi (neautorizoval jsem jej) – přistál nakonec v Reflexu. Pokud bych býval věděl, kde se objeví, rozmýšlel bych se, zda jej poskytnu.

Pečinkův rozhovor se mnou byl zřejmě až moc korektní, a tak se redaktor Stoniš hned snažil „uvést věci na pravou míru“. A moralizuje.

Jak však může mít člověk, který před pár měsíci běhal po Praze a poblíval svého bývalého šéfa a kamaráda s tím, že je alkoholik, který se potřebuje léčit, odvahu k tomu někoho moralizovat? O těchto nechutných Stonišových řečech moje žena „oběť“ ostatně informovala.

V mém poněkud zkráceném a zkresleném curriculum vitae ve svém blábolu nazvaném editorial Stoniš vybral z mého života dvě události. A obě pochopitelně ještě silně zkreslil.

Dodnes jsem žil v přesvědčení, že naprostá většina české veřejnosti (ne tak Stoniš a pár dalších fanatiků) bere jako těžko popiratelná fakta, že V. Klaus byl do svého druhého prezidentského období v roce 2008 zvolen díky hře Langerů, Janoušků, Hrdličků, Šloufů a Weiglů. (Copak to asi Šlouf s Weiglem dělali v kavárně hotelu Savoy?) Tvrdit, že jsem prasárny typu přeběhlíků (v té době Melčák, Pohanka a Snítilý) zorganizoval já, je velké chucpe. Ostatně nebýt těchto přeběhlíků, nestal by se V. Klaus podruhé prezidentem. To je nepopiratelný politický a statistický fakt. Naopak jsem hrdý na to, že jsem svou někdejší stranu (ČSSD) přiměl, po takto nechutně proběhlé prezidentské volbě v roce 2008, k podpoře přímé prezidentské volby. Z toho naštěstí nevycouvala ani po mém odchodu. 

Asi i pro politický odkaz V. Klause by ostatně bylo bývalo lepší, kdyby v roce 2008 už znovu zvolen nebyl. Nemohl by tak zařídit „poněkud velkorysou“ amnestii pro své kámoše z privatizací všeho druhu z 90. let. To pan Stoniš jistě dobře ví a jen dělá, že to nechce vědět.

A druhý nesmysl, o němž Stoniš píše, je ten, že jsem prý měl po volbách v roce 2008 děsivý projev. No, v roce 2008 jsem po senátních a krajských volbách, které oboje ČSSD, které jsem byl tehdy předsedou, grandiózním a neopakovatelným způsobem vyhrála, žádný zvláštní projev neměl. Pouze jsem poděkoval voličům.

M. Stoniš zřejmě naráží na můj projev po sněmovních volbách 2006, které mimochodem skončily remízou. Sto mandátů na levici, sto mandátů na pravici. A tak bylo potřeba zahájit praxi nakupování poslanců z druhého tábora – poslanci zvolení za ČSSD Pohanka, Melčák, Snítilý, Wolf (později odsouzený za malverzaci evropských peněz).  To ovšem tehdy Stoniš nemoralizoval, to přímo vítal… A teď má Babiše, gratuluji.

Jak to kdysi krásně vyjádřil jistý Napoleon Bonaparte na adresu Bourbonů navrátivších se z exilu do Francie: „Ničemu se nenaučili a nic nepochopili.  Jsou nepoučitelní. Jen blázen dělá stejnou chybu dvakrát.“