Je izraelská demokracie ve stresu?

B. Netanjahu před nedávnými volbami ovšem použil tuto formulaci: „Izrael není státem všech občanů. Díky novému, námi přijatému zákonu o národním státě, je Izrael národním státem židovského lidu“. To je závažné tvrzení, které se v českém tisku sice okrajově objevilo, ale nebylo nijak komentováno jaké to může mít důsledky. Je totiž závažnou ranou českou pravicí, prezidentem Milošem Zemanem a samotnými Izraelci opakované mantře o Izraeli jako o jediné demokracii na Blízkém východě. Pokud pravicově-nacionální vládní koalice seskupená kolem Netanjahuova Likudu dovede tento výklad zákona až do smutných konců, stane se 1,2 mil. izraelských Arabů občany druhého řádu.

Ve svém článku se oba autoři zabývají také slabostí izraelské levice, tedy zejména Strany práce, ale také liberálně levicového Merezu, jak se ukázala v parlamentních volbách s tím, že tyto strany musí hledat nová programová poselství, ale také nové charismatické vůdčí osobnosti schopné jasně sdělit, že jsou připraveny spolupracovat se stranami arabské menšiny.

Autoři se ve svém článku rovněž zabývají možným obviněním premiéra Netanjahua orgány izraelské justice z korupce. A upozorňují na snahy bagatelizovat tuto záležitost na jakýsi kavalírský delikt, což je podle nich nepřijatelné. Právě teď se ukáže, zda si izraelská justice zachová nezávislost, jako strážce Ústavy proti politickým tlakům. Pokud ne, může to znamenat, že se Izrael vydá cestou některých evropských zemích s autoritativními vládami. Jako příklad byl v článku izraelských autorů uveden maďarský premiér Orbán.

Autoři dále upozorňují na závažnou skutečnost, která u nás poněkud jednostranně proizraelsky zaměřeným médiím úplně unikla. Současný a budoucí premiér Netanjahu před volbami sdělil, že hodlá anektovat některá okupovaná území na západním břehu Jordánu. To ovšem bude, a to nejen podle autorů článku, znamenat ránu z milosti úvahám o řešení situace v Palestině, tedy mírového uspořádání mezi Izraelci a Palestinci, vytvořením a koexistencí dvou suverénních států. Tedy vedle Izraele také suverénního Palestinského státu. Je otázka, zda se tento otevřený projev anexionismu Izraele setká s pochopením amerického prezidenta Trumpa Ten zatím vystupuje ze silně proizraelských pozic a chce přinést na Střední východ mír ve své připravované „Dohodě století“ (Deal des Jahrhunderts). Mezinárodní společenství, a nepochybuji, že to bude také většina států Evropské unie, jistě projeví starost o osud demokracie v Izraeli podobně, jako je tomu například v případě Polska či Maďarska.

Koneckonců, je potřeba dodat, že Izrael, pokud začne provádět politiku jasné anexe okupovaných arabských území, ať již ve východním Jeruzalémě, na západním břehu Jordánu anebo na Golanských výšinách, de facto, zcela zničí představy zejména západoevropských politiků, vč.špiček EU o mírovém uspořádání poměrů vytvořením životaschopného a nezávislého Palestinského státu.

Jiří Paroubek