Jinde je hůř a dráž

Opravdu je svět tak hrozný? Války, klima, inflace a uprchlíci. Večerní zprávy nás každodenně děsí, ale když tu užvaněnou bednu vypnete a rozhlédnete se kolem sebe, život nemusí být tak strašný. V Česku jsou výjimečně příznivé podmínky pro život a je to tu i krásné.

Možná vás to překvapí. Vždyť jsem celý život kdekomu nadával, jak to naše přírodní prostředí ničí. Jenže jinde je hůř. Tady se můžu večer proběhnout lesem. Ale třeba v Kentucky? Klopýtal jsem po koňských stezkách a pořád se rozhlížel, kam skočit, až mě zas překvapí ten zběsilý dusot. Druhou možností jsou golfová hřiště, pokud máte postřeh hokejového brankáře. Jinam nelze, všechno je soukromé a uzavřené. Chcete přírodu? Jděte do kina.

V Tasmánii je les otevřený, ale hodně tras vede jen bažinou nebo korytem potoka. Proč ne, doma si taky rád svlažím nohy, ale nemusím koukat po jedovatých hadech, kteří by vás rádi dostali na seznam posledních rozloučení. V českém ráji vás leda kousne (nebo potká) hovado, a to se dá ustát.

Hodně už jsme toho stihli poničit. Kdo chce na výlet, aby zapřáhnul polní kuchyni, protože venkovské hospody prakticky vymizely. To se však dá napravit, mohou se oživit třeba s přispěním obecního rozpočtu. A taky ne všude si toho úpadku zatím všimli. Proto Česko nadále figuruje v absolutní špičce přívětivých a nenákladných zemí.

Našel jsem to v největším světovém srovnávači Numbeo, na obrázku, kterému jsem přidělil označení V Praze je blaze. Je tam seřazena stovka velkých měst na dvou osách, svisle podle kvality života (nahoře je ráj, dole peklo) a vodorovně podle životních nákladů (vlevo levně, vpravo draho).

 V Praze je blaze 

Praha je z hlediska kvality života ve skupině tuctu největších perel, na stejné úrovni jako třeba Curych, Oslo nebo Amsterodam. Kraluje i v přijatelnosti nákladů, u nás se žije dvakrát nebo i víckrát levněji než u zmíněných protějšků.

Z uvedeného obrázku snadno vyčtete, že na opačném konci s vysokými náklady a bídnou kvalitou života figurují Brusel, Paříž, Milán, Londýn nebo New York.

Komu v Praze není před výplatou blaze, budiž podle Numbeo.com na vědomost dáno, že životní náklady (bez nájmů) má o 40 procent nižší než v New Yorku. A koho v Praze dusí i ten nájem, ve skutečnosti platí o 70 procent méně než by platil v New Yorku. 

https://www.numbeo.com/cost-of-living/in/Prague

Už slyším ten křik, že mzdy jsou v oněch západních zemích dvakrát nebo i pětkrát vyšší, takže naše láce má pro ně jen tabulkovou hodnotu. Asi jsou. To musíme dohonit. Ale to, co už máme, jiní nedohoní. Bory hučí po skalinách, a my do nich smíme. V sadě skví se (zvadlý) jara květ a my si smíme čuchnout, neřkuli, trhnout.

Někdo tomu může říkat zaostalost. Tam venku už jsou mnohem dál. Stihli už prodat všechno, na co lze ukázat prstem, a pak i to, na co ne. Všechno už někomu patří, to znamená, že všichni ostatní už jsou ze hry. Smíte se podívat leda přes plot. Tam už je pořádek, tam už se nic nesmí. Život v chaloupce u babičky vám sehrají za vstupné v Disneylandu.

Můžeme se přiblížit takovému způsobu života, je na dosah, ale musíme si dát práci s tím, abychom všechny přesvědčili, že nejlíp si pomůžeme, když si to podle tohoto vzoru zkazíme.  Taky si můžeme zprivatizovat kdejaký kousek lesa, aby se tam mohlo jen s průvodcem na hodinu každou druhou neděli v měsíci, pokud vůbec. Můžeme oplotit všechny břehy, zrušit i zbývající hospody, a nebohé turistické hladovce nadhánět do mcdonaldizovaných krmelců.

Česko je krásné. Pravda, líp už bylo, ale pořád je z čeho brát. Máme větší bohatství než jsou ropné prameny, diamantové doly nebo banky přetékající penězi. Budou volby, bude se o tom mluvit. Važme si toho, co se dá rozvíjet doma, vlastníma rukama, pro vlastní potřebu, z vlastních zdrojů, s mírnou veřejnou pomocí a bez zotročujících cizích investic.