Jiří Paroubek: Nečekaná, ale očekávatelná rezignace

Určitou zkušenost ve vedení strany představuje v této době jen předseda Hamáček. A současnému vedení ČSSD zbyly po Sobotkovi a Chovancovi a jejich kmotrech že strany jen trosky. Strana, respektive její vedoucí funkcionáři, vesměs Sobotkovi pohrobci, se při každé příležitosti nezřízeně hádají.

Uvedu příklad: skončily komunální volby a první kolo senátních voleb, ze kterého postupovalo do II. kola pět kandidátů ČSSD. A místo toho, aby se funkcionáři koncentrovali na dosažení co nejlepšího výsledku v II. kole senátních voleb, rozvíjeli poraženecké řeči. Někteří z vysokých funkcionářů (hejtman Bernard podporovaný Chovancem), kteří jsou součástí problému, nabízeli, že problém vyřeší a uskuteční reformu strany.

Prostě ti lidé se chovají, jakoby kromě jejich ega nic jiného na světě neexistovalo. Přitom strana je prolezlá klientelismem. Nejstrašlivějším příkladem metastázujícího klientelismu je pražská stranická organizace. Ta zcela ztratila jakýkoliv pud sebezáchovy a rozložila přirozený systém výběru kádrů. Poradce ministra zahraničí a europoslanec Poche, dobudoval v Praze klientelistický systém, který vylučuje z politické soutěže skutečně talentované lidi a vede stranu ve svých důsledcích jen k volebním fiaskům. A to je jen jedem z mnoha příkladů

Chápu, proč si J. Zimola myslí, že stranu nelze s těmito řídícími kádry reformovat. I když by s předsedou Hamáčkem společně stokrát chtěli. Jsou prostě v zajetí stranické oligarchie, která je drží jako své rukojmí. A ani případný další strašlivý volební propad v eurovolbách nebude pro tyto lidi signálem, aby opustili své funkce ve straně i mimo ni. Ti různí Štěchové, Pavlíkové, Netoličtí a jak se všichni jmenují.

V tuhle chvíli by strana ze všeho nejvíce potřebovala společný postup všech. Zapojit těch pár schopných lidí, kteří ještě v tom kterém kraji zbyli. Spojit se, v zájmu země. Místo toho sobotkovci kádrují a okřikují spolustraniky. Prostě festival neschopnosti. Chápu proto, že jeden ze dvou vedoucích funkcionářů strany se domnívá, že potřebná změna není možná. Osobně se obávám, s ohledem na existující trvale sestupnou trajektorii volebních výsledků a společenské podpory ČSSD v posledních letech, že v okamžiku eurovoleb se může ČSSD pohybovat na volebním výsledku mezi 3 – 4% hlasů.

Ještě v tuhle chvíli se ale dá mnohé udělat. V oblasti programu, organizace, změny stanov atd. J. Zimola jen signalizuje, že lidé v jeho okolí ve vedení ČSSD toho v zásadě nejsou schopni. A nejsou z toho všeho schopni vyvodit ani příslušené závěry, a to v tom směru, že vyklidí pole těm schopnějším.

Jiří Paroubek