Kdo jsou vlastně dezinformátoři?

Samozřejmě, že ani Američané, ani Rusové nevydali žádné komuniké, které by hovořilo o tom, o co vlastně šlo. A tak bruselské Politico, ale také americké, protitrumpovské listy z východního pobřeží a jakási jejich ozvěna na české politické scéně, "analytici" typu Ɓříza a spol. začali ihned spekulovat o tom, že šéf CIA vlastně  přiletěl do Moskvy, aby varoval prezidenta Putina před eskalací konfliktu s Ukrajinou. Samozřejmě, že lidé, kteří se nenechávají unášet ideologickou předpojatostí a nenávistí vůči ruskému národu (anebo kterémukoliv jinému národu), museli jasně vidět, že Rusové přeci, pokud by se jednalo o takovýto scénář, by řekli šéfovi CIA, aby raději zůstal doma. Aby si vyprávěl se svými spolupracovníky. 

Šlo nejspíš o něco víc. Určitě nešlo o to, dělat ramena na ruského prezidenta, protože prostě prezident Trump momentálně není politicky v situaci, že by ramena na Rusko mohl dělat. V konfliktu na Ukrajině je Spojenými státy a vlastně celým Západem podporovaná země na ústupu a její armáda se zjevně drolí. To nezakryjí ani spektakulární útoky, ke kterým dochází na ruskou civilní infrastrukturu, jež ovšem vytvořily velký prostor pro drtivou ruskou odvetu. Ukrajina se vlastně pŕes prázdniny stala vnitrozemskou zemí, která nemůže pomocí oděského a další svých přístavů vyvážet své zemědělské produkty do světa. Ona to ale byla  její armáda, kdo na Zelenského rozkaz začal tvrdě útočit na Rusko. A potápět tankery ruské tzv. stínové flotily. A kdo také začal útočit na civilní lodi ruského námořnictva i další lodi plující do ruských přístavu.  Byla to fatální strategická chyba ze strany Ukrajiny a možná taky těch, kdo Zelenskému radili. Pokud to byla britská zpravodajská služba, tak by její šéfové měli vrátit školné.

 Američané nejsou v komfortní situaci ani v Íránu. Rusko a Čína zřejmě poskytují této zemi přesně zpravodajské informace, na základě nichž je Irán schopen precizně zasahovat (a také zasáhl) desítky amerických válečných cílů v oblasti Perského zálivu. Kromě toho Američané vyplýtvali proti íránským balistickým střelám své antirakety. Takže teď nemají velké zásoby ani pro sebe, natož pro Ukrajinu. 

A volby do Kongresu USA se nezadržitelně blíží. Za dva měsíce budou Donald Trump a jeho Republikánská strana konfrontováni s úspěšností své politiky u amerických voličů. Myslím, že Trump dobře cítí, že se věci ani na vnitropolitické scéně nevyvíjejí pro něj právě skvěle. Naprostá většina Američanů je proti dobrodružství americké armády v Íránu. Nedokáží pochopit, proč vlastně Spojené státy do tohoto konfliktu, který trvá už půl roku bez jakéhokoliv pozitivního výsledku pro Spojené státy, do něj vstoupili. Zkrátka Spojené státy, a to je moje spekulace, potřebují s Ruskem navázat věcný dialog, který by umožnil mírové vyřešení konfliktu na Ukrajině.

Už to, že Američané v podstatě přikázali Zelenskému, aby po dobu návštěvy Retcliffa v Moskvě a po dobu jeho letu do Moskvy a z Moskvy nebyly drony a raketami Ukrajiny ohrožovány města jako jsou Moskva, Petrohrad a severní část Ruska ukazují že Spojené státy, mají určitý plán. Mít plán by bylo při těkavosti současného amerického prezidenta pro Spojené státy výhrou. Pokud to tak ovšem je. Dovolím si tvrdit, že naši Břízové, ale také analytici  listů z východního pobřeží Spojených států a stejně tak Politico, jenom papouškovaly v těch předchozích několika dnech mantry mající vytvářet v západní veřejnosti bludnou představu, jako kdyby Rusko bylo tím, kdo je nucen přijímat byť i malý, přeci jenom americký diktát. Není tomu tak.

A já oceňuji amerického prezidenta, který sdělil světové veřejnosti na tiskové konferenci, že nevybízel ruského prezidenta k čemukoliv. A dále, že nevěří, že by Rusko napadlo některý stát NATO. Už proto, že má s ruským prezidentem dobré vztahy. Je zajímavé, že se k tomuto vyjádření amerického prezidenta záhy přidal také kovaný studenoválečník, finský prezident Stubb, jenž řekl totéž. Zkrátka, hysterie západních politických elit, tedy přesněji západoevropských politických elit, by měla trochu opadnout. Je ovšem potřeba vidět, že zejména německá vláda, zj. kancléř Merz hraje o svůj další politický osud. Jemu by se mohl konflikt s Ruskem hodit. Tedy latentní a ne horký, ale hrozící. To je jediné, co jej může udržet ještě nějakou dobu u moci.

Je potřeba v nejbližších týdnech věnovat velkou pozornost všem poplašným zprávám, zejména z NATO a také z  bruselské administrativy, tak abychom se vyhnuli eskalaci vztahů s Ruskem. A zejména válečnému konfliktu s Ruskem. A napnout síly směrem k míru na Ukrajině.