O. Kosina: Agresivní politika Izraele už vadí i USA

Konzervativní Likud získal 23,4 % hlasů a 30 mandátů, což je o dvanáct křesel více než v minulých volbách. Netanjahu postavil předvolební kampaň především na strašení lidí, šovinistické rétorice a pasoval se do role jediného obránce národních zájmů a bezpečnosti Izraele. Těsně před volbami ujistil, že stane-li se znovu premiérem, Palestina nevznikne. Likud zvítězil v roce 2013 i letos, přestože proti Netanjahuovi v létě 2011 protestovaly statisíce lidí odmítající rostoucí životní náklady, drahotu, vysoké nájmy a snižování životní úrovně na úkor nákladné výstavby židovských osad na Západním břehu Jordánu.

Proti Likudu se v Sionistické unii spojila středolevá opozice Strany práce Izáka Herzoga a hnutí Hatnuah Cipi Livniové, která skončila s 18,7 % a 24 mandáty na druhém místě, přestože měla daleko realističtější a přitažlivější program zahrnující v domácí politice např. řešení bytové krize, zlevnění zdravotní péče, vzdělání a základního zboží, zabránění dalšímu rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými a v zahraniční politice zlepšení pošramocených vztahů s USA a EU a konstruktivní řešení palestinské otázky prostřednictvím jednání a obnovení mírového procesu s podporou mezinárodního společenství. 

Washington a Tel Aviv se neshodnou především v postoji k řešení íránského jaderného programu a v pohledu na palestinskou otázku. Zatímco Netanjahuovi konvenuje válkychtivý přístup prominentního republikánského senátora McCaina a udržuje přátelské vztahy s neúspěšným prezidentským kandidátem Mittem Romneym, Obamův pragmatický postoj usilující o mírové řešení odmítá. Bílý dům je přesvědčen, že Teheránu zabrání získat jaderné zbraně pouze dohoda, nikoliv vojenský útok, který by tento proces dočasně zpomalil, ale neeliminoval. Netanjahu se netají myšlenkou „preventivního“ útoku na Írán i bez podpory USA a navzdory dohodě světových mocností s Teheránem. V záležitosti Palestiny zase klade množství nepřekonatelných podmínek znemožňujících obnovení dialogu a pokračování v konstruktivním řešení problému, což mu vytýká i prezident Obama, který prohlásil, že „USA mají problém nadále hájit zájmy Izraele“.   

Netanjahu nevnímá jako hlavní bezpečnostní riziko Islámský stát, ale Írán a libanonský Hizballáh podle zásady „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“. Zdá se, že mezi IS a Tel Avivem existuje jakási pohodlná symbióza a tajná dohoda o neútočení. IS vraždí a terorizuje šíity, křesťany i neposlušné sunnity, zatímco židovský stát nechává na pokoji. „Bibimu“ jistě vyhovuje chaos v okolních arabských státech, protože nepotřebuje silné a stabilní sousedy. Izraelské letectvo už několikrát zaútočilo na sklady zbraní v blízkosti Damašku, což směřovalo proti zájmům režimu prezidenta Asada, ale na pozice IS neútočí. Připomeňme slova syrského velvyslance v OSN B. Džafárího ze srpna 2014, který prohlásil, že Izrael umožnil volný průchod zbraní a bojovníků IS na okupované Golanské výšiny a potom do zbytku Sýrie.

Pokud by Izrael zaútočil na Írán, mělo by to nedozírné následky pro už tak silně rozvrácený blízkovýchodní region. Šíitský Írán je mocností, která brání posilování pozic Islámského státu a významně přispívá k boji proti terorismu v Iráku i Sýrii. Jeho destabilizace rozhodně není v zájmu světového společenství.