Richard Seemann: Evropa jednala s čínským drakem

Jednání muselo připomínat, jak upozorňují pozorovatele tanec mezi vejci, kdy každý z politiků se snažil zaujmout co nejvýhodnější pozici vůči představiteli velmoci, která nezadržitelně spěje mezi nejmocnější na naší planetě. Výsledek jednání ukázal, že se podařilo Si jasně dokázat, že čínská stanoviska jsou pro současný svět stále důležitější. Protože Peking chytře taktizuje stává se jeho vztah k evropským obchodním partnerům neslučitelný s jejich formálně proklamovanou protičínskou taktikou. Postup Pekingu je přitom jednoduchý a uzavírá výhodné ekonomické dohody s těmi zeměmi, které nesouhlasí s protičínskou Washingtonem inspirovanou taktikou mající základ ve vzájemné obchodní válce, přenesenou na evropské teritorium.

Těsně před pařížským jednáním Itálie jako první velký ekonomický evropský partner uzavřel za účasti Si v Římě dohodu o spoluúčasti na nové hedvábné stezce v celkové výši 20 miliard Euro. V Berlíně to vyvolalo nevoli, kdy šéf německé diplomacie varoval Řím, že se může tak snadno stát, že se z bruselské závislosti podřídí pekingské. Spíše však šlo o obavu, že by mohla být ohrožena německá ekonomická dominance v této oblasti. Tuto skutečnost si zřejmě uvědomil Emmanuele Macron, který by nerad v evropské politice hrál druhé housle a při příležitosti návštěvy Siho ve Francii pozval k společnému setkání též Angelu Merkerovou a Jean-Claude Junckera.

Nikoliv však aby diskutovali o lidských právech, ale aby demonstroval dobrou vůli vůči svému čínskému partnerovi uzavřením lukrativních ekonomických dohod. Celkem šlo o podpis 14 kooperativních smluv o celkové výši 40 miliard Euro, z toho 30 pro Airbus, který je společným evropským podnikem. To v okamžiku kdy americká ekonomika se nachází v nesnázích, kdy pro nespolehlivost jeho nejmodernějšího výrobku Boeing 737 Max jsou rušeny již uzavřené miliardové objednávky. Berlín má rovněž vlastní agendu, kterou chce zabránit hrozící recesí. Chce pokračovat v rozvíjení vzájemného obchodu s Čínou, kam v loňském roce vyvezl zboží ve výši 93 miliard Euro.

Ve srovnání francouzskému sousedu s 21 miliardami a Itálii devatenácti jde o několikanásobky. V době brexitů a jiných ekonomických nebezpečí v obchodní válce s USA se tak stává pro Evropu Čína v současnosti spíše nadějí než nebezpečím. Peking si to dobře uvědomuje a proto navrhl vlastní politický formát summit 16 plus 1, který počítá s rozšířením velkolepých investic především v Evropě. Evropský komisař pro rozšiřování Unie Johannes Hahn si právem povzdechl když prohlásil, že EU dlouho podceňovala zájem Číny na investování do této oblasti.

Pařížská konference jen potvrdila, že Čína je pro Evropskou unii partnerem, s kterým může prosadit vůči USA společné zájmy. Ať již jde o svobodný obchod, zacházení s Íránem, dodržování světové dohody o klimatu nebo využívání výhodné techniky Huaweie. Prostě v otázkách, kde Brusel se dnes shodne v obchodních zájmech spíše s Pekingem než Washingtonem.