Vatikán je duchovní agresor…

Napadlo mě přitom, jak si jsou i z vnějšího pohledu blízké křesťanské církve vzdálené jenom proto, že přetrvávají dílčí rozdíly v dogmatech víry. Když se nad tím zamyslím, zůstává pro mě záhadou, jak nám nejrůznější věrozvěsti z neziskovek i politické scény domácí i evropské mohou s takovou nonšalancí tvrdit, že pro nás není nic více přirozeného než naše soužití s muslimy, kteří k nám přicházejí povětšinou indoktrinováni tím, že jsme něco neislámského, podřadného a tedy povinovaného jim sloužit.

Těmito dvěma odstavci chci jenom upozornit na skutečnost, že nám lidé, kteří nás chlácholí a konejší s tím, že náš pocit ohrožení a předběžná opatrnost vůči příchozím vlastně nemá reálný základ, nebezpečně lžou, ať již z vlastní zlé vůle nebo za cizí peníze. Nikdo, kdo nás takto chlácholí a konejší, to nemůže s námi myslet dobře. To je vše, nic víc, nic míň…