Jan Campbell: Integrace Ukrajiny do EU

Cestu do pekla usnadňuje také neschopnost a neochota výkonných politiků přijmout fakt, že jsme ve válce, že přišel čas hledat spojence, kteří nám mohou pomoci, a že je nejvyšší čas se pokusit znovunastolit hodnoty, na kterých naše civilizace vznikla, a které jsou na universitách a v mocenských strukturách prakticky již opouštěné. Proto nehledě na pokročilý věk, jsem začal integrovat do svého života sambo z mládí (sebeobrana beze zbraně), s jeho typickými údery a kopy, technikou páčení, přehozů, podmetů a dalších, samozřejmě mimo škrcení. To i proto, že integrace států je pořád na pořadu dne v EK a EU, a málo kdo si uvědomuje, že již jeden z nich, Ukrajina, může celou evropskou integraci transformovat do des-integrace EU.

V pátek 22. Července 2016 Polský Sejm v závěrečném čtení rozhodl nazvat Volyňský masakr, genocidou a 11. Červenec Dnem vzpomínky mrtvých. Zmiňuji se o tomto rozhodnutí, protože se dostalo do pozadí kvůli aktuálnímu dění ve Francii, SRN a Turecku. Jeho význam pro celou EU může být vědomě nebo nevědomě podceněn, protože se jedná o rozhodnutí, které může dát brzo do pohybu ledy mezi Polskem, Ukrajinou a EU. EU slíbila Ukrajině vše možné, podobně jako Turecku. Nemá ale odvahu sdělit jasně, že plnění slibů není na programu dne. Neplnění slibů ze strany EK může začít nahrazovat Polsko. Jak a proč?

Západní Ukrajina má dlouhé historické vazby s Polskem, sahající až do 15 - 17. Století. V té době byly země oblastí Lvova, Ternopole, Ivano – Frankovska, Volyně a Rovno částí Polsko-litevské unie. Unie oficiálně vznikla uzavřením smlouvy mezi Polskou korunou a Litevským velkoknížectvím 12. srpna 1569 v Lublinu. Je proto také známa jako tzv. Lublinská unie. Mezi 1921 a1939 byla tato území částí Druhé Polské republiky. Až do založení polské organizace Restituce Kresov v minulém roce mohla EK klidně spát. Dnes by tomu tak nemělo být. Proč? Restituce Kresov se s největší možnou pravděpodobností něco naučila od restitucí v ČR. Připravuje totiž řadu soudních žalob s nároky přibližně 100 tisíc občanů na restituci nebo finanční kompenzaci majetku nacházejícího se na uvedených územích Západní Ukrajiny. Možnost soudních žalob a restituce umožňuje – světě div se – asociační dohoda uzavřená mezi EU a Ukrajinou. Patřičné právní procedury obsahuje EU legislativa. Proto si mohu představit, že Lvov bude polským městem. Diplomatický skandál a reklamní brožura vydaná v rámci sportovního programu zvaného Běh nezávislosti 2015, ve které byl Lvov a také Vilnus sjednoceny s Polskem, jsou předzvěstí představitelného procesu, který k udivení podpořilo vedení města Varšavy, deník Gazeta Wyborcza a PKO Bank Polski. Současná polská vláda se mimo jiné spoléhá na tzv. průkaz Poláka. Ten již v tomto roce nabízí vlastníkům řadu výhod, včetně práva pobytu a po roce právo na polský pas. V současné situaci na Ukrajině a s ohledem na skutečnost, že polovina obyvatel Lvova má polské kořeny, dovedu si představit, že k těm 80 tisícům Ukrajinců, z celkového počtu 160 tisíc vydaných průkazů Poláka za osm let, se přidají další tisíce Ukrajinců. Konečným výsledkem může být a) masový výdej polských pasů, b) veřejná prohlášení o nezbytnosti autonomie a nacionální identitě a c) rozrušení teritoriální celistvosti Ukrajiny. To vše díky EU, těžko představitelné naivitě a klamání občanů EK a díky hlasité propagandě členů strany Právo a Spravedlnost. Mezi ně patří polský historik a senátor Jan Žarin se svým známým prohlášením: Bez Lvova, který byl vždy věrný Varšavě, neexistuje polský národ…Popsaný proces je schopen paralyzovat integrační snahu EU. Přechodné oživení integračních snah EU by mohlo zabezpečit pouze dělení Ukrajiny a současná integrace částí Ukrajiny do jednotlivých členských států EU. K nim se z historického hlediska musí počítat Maďarsko, Rumunsko, ale i Slovensko.

Zakarpatská část Ukrajiny, která byla v průběhu století částí Rakousko – Uherské říše, Rumunska a Československa, je dnes předmětem zájmu Maďarska. V roce 2014 během zasedání PACE prohlásil představitel Maďarska, že Ukrajina je umělý stát, jehož částí je Zakarpatsko, patřící mnoho let Maďarsku (искусственное государство, в состав которой, в частности, входит Закарпатье, много лет принадлежавшее Венгрии). Brzy po prohlášení prohlásil premiér Viktor Orban, že Maďaři Karpatské oblasti mají právo na dvojité občanství a právo na autonomii. Právo na autonomii podpořil Orban po střelbě členů Pravého sektoru v Mukačevu. Janoš Lazar pak brzo prohlásil, že Maďarská vláda je připravena k horšímu scénáři vývoje na Ukrajině…a podporuje své zakarpatce, například příplatkem k platu učitelů, stravování žáků a podporou správních orgánů… Podle oficiální statistiky přibližně 12 procent, tj. 150-200 tisíc obyvatel jsou Maďary. V některých oblastech je to polovina obyvatel a více. To dokumentuje: a) vyvěšování dvou státních vlajek, ukrajinské a maďarské a b) skutečnost, že ke koni února 2015 obdrželo 94 tisíc obyvatel Zakarpatska maďarské občanství ve zjednodušeném správním řízení. Předpokládám, že české a slovenské orgány nebudou soutěžit s Maďary v udělování občanství a podpoře.

To ale neočekávám od Rumunska a jeho vlády. Ta rozdává občanství a pasy jako na běžícím pásu od roku 2012 občanům části Oděské a Černovické oblasti, které spravovala Bukurešť od 1918 do 1940. Kromě toho jsou uvedené oblasti strategicky důležité z vojenského hlediska pro Rumunsko a USA. Na to upozorňoval 2015 mimo jiné i bývalý šéf rozvědky Ukrajiny Nikolaj Malomuž, když mimo jiné prohlásil, že Pět států mělo jak strategické tak i poltické zájmy a teritoriální nároky proti Ukrajině. I dnes mají plány. Jestliže se situace zhorší, několik sousedních států bude připraveno pod rouškou ochrany svých území, občanů a tak dále vstoupit na naše území. Před EK a EU proto stojí další rozhodnutí: určit, kdo bude první vstupovat na Ukrajinu. Jako pomoc EK nabízí(m) Lao-C´: Byli mocní vládci a lidé téměř nevěděli, že jsou. Byli menší vládci a lidé je ctili a milovali. Ještě menších vládců se lidé báli, a ty docela maličké neměli rádi.

Souhlasu netřeba.