Jiří Paroubek: Řecká krize v nové fázi!

Vysvětlení tohoto postupu je celá řada. Nabízí se například to, že Papandreu a jeho vláda PASOKu jsou již „grogy“ po více než dvou letech boje s větrnými mlýny. Další možné vysvětlení spočívá v tom, že se premiérovi drolí vlastní (jediná) vládní strana. Za týden, dva či pět už Papandreu nemusí mít potřebnou většinu v parlamentu. Zkrátka Papandreova strana, její matadoři, ztrácejí vůli a naději, že jsou schopni problém zvládnout. Třetí možností této riskantní hry je, že se premiér pokusí referendem zvrátit trendy v řeckém veřejném mínění a vyrazit tak trumfy pravicové opozici z konzervativní strany Nová demokracie.

V každém případě nelze přehlédnout nelíčené zděšení celé politické třídy zemí EU z posledního vývoje v Řecku.

Přední evropští politici se po summitu EU z minulého týdne již domnívali, že jsou na správné cestě. Domnívali se, že po vyhlášení tzv. řízeného bankrotu mají vyhráno. A za týden je vše jinak. Někteří z nich dali v této souvislosti všanc dokonce své kariéry (Merkelová, Radičová).

Neřízený bankrot Řecka se nyní přiblížil. Sami jeho občané si rozhodnou o budoucnosti svého státu.

Když jsem byl v létě tři týdny v Řecku, měl jsem možnost ve velmi přátelských rozhovorech s mnoha Řeky slyšet jejich názory na problémy jejich země. A na možnosti jejich řešení. Byl jsem často zděšen. Za jejich problémy prý může euro. Němci jim prý dluží reparace za II. světovou válku. Třetím častým bludem byla teze o „příšerné“ Merkelové. Snažil jsem se trpělivě všem – a musím opakovat velmi přátelským řeckým lidem, s nimiž jsem mluvil – vysvětlit, že euro není příčinou jejich potíží. Že reparace za válečné škody 66 let staré jsou chimérou. A že Merkelová se vůči Řecku – možná i s ohledem na německé banky exponované v nákupech řeckých dluhopisů – chová velmi slušně a odpovědně. Měl jsem ale pocit, že odpovědi na tyto otázky by měl poskytnout Řekům někdo jiný nežli já. Řecká vláda i opozice a také média.

Zejména funkcionáře PASOKu zajímalo, co bych dělal se svými zkušenostmi bývalého českého premiéra etc. (to, že jsem byl také náměstkem pražského primátora pro finance, na ně působilo stejně silně jako funkce premiéra) na jejich místě. Řekl jsem jim, že bych udělal velkou koalici na dobu nezbytnou k překlenutí krize. Že bych lidem říkal pravdu, ať je jakákoliv. Jako kdysi Roosevelt předtím i poté, co se poprvé stal americkým prezidentem a začal směle překonávat Velkou krizi.

Uskromnit se a hledat množnosti k posílení příjmů státu např. z prodeje státního majetku. Ale hledat i netradiční řešení např. ve výrobě elektrické energie na úrovni obcí (fotovoltaické panely mohou být v Řecku „zásobovány“ slunečním svitem deset měsíců v roce).

Uvidíme, jaké zprávy přijdou z Řecka v příštích dnech. Naděje umírá poslední. Myslím, že pokud politická elita Řecka (unisono vládní PASOK i opoziční Národní demokracie) neprojeví odpovědnost, nemá smysl jejich zemi držet v eurozóně. Nic se ale nejí tak horké, jak se to uvaří. Bude tomu tak i v případě Řecka.