O co usilují skotští nacionalisté?

Historická profilace SNP na pravolevé ose

SNP vznikla v roce 1934 fúzí středolevé Národní strany Skotska a středopravé Skotské strany, a ačkoliv většinu evropských stran nesoucích ve svém názvu slovo „národní“ řadíme na krajní pravici, SNP se na politické ose pohybuje nalevo od středu a její program je sociálně demokratický, pacifistický a ekologický. V Evropském parlamentu se řadí do frakce Evropské strany zelených zahrnující i různé regionální formace v rámci Evropské svobodné aliance (EFA). SNP se přihlásila k sociálně demokratickému programu až během šedesátých let. Do té doby neměla jasně vyhraněnou ideologii, neboť od svého založení se prezentovala jako umírněná centristická strana resp. celoskotské národní hnutí bez ohledu na pravicová či levicová témata. Od této doby také začala klást důraz na pacifismus a vymezovat se proti jaderným zbraním.

V roce 1964 byl přijat programový dokument „SNP a Vy“ na středolevé platformě obsahující požadavky plné zaměstnanosti, vládních intervencí do ekonomiky, podpory družstev, minimální mzdy atd. SNP v té době zakládá vlastní odborovou centrálu a agituje mezi skotskými odboráři. V polovině sedmdesátých let již lze SNP definovat jako labouristickou stranu a dokonce se objevil návrh zakomponovat do názvu strany označení „Sociální demokraté“, který však neuspěl. Na konci sedmdesátých let začaly ideologické boje uvnitř SNP mezi nacionalisty odmítajícími pravolevé schéma a stoupenci dalšího posunu doleva, až na socialistické pozice. Jeden z členů této levicové frakce – pozdější předseda SNP Alex Salmond – byl dočasně vyloučen ze strany.

Aktuální program SNP

Mezi současné programové priority SNP patří moderní levicová agenda (stejnopohlavní manželství, snížení aktivního volebního práva na 16 let), tradiční levicová témata (progresivní daň, vymýcení chudoby, podpora sociálního bydlení, bezplatné vyšší vzdělání), ekologicko-pacifistická témata (investice do obnovitelných zdrojů, odpor k budování nových jaderných elektráren, unilaterální jaderné odzbrojení) a přirozeně úsilí o nezávislost resp. co nejširší autonomii Skotska v rámci Spojeného království spojené s podporou členství v EU. SNP odmítá škrty pravicového Cameronova kabinetu a konzervativci ani liberálové pro ni nepřipadají jako koaliční partneři v úvahu. Přirozeným partnerem, ale zároveň konkurentem, jsou labouristé, neboť obě formace oslovují ve Skotsku stejný elektorát. Labour Party však spolupráci se SNP na vládní úrovni odmítá a uvažuje pouze o jejich podpoře v Dolní sněmovně. Konzervativci se nyní snaží britské voliče zastrašit právě vidinou povolební spolupráce Labour Party a SNP. Dopadnou-li volby těsným výsledkem, což naznačuje několik průzkumů preferencí, SNP se při formování vlády může stát klíčovým subjektem a pomyslným jazýčkem na vahách.

Závěr

Nejvýraznějším úspěchem SNP bylo vyvolání referenda o nezávislosti Skotska, které ovšem nedopadlo příznivě pro stoupence samostatného státu. Následoval dočasný odliv voličů, nyní je strana opět na vzestupu. Může však ohrozit celkové vítězství labouristů oslabením jejich pozic ve Skotsku, kde jsou konzervativci tradičně slabí. Předsedkyně strany Nicola Sturgeonová usiluje o voliče i mimo Skotsko právě důrazem na sociální témata, „jejichž realizace zajistí lepší život nejen Skotům, ale i ostatním občanům Spojeného království“. Tyto volby SNP tudíž nepojímá jako druhé referendum o nezávislosti, ale spíš klade důraz na sociální agendu oslovující i Angličany, Walesany a Severní Iry.