Ondřej Kosina: Vítězství japonské pravice zvýší napětí v regionu

Liberálně demokratická strana získala 294 křesel ve 480členné Sněmovně reprezentantů, což znamená nárůst o 176 mandátů oproti minulým volbám. LDP je tradicionalistickou konzervativní formací, která zemi vládla nepřetržitě několik desetiletí a stala se státostranou, podobně jako např. Instituční revoluční strana v Mexiku. V ekonomice se opírá o neoliberální doktrínu s důrazem na privatizaci. V kulturní sféře usiluje o zachování tradičních japonských hodnot a císařství. Zahraniční a obrannou politiku určuje v těsné vazbě na Washington. S tím souvisí aktivnější role a obnovení mocenských pozic v regionu. LDP bude vládnout v koalici se středopravicovou buddhistickou Stranou spravedlnosti (Kómeitó), která získala 31 mandátů (+10). Toto spojenectví zaručuje dvoutřetinovou ústavní většinu s možností přehlasovat Senát a prosadit všechny zákony.

Demokratická strana Japonska (DPJ) se dostala k moci v roce 2009, kdy se jí podařilo po desítkách let odstavit od vlády LDP. Premiér Jošihiko Noda však přišel o popularitu zvýšením spotřební daně z 5 na 10 %. To významně přispělo k volební porážce v podobě obhájení pouhých 57 křesel a ztrátě 173 mandátů ve prospěch konzervativců. DPJ je strana levého středu hlásící se k filozofii demokratického centrismu. Bojuje proti přebujelé byrokracii, konzervativismu a rigiditě japonského státu, což způsobila dlouholetá vláda jedné strany. V zahraniční politice zastává spíše umírněné postoje.

Po nespokojenosti s vládami demokratů i liberálních demokratů se krátce před volbami zformovalo několik stran jako tzv. třetí pól oponující oběma velkým stranám. Na nacionalistické a konzervativní platformě se sloučila Japonská strana obnovy se Stranou východu slunce a skončila s 54 mandáty na třetím místě. Dalším novým uskupením je centristická Strana zítřka profilující se na antinukleárním programu a genderové rovnosti. Získala 9 mandátů. V parlamentu ještě zasedne 18 poslanců za liberální a antinukleární Vaši stranu, jež vznikla v srpnu 2009 secesí od LDP, 8 komunistů, 5 nezávislých, 2 sociální demokraté a 2 zástupci Lidové a Nové strany.

Nastupující pravicová vláda je už nyní podezřívána ze snahy o revizi pacifistické japonské ústavy přijaté po druhé světové válce. Japonsko, které ztrácí pozici východoasijské dominantní mocnosti, bude reagovat na skutečnost, že Čína prudce posiluje a stává se ekonomickou supervelmocí. Bude-li trvající spor o ostrovy Tiao-jü-tao (Senkaku) řešen obchodní válkou, Tokiu rozhodně neprospěje, protože Čína je hlavním odbytištěm japonské produkce. Od nového kabinetu lze očekávat i razantnější postoj ke KLDR a opětovné otevření otázky jižních Kurilských ostrovů ve vztahu s Ruskem. Nicméně hlavním úkolem vlády bude především boj s hospodářskou recesí. Ekonomové však Abemu příliš nevěří, protože jeho ozdravné plány nejsou ničím novým a již v minulosti neuspěly.