Poslední bitva parašutistů

Jak víme, po úspěšném atentátu na R. Heydricha se Gabčík a Kubiš spolu s J. Valčíkem, J. Švarcem, J. Bublíkem, J. Hrubým a A. Opálkou ukrývali v kostele sv. Cyrila a Metoděje, kde jim všestrannou pomoc poskytovali biskup Gorazd a kaplan Petřek, kteří tím přímo riskovali své životy. Ač gestapo vyhlásilo vysokou odměnu za svědectví vedoucí k odhalení parašutistů, nemělo do poloviny června 1942 fakticky žádnou stopu.

V té době spustili nacisté zběsilé tažení proti českým vlastencům, které prakticky denně stanné soudy odsuzovaly k trestu smrti. K. Čurda, původně člen desantu Out Distance (seskočil na území protektorátu spolu s A. Opálkou) se této vlny zvlčilostí zalekl, protože gestapo nechalo popravit rodiče jeho blízkého známého O. Pechala. Čurda se obával, že všechny nitky nyní povedou k němu a k jeho matce a bratrovi. Ze strachu se rozhodl své kamarády zradit a prozradit úkryt parašutistů nejprve anonymním udáním dne 13. 6., jež adresoval četnické stanici v Benešově. Protože zůstalo bez odezvy, vydal se 16. 6. do nechvalně známého Petschkova paláce v Praze, kde řekl gestapu vše, co potřebovalo vědět k úspěšné eliminaci parašutistů.

18. 6. 1942 obklíčily jednotky Waffen - SS, německé policie a gestapa kostel v Resslově ulici v celkové síle asi 800 mužů. Začal tak nerovný šestihodinový boj, který parašutisté nemohli vyhrát, byť bojovali statečně. Jejich poslední slova měla znít: ,,Jsme Češi a nikdy se nevzdáme!" Po likvidaci odbojářů gestapo zatklo i biskupa Gorazda a kaplana Petřeka. Gorazd byl zatčen 25. 6. 1942 a po krátkém improvizovaném soudu 4. 9. 1942 zastřelen. Petřek byl popraven o den později.

Zrádce Čurda dále sloužil jako konfident gestapa a pomáhal rozbíjet desanty, připomeňme na tomto místě například Antimony. Oženil se s Němkou a žil pod falešným jménem Karl Jerhot. Život v luxusu však netrval dlouho a Čurda se možná pod tíhou vlastního svědomí začal koncem války utápět v alkoholu. Dne 15. 5. 1945 se sám přihlásil na četnické stanici v Manětíně, vzápětí byl zatčen a 29. 4. 1947 popraven na Pankráci.

Ještě dodejme, že poslední minuty života parašutistů v kryptě pravoslavného kostela zachycuje výborný snímek režiséra J. Sequense Atentát, natočený v roce 1964, který se věrně drží historických událostí a je často reprízován. Věrnost filmu zesiluje také například autenticita samotného místa atentátu na zastupujícího říšského protektora na rohu ulic Zenklovy (v době atentátu Kirchmayerovy třídy) a V Holešovičkách, které bychom dnes hledali marně. Překryla jej totiž Prosecká radiála, která křižovatku, kde se atentát před 70 lety odehrál, změnila k nepoznání.