Slavného brankáře Bohumila Modrého zlomily až jáchymovské doly

Bohumil ,,Bóža" Modrý, rodák z Lanškrouna a původní profesí stavař (které se též věnoval), jenž byl i aktivním hráčem házené, se stal v roce 1947 poprvé mistrem světa a spolu s dalšími hokejisty získal světové renomé. Před válkou, v roce 1938 na mistrovství světa v Praze, ještě stihl vychytat bronzové medaile. V roce 1948, těsně po komunistickém státním převratu, přivezl ze švýcarského Svatého Mořice olympijské stříbro a začala se o něho vážně zajímat zámořská NHL. Modrý, který nabídku chtěl využít, nejprve konzultoval celou situaci s nechvalně proslulým komunistou V. Kopeckým, který mu slíbil, že dostane potřebná povolení k odjezdu, ovšem pod podmínkou, že odehraje mistrovství světa v roce 1949 ve švédském Stockholmu. S tím Modrý souhlasil a odehrál jeden ze svých nejlepších turnajů, když Češi získali již druhý titul mistra světa.

Kopecký však svůj slib daný Modrému nesplnil, naopak jej flagrantně porušil. Bylo mu sděleno, že nikam nepojede a že hokej na nejlepší úrovni může hrát i v Sovětském svazu. Porušený slib Modrého nesmírně zklamal a rozlítil, a proto se vzdal reprezentace a ani nezahájil přípravu s národním týmem na mistrovství světa v roce 1950 v Londýně. To už ale národní tým měla v hledáčku StB a komunistické orgány, které iniciativně začaly připravovat politický monstrproces s hokejisty, jež měli údajně v Londýně po turnaji zůstat. StB hokejisty bedlivě sledovala již na olympijském turnaji v roce 1948 ve Švýcarsku. Věci záhy nabraly rychlý spád. Potom, co se národní hokejový tým dozvěděl, že na turnaj s definitivní platností neodletí, šli zklamaní hráči zapít žal do slavné hospůdky ,,U Herclíků", jež byla též známá jako ,,zlatá", neboť do ní chodila umělecká smetánka té doby. Tam došlo k zatčení 10 hokejistů orgány StB, kteří je záhy začaly vyšetřovat. Mezi nimi nebyl brankář B. Modrý, toho zatkla StB až 24. 3. 1950 a později zcela nelogicky postaven do čela ,,velezrádců".

Hokejistům nebylo ani sděleno obvinění či obžaloba, tu dostali až těsně (!) před konáním soudného přelíčení. Soud jim kromě velezrady a špionáže podle zákona na ochranu lidově demokratické republiky č. 231/1948 Sb. kladl za vinu pokus o nelegální emigraci. Do celého procesu vybraly komunistické vedení a justice jako hlavu obviněných brankáře Modrého, ač v té době již nebyl členem reprezentace. Tresty, které vynesl soudní senát, můžeme hodnotit jako velmi kruté. Modrý dostal nejvyšší trest 15 let odnětí svobody, coz navždy uzavřelo jeho úspěšnou kariéru, Bubník 14 let, Konopásek 12 let, Roziňák 10 let...

Modrý dostal nejpřísnější trest. Výkon trestu trávil v Praze, v Plzni na Borech a potom i na dole Barbora v Jáchymově, kde mu nesnesitelné pracovní podmínky zcela podlomily zdraví. Propuštěn byl v roce 1955 a do konce života mu zbývalo puhých 8 let. Modrý se nikdy vlastně nedozvěděl, za co jej vlastně soud odsoudil, celý případ zůstává zahalen tajemstvím i dnes. Každopádně ,,causa Modrý" zapadala do tehdejší mašinérie politických procesů s tím rozdílem, že nebyli souzeni skuteční či smyšlení odpůrci komunistického režimu, nýbrž hokejová elita tehdejšího Československa.

B. Modrý zemřel předčasně v roce 1963 v nedožitých 47 letech po zdravotních strastech, je mu způsobil pobyt ve vězení a zejména v Jáchymově. Rehabilitován byl v roce 1968.