Špidlizace ČSSD

ČSSD se vrací do doby Vladimíra Špidly, kdy na jedné straně byl slovní idealismus a proklamace o boji s korupcí, na straně druhé naprostý rozklad strany zevnitř, kdy docházelo k flagrantnímu rozkolu mezi slovy a činy.

Bohuslav Sobotka na jedné straně na jednání ústředního výboru ČSSD opět zopakoval, že Jiří Paroubek s Jiřím Šlégrem neměli k odchodu z ČSSD žádné programové důvody, a proto to musely být důvody jiné. Prý se jedná o „osobní ambice, které vedou k iracionálnímu rozhodnutí“. To po něm v rozhovoru pro iDnes.cz zopakoval v neděli i Vladimír Špidla. Je zřejmé, co se tedy oba politici – političtí otec a syn - představují naopak pod takovým „racionálním rozhodnutím“.

Špinavé kompromisy

Špidla to symbolizuje nejlépe: nekritizovat, šoupat nohama a čekat, až vám strana najde odpovídající funkci. Nikdo to nemůže kritizovat z pohledu úřednických kompetencí pro výkon eurokomisaře - Špidla jistě na funkci eurokomisaře měl. Špidla však nemůže dnes v žádném případě z nějakých vyšších principů kritizovat někoho, kdo se rozhodl přesně opačně: totiž v zájmu programu a slibu daného voličům nemlčet a odmítnout obdobné lákadlo budoucí funkce, výměnou za loajální "šoupání nohama“.

Notabene, činí-li tak vůči Jiřímu Paroubkovi, který přebíral ČSSD -  jež se také díky Špidlovo vedení, které bylo plné kompromisů, uzavírané slabým Špidlou se stranickými kmotry (byl to Špidla, kdo například jako první premiér učinil Jaroslava Palase ministrem zemědělství…) - v situaci naprosté destrukce důvěryhodnosti a sebedůvěry.

Podobné špinavé kompromisy uzavírá se stranickou oligarchií dnes i Sobotka, který Špidlu v této pštrosí strategii i taktice plně následuje. Sobotkovo mlčení například k dění v ústecké ČSSD je toho důkazem a zásadním způsobem nabourává jeho image slušňáka. Ale podobné praktiky, sice ne tak primitivně „řeznické“, panují ale i v dalších krajích, například v Libereckém či Karlovarském kraji.

ČSSD jako soft ODS

Vyzývat na jedné straně k rezignaci Jiřího Paroubka a Jiřího Šlégra a přitom se ani slovem nezmínit o mimořádně závažných podezřeních, že někteří politici ČSSD v Ústeckém kraji organizují nechutné kampaně proti svým protivníkům, to chce opravdu kachní žaludek.

Stejně tak jen ten, kdo sází na to, že většina novinářů nemá logické myšlení, může mluvit o přeběhlictví a privatizaci poslaneckého mandátu lidmi, kteří dodržují striktně program, za který byli zvoleni a na straně druhé plácat po zádech Stanislava Humla, který „přeběhl“ z VV do klubu ČSSD. Mě by jako novináře mimořádně uráželo, že vedení ČSSD počítá s mojí hloupostí. Bohužel, jak je vidět, zatím mu tato sázka vychází.

Není náhodou, že součástí „špidlizace“ ČSSD je i pomalý posun strany do středu a jasné odmítnutí jakékoliv spolupráce s KSČM. Přitom právě tento směr nastartoval trend nárůstu preferencí KSČM a vedl k vládě na bázi slabých koalic, v nichž ČSSD musela dělat krvavé programové ústupky.

Dnes se zdá, že dochází k programové kastraci sociální demokracie již v předstihu, v opozici, tak, aby si na to voliči zvykli a v kontrastu s Nečasovou vládou volili ČSSD jako menší zlo. A to přesto, že z ČSSD bude taková soft verze ODS.