Vláda rozpočtové odpovědnosti? Ne, vláda rozpočtové rozhazovačnosti

Jedná se o Nečasovu dlouholetou spolupracovnici, jíž vyplatil při odchodu z ministerstva v březnu 2009 prémii kolem 500 000 kč. Nagyová dostala v březnu minulého roku na svou výplatní pásku i s prémiemi 273 000 Kč, to znamená, že tento měsíc brala více než prezident republiky (!). Předseda vlády P. Nečas se nechal slyšet, že odměna pro J. Nagyovou je druhá nejnižší a dodal, že odměny ve výši statisíců dostalo nejméně dalších 20 vysokých úředníků v rámci Úřadu vlády. V současné době, kdy vláda prosazuje politiku tupých škrtů a do všech stran hlásá, aby si lidé utáhli opasky, působí udělování takto obřích částek vysokým státním úředníkům jako nehoráznost a drzost. A to vše z veřejných (čti našich) peněz.

Je vskutku zajímavé, jak ministři této vlády en bloc říkají, že je nutné šetřit především v provozních výdajích všech rezortů, na druhé straně na vysoké bonusy či prémie se najdou peníze vždy. R. John, J. Pospíšil, exministr Bárta, J. Dobeš, to jsou jména ministrů, kteří byli ke svým spolupracovníkům nadstandardně štědří. Dobešova bývalá šéfka jeho kabinetu J. Machálková, které ochotně napsal seminární práci do školy, udělil po několikatýdenní spolupráci zvláštní odměnu ve výši statisíce korun. Machálková navíc neměla na zmíněnou pracovní pozici ani patřičné vzdělání.

Bývalý ministr vnitra R. John za svým ministerským kolegou též nezaostal, před koncem roku 2010 schválil mimořádné bonusy pro své dva spolupracovníky – jednoho náměstka a vrchního ředitele. Ti našli na svém účtu i s prémiemi přes 200 000 Kč, přičemž pracovali ve funkcích pouhé dva měsíce. John před parlamentními volbami před rokem a půl brojil proti plýtvání finančními prostředky na ministerstvech a z velké části na tom postavil svou předvolební kampaň.

Exministr V. Bárta krátce po svém nástupu do úřadu v červenci 2010 udělil mimořádnou odměnu 320 000 Kč, která též nebyla řádně zdůvodněna. Ministr obrany a hlavní aktér skandálu Promopro A. Vondra se též ,,činil“. Poradci dostali odměny v rozmezí 50 000 – 100 000 Kč, celkově vyčlenil Vondra na vánoční prémie 210 milionů korun. Vondra prohlásil, že se ,,jedná se o standardní krok. Nikomu jsem nepřipsal šestimístnou sumu.“ Skutečně alibismus hodný Vondrova formátu, kvůli kterému stát přišel zhruba o 150 milionů korun za předraženou zakázku Promopro. To, že byla zakázka předražená, konstatovala i policie a ministerstvo financí podalo trestní oznámení pro podezření, že došlo k úniku 150 milionů. Ministr spravedlnosti J. Pospíšil zase dal v roce 2009 rozmezí tří měsíců ředitelce sekretariátu M. Kovaříkové ke zhruba třicetitisícovému platu necelých 340 000 korun.

,,Rekordmanem“ v udělování prémií však byl svého času exministr vnitra I. Langer, důvěrně známý pod jménem Íčko. Ten udělil v roce 2008 prémie pěti náměstkům na vnitru v celkové výši 3 800 000 korun. Na otázku redaktorky, která se zajímala o konkrétní důvody přiznání tak vysokých odměn, Langer odpověděl: ,,Slovo má obrovskou moc. Vaše slova vytvářejí ekosystém průměrnosti a nepracovitosti, zášti a zloby!“ Takže kdo nebere obrovské prémie na ministerstvech, ten je podle Langera asi nepracovitý.

Každopádně udělování zmíněných bonusů v dnešní krizové době je velmi kontroverzním krokem. Nejsem a priori proti tomu, aby náměstek na ministerstvu nedostal ke svému platu mimořádnou prémii za dobře odvedenou práci, ale každá taková částka musí mít své meze. Když se podle vládních představitelů nemá ve státní správě plýtvat, tak se musí začít právě u redukce nadsazených prémií. Ministři a vláda totiž zřejmě netuší, že tím pobuřují občany, kteří musejí vyžít z průměrné mzdy.

Takže, kdo si má utáhnout opasky, pane Nečasi, státní úředník, nebo občan?