„Alláhu akbar“ jste si, pane prezidente, měl odpustit

Byť mu tato prognosticky nepřesná srandička, neboť největší nepřátelé lidstva byli vždy politici toužící stůj co stůj po moci, u nás prochází, tak na ní německý ministr zahraničí musel reagovat odmítnutím, neboť v Německu zřejmě ve vážných tématech nemají bezduché srandičky místo. Vůbec by mne nenapadlo, že historicky nepřesný humor o novinářích dokáže prezident v Německu ještě překonat. Posuďte sami.

Je podle vás k popukání, když si po sdělení svého názoru na řešení situace dvou Češek unesených v Pákistánu dovolil novinářce položit otázku, jestli není agentkou Tálibánu nebo Al-Kájdy, aby se s ní rozloučil pozdravem Alláhu akbar (Aláh je veliký)? Jsem možná divný, ale já si opravdu myslím, že by k srandičkám měl být vždy důvod. To si nebyl schopen, v touze za každou cenu podráždit bránice ve svém okolí, uvědomit, že jeho hlášky mohou slyšet a pusu od ucha vidět  i rodiče unesených dívek? To si nebyl schopen uvědomit, že tento pozdrav může být to poslední, co unesené dívky uslyší?