Co je nového kolem kompetenční žaloby

Jeho jméno mi bylo čímsi povědomé, proto jsem se dotázal AI.
V kauze mimořádné valorizace důchodů nebyl Pavel Šámal soudcem-zpravodajem. Původním soudcem-zpravodajem byl Jan Svatoň, ale nakonec nález zpracoval Vojtěch Šimíček. Pavel Šámal patřil mezi trojici soudců, kteří s většinovým rozhodnutím nesouhlasili a připojili odlišné stanovisko (disent). (TN.cz]
Což je zajímavé, protože ve veřejné debatě bývá Pavel Šámal často spojován právě s kritikou rozhodnutí o valorizacích. Ve svém disentním stanovisku argumentoval, že ochrana důvěry občanů v právo měla dostat větší váhu a že většina soudu podle něj nedostatečně zohlednila legitimní očekávání důchodců. [Tiscali.cz].
Vzpomínka na spor o valorizace má jedno zajímavé jádro. Po celou dobu tehdejšího řízení se opravdu vedl spor o to, zda hrozba značných rozpočtových škod a zásah do veřejných financí může ospravedlnit mimořádný legislativní postup vlády. Většina soudu odpověděla „ano“, zatímco právě Šámal patřil mezi ty, kteří s tak širokým výkladem nesouhlasili. (Finance.cz) Proto bych Pavla Šámala neoznačil za soudce, který automaticky hájí stát proti jednotlivci. Jeho dosavadní hlasování ukazuje spíše na důraz na právní jistotu a procesní korektnost, i když samozřejmě z jedné kauzy nelze bezpečně odvozovat, jak se postaví ke kompetenčnímu sporu mezi prezidentem a vládou.

Pokud je nyní skutečně soudcem-zpravodajem ve sporu prezident versus vláda, samo o sobě to ještě moc neříká o výsledku. Funkce zpravodaje znamená především:
* vede přípravu věci,
* shromažďuje podklady,
* navrhuje právní řešení,
* předkládá návrh ostatním soudcům.
Konečné rozhodnutí však přijímá příslušné plénum nebo senát hlasováním.

Co se týče předběžného opatření, to je možná ještě důležitější než samotná žaloba. Pokud by Ústavní soud předběžnému opatření vyhověl ještě před summitem v Ankaře, mohl by fakticky změnit situaci dříve, než stihne rozhodnout ve věci samé. Pokud by jej naopak zamítl, vláda by získala silnější procesní pozici.

Proto je třeba spíše sledoval to, zda Ústavní soud vyhoví návrhu na předběžné opatření, než kdo přesně je zpravodajem. To bude první skutečný signál, jak vážně soud prezidentovu argumentaci bere.

Co může způsobit předběžné opatření?
Předběžné opatření může být v této kauze velmi významné, protože summit NATO v Ankaře se uskuteční dříve, než Ústavní soud stihne definitivně rozhodnout spor.

V zásadě existují tři možnosti:

 1. ÚS návrh na předběžné opatření zamítne
To je pro vládu nejvýhodnější varianta. Vláda bude pokračovat podle svého rozhodnutí a prezident do Ankary nepojede, pokud se strany mezitím nedohodnou. Pozdější rozhodnutí ÚS by už mělo spíše význam pro budoucnost než pro samotný summit.

 2. ÚS vydá předběžné opatření ve prospěch prezidenta
Soud by mohl vládě dočasně uložit:
* nebránit prezidentovi v účasti na summitu,
* poskytnout mu logistickou a diplomatickou součinnost,
* zdržet se kroků, které by výkon jeho pravomoci znemožnily.
V takovém případě by vláda pravděpodobně musela prezidentovu účast umožnit ještě před konečným rozsudkem.
Neznamenalo by to ale automaticky, že prezident vyhrál spor. Šlo by pouze o dočasnou úpravu poměrů.

 3. ÚS vydá velmi široké předběžné opatření
To by byla politická bomba. Například kdyby soud řekl:
* prezident má právo být součástí české delegace,
* vláda mu musí vytvořit podmínky pro účast,
* vláda nesmí činit kroky vedoucí k jeho vyloučení.
Takové rozhodnutí by prakticky určilo výsledek pro summit ještě před projednáním věci samé. Právě proto bývají soudy při vydávání předběžných opatření opatrné.

Překvapením by bylo kdyby ÚS přímo nařídil:
* prezident pojede sám,
* prezident zastupuje Českou republiku bez vlády,
* vláda nesmí sdělovat spojencům svůj odlišný názor.
To by už nebylo zajištění stávajícího stavu, ale vytvoření nového ústavního uspořádání před konečným rozhodnutím. To bývá u předběžných opatření velmi neobvyklé.

První indicií bude ani ne samotné rozhodnutí o předběžném opatření, ale rychlost. Jestli Šámal předloží návrh plénu během několika dnů, bude zřejmé, že soud považuje věc za mimořádně naléhavou.
Pokud by soud rozhodoval až těsně před summitem, znamenalo by to, že si nechává prostor a nechce být obviněn z přílišného zasahování do politického procesu.

Z čistě procesního hlediska je teď předběžné opatření možná důležitější než konečný rozsudek. Konečný rozsudek totiž může přijít až po summitu, zatímco předběžné opatření rozhodne, kdo v Ankaře skutečně bude sedět u stolu.

Vyčkejme na nejbližších několik konkrétních kroků:
1. Zda Ústavní soud přijme věc k projednání v mimořádně zrychleném režimu.
2. Jak rozhodne o předběžném opatření.
3. Zda vláda podá své vyjádření ještě před rozhodnutím o předběžném opatření.
4. Jak bude formulován samotný návrh prezidentovy žaloby – často jsou důležité detaily, které se v tiskovém prohlášení neobjeví.

Teprve z těchto dokumentů bude možné odhadnout, zda jde o úzký spor o účast na jednom summitu, nebo o pokus vymezit vztah prezidenta a vlády na dlouhá léta dopředu.

Ať už člověk stojí na kterékoliv straně sporu, jedna věc je jistá: české ústavní právo se dostává do situace, kterou autoři Ústavy v roce 1992 zřejmě vůbec nepředpokládali. Proto je obtížné spoléhat na jednoduché analogie z minulosti.