To, co Martin Fendrych kritizuje, sám dělá

   Údajně 65% Čechů by vyměnilo ukrajinské území za mír. Pravda není tak jednoznačná, neb dost velké procento respondentů dávalo přednost před nesmyslným zabíjením příměří s následným jednáním s tím, že výsledek může vyústit i v podstoupení části území.

     Zcela mimo mísu je se svým srovnáním se Sudety 1938. A není sám.Ten základní rozdíl a současně Fendrychova mýlka je v nesrovnatelnosti útočících stran, které zapříčinily zábory území. Sudeťáci napadali místní české obyvatelstvo, ba dokonce docházelo i k vraždám. Snažili se vystrnadit české obyvatelstvo mimo Sudety. A taky ještě před záborem někteří čeští domorodci odcházeli do vnitrozemí.  

   Na Ukrajině to bylo opačně; nejen na Dombase a Luhansku, ale po celém území byla živena nenávist k občanům ruské národnosti, zesměšňování ruského jazyka a korunu tomu nasadil právě jazykový zákon. To, že na zmíněných regionech byla koncentrace lidí ruské národnosti větší než jinde, mělo za následek, že útoky vyvolaly u místních ustanovení vlastní samosprávy. V letech 2014 – 2022 ty tisíce zavražděných ukrajinskými nacionalisty na Fendrycha a jemu podobným žalují.

    V závěru svého komentáře se Fendrych uchýlil k profesorskému poučování, jak máme chápat svobodu. Že by odstoupení části ukrajinského území mělo do ČR přinést svobodu je tvrzení z oblasti fantasmagorie. A nad závěrečnou poučkou – „Kdo miluje svobodu, musí ji chtít i pro druhé, nejen pro sebe,“ -  by se měl sám autor hluboce zamyslet. A zvláště by měl popřát svobodu ukrajinským občanům ruské národnosti, pokud tu svobodu opravdu miluje.

   Osobně mám velký otazník, jak se to stalo, že dřívější přijatelný komentátor se uchýlí do vládní „kukaně“ a vykřikuje na vše něco o ruských dezinformacích. Netvrdím, že nejsou, ale často se ten pojem zneužívá, když je potřeba zastřít vlastní chyby a špatné názory.

    Válka je svinstvo jako taková, ale v žádném případě nedávají dřívější zločiny ukrajinské sebranky s vytetovaným Hitlerem na zádech Rusům bianko šek na konání stejného – mučení zajatců, únosy dětí apod. Vím, je to těžké, když někomu ukrajinská spodina (ještě před válkou) zavraždí syna nebo dceru.

    Nakonec je na místě všetečná otázka: nakolik se na tomto vývoji událostí podíleli američtí poradci? A že byli od r. 2014 skoro u všeho, viz třeba příjem dobrovolníků ze zahraničí – velel tomu Američan!