Další osobnost odešla do hudebního nebe

František Nedvěd se narodil 19. září 1947 v Praze. Na svět přišel ve stejném měsíci jen o rok později než bratr Jan. Právě s ním brzy vytvořil mimořádně úspěšnou písničkářskou dvojici, dlouhou řádku let nerozlučnou bratrskou dvojici připisující si na konto postupně celou řadu úspěšných nahrávek, z nichž řada zlidověla – Valčíček, Skládanka, Stánky, Frankie Dlouhán, Na břehu řeky Sázavy a mnohé další.  Společně začínali v trampské skupině Toronto, kde vytvořili ústřední dvojici. Toronto se poté přejmenovalo na Brontosaury, kde zažili své vůbec nejúspěšnější období. Vznikly slavné skladby, dodnes hojně hrané nejen u táboráků. Jejich koncerty bývaly pravidelně vyprodány, desky šly na dračku. S tím vším přišla popularita a s ní se každý z bratrů vyrovnával po svém. O Janovi se říkalo, že je lepší textař než-li zpěvák a o Františkovi zase, že je lepší zpěvák než Jan. Důležité ale bylo to, že jim to společně velmi dobře ladilo, skvěle se doplňovali. Síla jejich společné práce spočívala především v podobném náhledu na svět a životní hodnoty, což bylo dáno i tím, že mezi nimi byl minimální věkový rozdíl. Oba navíc ctili stejné hudební i literární vzory, a to se projevilo v dobře fungující spolupráci, kde přirozeně nemohla scházet ani jistá rivalita. Ta se však nikdy nevyhrotila natolik, aby mezi nimi vznikly nepřekonatelné spory bránící aktivní tvůrčí spolupráci. Šlo o rivalitu produktivní. Společně působili také ve skupině Spirituál kvintet a také zde se výrazně prosadili svým specifickým projevem hlasovým i hudebním.

Bratři Jan a František Nedvědové se stali pokračovateli úspěšných písničkářských dvojic a navázali tak volně na tvorbu veleslavné dvojice Suchý – Šlitr, na Vodňanského se Skoumalem nebo dvojici Paleček a Janík. Bratři Nedvědové si udrželi vysokou popularitu z 80. let i v dalším desetiletí, přestože se na čas jejich cesty rozešly. Jan se vydal na sólovou dráhu koncem 80. let. Dál však společně nahrávali alba i koncertovali. Jedním z nejslavnějších alb se stalo 20 let písniček Honzy Nedvěda, které vzniklo při koncertu obou bratrů v Brně v únoru roku 1993. Nedvědi zde hrají v neuvěřitelné pohodě své největší pecky a dost možná je právě toto vystoupení zastihlo v jejich životní formě. Jmenované album se stalo folkovou legendou a jeho prodej ve své době trhal rekordy. Vrcholem dlouholeté bratrské spolupráce se pak stalo vystoupení na obřím koncertu Strahově u příležitosti 50. narozenin Jana Nedvěda v červnu 1996. Víc v našich poměrech asi dosáhnout nešlo. Bylo přirozené, že se po slavném Strahovu  jejich cesty na delší čas rozdělily, když se na sólovou dráhu vydal také František. Měl k tomku ostatně nejvyšší čas. A nutno připomenout, že byl i bez spojení se slavným bratrem úspěšný. O tom svědčí hity jako Kočovní herci, Poprvé sám, Třetí pokus, Řemeslo, Devatenáct a další.  Již první sólové album nazvané Neváhej a vejdi, obsahující české verze hitů Gordona Lightfoota, získalo příznivý ohlas. František Nedvěd se obklopil zkušenými muzikanty. Další alba na sebe nenechala dlouho čekat a opět obsahovala převážně osvědčené skladby amerického písničkáře. Na konci 90. let pak František Nedvěd skončil dvakrát po sobě na čtvrtém místě v soutěži Český slavík. I v dalším období nadále vystupoval převážně se svou kapelou a vydával nová alba. Po letech pak udělal sérii koncertů s bratrem Janem a společně v roce 2011 vydali také album Souhvězdí jisker. Šlo o jejich poslední společný projekt.

 Také v posledních letech František Nedvěd dál koncertoval a udržoval si přízeň svých fanoušků. Ačkoliv jej řadu let trápily zdravotní potíže, dokázal se s nimi vyrovnat natolik, že mu neznemožnily živá vystoupení a pravidelný kontakt s publikem. V roce 2020 plánoval vyrazit na sérii koncertů mapujících vlastní dlouholetou hudební kariéru a nazvaných příznačně Půlstoletí s kytarou. Bohužel vyhlášený nouzový stav na jaře 2020 v souvislosti s epidemií koronaviru způsobil odložení koncertů. Termíny u některých z nich se opakovaně přesouvaly na příznivější dobu. Zákeřná nemoc byla nakonec rychlejší. František Nedvěd dle svých slov na svůj vůbec poslední koncert v Olomouci utekl z nemocnice. Odehrál ho však jako vždy s plným nasazením a dočkal se ovací publika.  Prokázal tak i v době, kdy už mu bylo skutečně dost zle, že vždy byl poctivým muzikantem, který si nedovolil odehrát koncert jen tak na půl plynu. František Nedvěd již sice není mezi námi, ale vlastně s námi bude díky svým písničkám i nadále. Snad mu to v tom hudebním nebi po boku Wabiho Daňka, Kryla Kryla, Pavla Bobka, Karla Gotta a dalších osobností bude stále dobře zpívat a hrát.