Dechberoucí drzost

     Po chvíli této, ze strany Ukrajince vyhrocené diskuse, jsem vstoupil do tohoto rozhovoru i já, a dotyčnému jsem řekl zcela jasně, že on je zde pouze na návštěvě, a že on nebude zde nám místním říkat, co na sobě budeme nosit a co ne. Přitom jsem ho upozornil, že kdybych já byl na Ukrajině jako host, že bych si to samé, co si dovoluje on zde na nás, já proti místním na Ukrajině nedovolil. Připomněl jsem mu v hovoru, že jsem byl v roce 2010 v Kyjevě u sochy Bandery, a že se mi ta socha tam také hodně nelíbila, ale že jsem si na nikoho z kolemjdoucích Ukrajinců nedovolil řvát.

      Ten dotyčný Ukrajinec tvrdil, že on také Banderovce nemá rád, tak mě samozřejmě napadlo, a řekl jsem mu to, proč tedy neřval v tom Kyjevě, když tam ty sochy za Juščenka stavěli? Tam si to zkrátka nedovolil, ale zde na nás řvát, to si dovolí.

   Musím dodat, že ten druhý Ukrajinec tam stál klidně a neřekl slova. Chvílemi se zdálo, že tato slovní kontroverze se brzy povýší na fyzický konflikt. Protože ten dotyčný Ukrajinec měl tolik drzosti, že pak na mě začal řvát, že prý můj táta byl kolaborant s fašisty, a to si dovolil prosím proti mně řvát před vyšetřovnou Gestapa před Pečkárnou. Já vím, že si za tato slova zasloužil ode mne pár po papuli, ale v hlavě mi v tu chvíli vytanuly dvě příhody.    

    A to případ z Brna, kdy došlo k nějakému tomu rozporu mezi Romem Nikolasem a jedním Ukrajincem, načež ten Ukrajinec vytáhl nůž z ruksaku a do toho Čecha ho vrazil. Krajský soud Brno v podání soudkyně JUDr. Dity Řepkové nazval toto vražení nože do protivníka jako nutnou sebeobranu a dotyčného Ukrajince tato soudkyně Řepková osvobodila v plné míře z obvinění. Ani se nedivím, že si tuto soudkyni krátce na to vybral Pávek jako soudkyni pro Ústavní soud, ona totiž prokázala, že žádnou soudnost a svědomí v sobě nemá.

    Tak jsem si představil, že já dám tomu Ukrajinci ránu pěstí a ten Ukrajinec vytáhne nůž a do mě ho vrazí a nakonec  budu já uznán jako viník, že jsem se mu zlomyslně vrhnul na jeho nůž, který on měl na zádech v torně.

    A ještě musím dodat, že jak jsme tam před Pečkárnou na sebe řvali, tak se jedna Češka stojící před námi do nás pustila, abychom toho nechali. Říkám té dámě, „To řekněte těm Ukrajincům, vždyť vidíte, že oni nás tady slovně zaútočili“, a ta dáma už pak neřekla ani slovo.

   K tomu jsem nedávno prožil svoji vlastní zkušenost, jak soudí české soudy, kdy jsem byl v říjnu 2024 napaden jedním rozzuřeným člověkem v obchodu Kaufland, který mě po výměně pár slov napadl pěstmi a já mu ty pěstní údery vracel. Podařilo se mu mě dostat na zem, a když jsem vstával ze země a byl jsem na kolenou, tak mi ten rozzuřený člověk kopnul do ramene a vykopnul mi pravé rameno z kloubu a ukopnul mi kost v rameně. Policie na Praze 4 ve vyšetřování vznik moje zranění plně ignorovala, a nakonec po dohodě se státním zástupcem a soudem mi dali pokutu 30.000 Kč, samozřejmě se zápisem do trestního rejstříku, že jsem vyvolal výtržnost. A tomu útočníkovi, co mě zranil, dali na soudu pokutu jen 18.000 Kč. To jsem se tenkrát v tom obchodě zastal mé manželky, kterou ten vztekloun urážel.

    V začátku září 2026 mi vypršela podmínka za to, že jsem podal trestní oznámení na korupci v případě elektrárny Adularya a dal jsem se cestou k justiční nápravě obou případů, které byly naprosto vědomě obráceny proti mně.

     Napsal jsem hned po vypršení mé podmínky na Ministerstvo spravedlnosti žádost, aby byla ministrem spravedlnosti podána stížnosti na Nejvyšší soud pro porušení zákona při vyšetřování a souzení v obou těchto dvou mých případech, a ono se opravdu začalo, světe div se, něco dít. Záhy po zaslání mého dopisu na Ministerstvo spravedlnosti jsem obdržel dopis z Vrchního státního zastupitelství Praha, že tento orgán bude prověřovat ten můj případ spojený s  elektrárnou Adularya, a z Městského státního zastupitelství Praha jsem dostal dopis, že tito budou zase prověřovat ten můj případ s mým napadením v Kauflandu. A ozval se již i soudce z Obvodního soudu na Praze 4, že mám přesně zformulovat, o co se mi jedná, zdali si přeji znovuotevření tohoto procesu, kdy znovuotevření tohoto procesu mi již před rokem a půl na stejném soudu zamítli.

     Odpověděl jsem, že ano, že chci případ znovu otevřít a že mým cílem je, aby byl zrušen rozsudek proti mně z toho důvodu, že vyšetřování vůči mně na policii bylo provedeno chybně, že jednak opomenulo, že došlo k mému zranění po mém napadení, a že vyšetřování i soud vůbec nevzali v úvahu, kdo tu bitku začal.

    Manipulace v mém procesu ohledně toho mého vykopnutého ramene začaly již při vyšetřování na policii na Praze 4. A proto jsem také po vypršení mé podmínky požádal policii na Praze 4 o prověření způsobu vyšetřování mého případu, když z něho naprosto vypadlo mé docela vážné zranění způsobené mi útočníkem. Přitom na mé zranění měli ve spise veškeré lékařské zprávy a bylo zcela jasně vidět ze záznamu z kamery z Kauflandu, že k mému zranění došlo kopem nohou.

    Na tento dopis na policii na Prahu 4 se mi ozval dozorující státní zástupce z Obvodního státního zastupitelství Praha 4, že prý mi zamítá žádost o obnovení tohoto případu, kdy já jsem v dopise na policii na Prahu 4 žádal jen o prověření způsobu vyšetřování mé kauzy policií a nikoliv o znovuotevření mého případu. Na té policii na Praze 4 ten můj stížnostní dopis zkrátka dali k vyřízení tomu, na kterého jsem si stěžoval a ten utíkal za dozorujícím státním zástupcem a  tam vymysleli, že mi jako napíší dopis, že mi zamítají znovuotevření případu, o které já jsem ve svém dopise nežádal, a to že mi bude stačit.

     Ale mně to nestačilo a napsal jsem tedy svoji žádost na Krajskou policii Praha, aby oni prověřili postup vyšetřování policie na Praze 4, když na Praze 4 žádné prověření provést nehodlali.

   Na té Krajské policii Praha se opravdu do toho mého případu podívali, ale výsledkem prověření bylo jejich sdělení na mě, že prý vše v tomto vyšetřování na policii na Praze 4 bylo provedeno správně. Tam se snad na té policii od spodu až nahoru ani nikdo neumí červenat.

    Tak to mě naprosto jasně napovědělo, jak by se vyšetřoval případ, kdybych já tomu Ukrajinci dal ránu pěstí a on by na mě vytáhl nůž a vrazil ho do mě. Já bych byl odsouzen za tu ránu pěstí, co jsem mu dal, a to jeho vražení nože do mě, to by se zkrátka jen tak přehlédlo, jak mi to ukázali na policii na Praze 4, jak se to dělá.

    To opravdu člověk cítí bezmoc a ponížení, když nemůže splnit svoji chlapskou povinnost, protože jste si jist, že česká policie a justice ve vaší rodné zemi nakonec celý případ otočí proti vám, i když na vině bude Ukrajinec.  

    Jen musím dodat, že je to potřetí, kdy jsem měl vyhrocenou hádku s nějakými Ukrajinci zde, tedy, kdy oni slovně napadli mě. A k tomu mohu ještě připočítat dvě další „hádky“ s Ukrajinci, které já nepovažuji za vyhrocené.

   Foto je z romské demonstrace od Úřadu vlády z Prahy z protestu proti propuštění Ukrajince Rogozina z vyšetřovací vazby. 

Miroslav Kelnar