Island dál povede odpůrkyně NATO a EU

Nakonec jich bude pouze třicet resp. 48 %, což je shodný počet, kterého bylo dosaženo v roce 2016, ale i tak se jedná o největší zastoupení něžného pohlaví mezi evropskými zákonodárci. Hned v závěsu jsou skandinávské země Švédsko a Finsko s 47 resp. 46 % poslankyň. Je zajímavé, že nejvíce žen v parlamentu má africká Rwanda (61 %) a kolem 50 % se pohybují latinskoamerické země Kuba, Nikaragua a Mexiko. Mimochodem, v čele dosluhující islandské vlády stojí již druhá žena, 45letá Katrín Jakobsdóttir z Hnutí zelené levice, která je proti členství v NATO a EU, avšak v rámci koaličního kompromisu nebude iniciovat referendum o vystoupení ostrova ze Severoatlantické aliance ani o pokračování přístupových jednání s Evropskou unií. Tato dáma bude zřejmě premiérkou další čtyři roky. 

Ve volbách získaly nejvíce hlasů centristické strany. Současná trojčlenná vládní koalice tvořená euroskeptickou liberálně-konzervativní Stranou nezávislosti, agrární Progresivní stranou a eko-socialistickou Zelenou levicí disponuje 37 mandáty – o dva více než v minulých volbách – což jí umožňuje setrvat u moci. Tyto tři vládní formace oznámily, že pokud získají většinu, budou spolupracovat i v dalším období, vzhledem k silné podpoře voličů. Vytvoření a oznámení nového kabinetu bude trvat v řádu dnů, ne-li týdnů.

Do Althingu se probojovalo osm politických stran. Předvolební průzkumy favorizovaly levicové formace, nicméně zvítězila středopravá Strana nezávislosti se 16 mandáty, což je stejný výsledek jako v roce 2017. Předseda strany a bývalý premiér Bjarni Benediktsson vyjádřil víru, že se trojkoalice dohodne na pokračování kabinetu a také že netrvá na premiérském postu. Největší zisk si připsala Progresivní strana s 13 křesly (o pět více než minule). Zelená levice oslabila o tři mandáty, ale udržela si jich osm, což je více, než se očekávalo. Sociální demokraté, Lidová strana a Piráti shodně získali šest mandátů, středopravá Liberální reformní strana pět křesel a populistická Strana středu tři mandáty.  

Hlavním tématem volební kampaně byla klimatická změna. Výjimečně teplé léto podle islandských standardů – s 59 dny teplot nad 20°C a zmenšujícími se ledovci nastolilo tuto agendu, nicméně se to neodrazilo ve zvýšené podpoře pro kteroukoli ze čtyř levicově orientovaných stran, které vedly kampaň za snížení emisí uhlíku o více, než se Island zavázal podle Pařížské dohody o klimatu. Na severském ostrově tak po volbách zůstane vše při starém.