Kde jsou ty časy, kdy zaměstnance chránily účinné pracovní zákony

Taková a mnohá  další povzdechnutí mohou v případě silných sociálních bouří zaznít z úst horních deseti tisíc, kteří si až v tváří tvář projevům nespokojenosti občanů, kteří už nebudou mít co ztratit, uvědomí, že sociální smír je především institut, který chrání bohaté, chcete-li, úspěšné, před dopady absence solidarity, chcete-li, před jejich neochotou se "uskromnit". Přesně takovými argumenty by je měli odpovědní politici mobilizovat, aby si uvědomili, že jsou to oni, kdo se musí postavit k pumpám, aby do ekonomiky  načerpali peníze, které si naše vláda, ale nejen ona,   především bere od těch, kteří jich nikdy neměli nadbytek. Zkrátka a dobře. Někdo jim musí co nejdůrazněji říct, že jejich strom v době ekonomické krize nemůže růst do nebe. Naopak, že jsou povinni ho chránit, aby ho, byť to zní revolučně, hněv lidu nepodťal.