Krize společnosti

V minulém článku uvedené podstatné mravní hodnoty kapitalismu umožňují jako žádné jiné se dále rozvíjet a zhodnocovat tím, že vytvářejí optimální podmínky pro uplatňování celé řady etických hodnot, bez kterých jsou nemyslitelné životní úspěchy kteréhokoliv člověka: Pracovitost, tvořivost, podnikavost, aktivita, iniciativa, odpovědnost, schopnost, moudrost, chápavost, spontánnost, důslednost, pečlivost, ctižádost, ukázněnost, skromnost, pokora, ohleduplnost, slušnost, naděje, optimismus, radost, humor atd. atd.

Nespornou výhodou kapitalismu je, že ve svém vývoji dospěl do stádia uplatňování všech uvedených principů ve své kompletnosti, souvislostech a vztazích. K jeho přednostem také patří, že mu nemusíte věřit, nemusíte ho velebit, oslavovat, nemusíte se k němu modlit, nemusíte s ním souhlasit. Můžete na něj nadávat, myslet si o něm můžete cokoliv. Kritiku na něho umí, jako nikdo jiný, využívat ve svůj prospěch. Kritiku nezakazuje, nebojí se jí, ani nikoho za ni neexkomunikuje. Naopak, všem různým nespokojencům dává možnost se realizovat.

Samozřejmě že vývoj uplatňování celého komplexu hodnot není, ani nemůže být přímočarý, bez výkyvů a že se také samozřejmě vytvářejí podmínky pro opak kladných hodnot pro záporné.

Neboť !

Co mají v rukách, hlavách a srdcích nedokonalí, nepoučitelní a tak rozdílní lidé, nemá šanci být dokonalé, ideální. Zákonité je že se i střídají úspěchy i neúspěchy, vítězství i porážky, omyly a chyby a jejich obtížné, liknavé napravování a někdy i nenapravování. Existují nejen jednotlivci ale i celé skupiny, by i státy, kteří různými  podvodnými a zločinnými machinacemi zneužívají prospěšné, kapitalismu vlastní hodnoty. Bohužel ani v budoucnosti tomu nebude, ani nemůže být jinak, pokud se budou rodit lidé v té podobě jako dosud.

Krize hospodářské, finanční,  politické, mravní atd. jsou nedílnou součástí celé společnosti včetně kapitalismu. Od jejího počátku jsou to průvodní jevy, které je nutno bez jakýchkoliv pochyb omezovat, důsledně řešit. Jednak soustavou výchovných prostředků a tím předcházet negativitě. Za druhé důsledně odhalovat, skutečnými fakty dokazovat a posléze trestat následky negativ. Míra úspěšnosti tohoto náročného, složitého a obtížného procesu je zárukou toho, že krize se stává současně i léčbou , je ozdravným procesem a dochází k rehabilitaci hodnot kapitalismu.

Ale !                                                                                                                                               

Ani při důsledném a odpovědném využívání  všech prostředků nelze očekávat úplné vymýcení různých podvodů a zločinností. To je lidsky nerealizovatelné, nepřirozené. Hodnoty, které  kapitalismus uplatňuje si nevymyslel, jsou nashromážděny od antiky, od pohanů až dodnes. Tyto hodnoty tisíciletími osvědčené za to nemohou, že je někteří lidé zneužívají k různým podvodům, že je deformují. Mohou za to konkrétní lidé v kapitalismu žijící. V případě, že by byly viníky uvedené hodnoty, tak by musely být různě postihovány omezovány a třeba i zrušeny, což je nebetyčný nesmysl, zánik civilizace.

Jenom možnost zneužívání kteréhokoliv jevu, věci, hodnoty není důvod k jejich odmítání, či likvidaci, to bychom v podstatě nic neměli, neexistovali bychom. Po celou dobu civilizace se zneužívali a zneužívají dosud nejen lidé, ale zneužívá se i pravda , láska, lež, nenávist, práce, peníze, talíř, nůž atd. atd., zneužívat se dá cokoli, i bůh.

V posledních několika letech se doslova roztrhl pytel názorů o krizi kapitalismu, hovoří se o modelu, který se přežil, o jeho konci a nutnosti ho nahradit modelem jiným. Všechny tyto a podobné úvahy jsou podobné v tom, že se neustále opakují v podstatě po celou dobu existence kapitalismu.

V polovině 19. století konec kapitalismu „vědecky“ zdůvodnil Marx. Po více jak 160-ti letech současní „vědátoři konce kapitalismu“ se o Marxe stále opírají, s ničím novým nepřišli. Do úplného zblbnutí opakují v různých modifikacích jeho zdůvodnění likvidace kapitalismu spočívající především v nepřekonatelném rozporu mezi prací a kapitálem. Tento rozpor měla vyléčit Marxismem neoprávněně nadekretovaná “vedoucí třída společnosti,  dělnická třída“, měla se stát hrobařem kapitalismu.

Výsledek tohoto pohřbívání ?

Sám hrobař jako vedoucí síla se z vedení vytratila, ale zanechal za sebou úplnou spoušť hodnot materie i ducha. Různou měrou byla životně postižena asi jedna třetina obyvatel planety, celý svět byl značně infikován různými socialistickými přeludy.  Uzdravení je v nedohlednu.

Vladimír Houser