Lékaři, změňte taktiku!

26.1.2011 17:30
Je nad slunce jasné, že protestující lékaři hrají dost riskantní hru. Byť jejich požadavky chápu, přesto v jejich počínání vidím slabinu. Spočívá v tom, že je média a neoblomní politici postavili do role profesní skupiny, která si k prosazení svých požadavků bere jako rukojmí obyčejné pacienty.

A aby toho nebylo málo, i na svět se deroucí děti, kterým údajně hrozí, že lůno matky opustí bez asistence odborného lékaře. Mnohá média nepřekračují svůj stín, neboť i v minulosti mnohé titulky hlásaly, že si strojvedoucí berou  jako rukojmí nevinné cestující a v článcích se vyjadřovali rozhořčení poctivě pracující, kteří měli problém  dostat se do práce. Ani strašení osudem ještě nenarozených dětí není nic nového. Copak není řadová společnost den co den  dehonestována lží, že nezodpovědnou sociální politikou projídáme budoucnost našich dětí, místo jednoduché pravdy, že jejich budoucnost je cílevědomě rozkrádána? Pozorný čtenář tuší, že protestujícím lékařům nabídnu alternativu, která by byla nepochybně velice účinná a u veřejnosti by naopak sklidila obrovskou vlnu solidarity. Podmínkou mé rady je bezvýhradná semknutost lékařů a ostatního zdravotního personálu.

Je nad slunce jasné, že sytý hladovému nevěří  a sytí jsou v tomto případě  politici, vysocí státní úředníci, včetně krajských hejtmanů a papalášů ze zdravotních pojišťoven. Zkrátka všichni, kteří se cítí býti za vodou, neboť si jsou jisti, že se jich osobně, včetně jim blízkých, protest lékařů nedotkne. Spoléhají se na konexe a podlézavá, byť nepsaná pravidla,  která jim vždy zaručovala nejkvalitnější léčbu bez vysedávání v čekárnách a nepříjemném čekání na dlouhé operační termíny. Nebylo by ze strany lékařů politicky a občansky výchovné, kdyby k akci "DĚKUJEME ODEJDEME" vyhlásili doplňkovou "ŽÁDNÝ PACIENT V TÉTO ZEMI NEBUDE PŘEDBÍHAT", aby konzumenti přednostní a nejmodernější zdravotní péče, kteří se veřejně staví proti nim,  pocítili nedostatek lékařů na vlastní kůži? Pokud by se v tomto strategickém postupu nedokázali shodnout,  ať alespoň veřejnosti prozradí všechny případy V.I.P. předbíhání  a jména "léčbokazů", kteří jim předbíhání umožnili. Je v  zájmu jejich požadavků a vystrašených pacientů,  aby si i  vysocí  ústavní činitelé uvědomili, že ani pod jejich svícnem nebude tma. Aby si na vlastní kůži vyzkoušeli pocity řadových občanů, obávajících se o včasnou dostupnost zdravotní péče o sebe samotné a své blízké. Nepochybuji, že by i v Lánech byl na vysmátého starce vyvinut tlak, kdyby jeho rodinka a političtí přátele na vlastní kůži poznali, zač je toho bez lékařů loket. Ale ani občané by k předbíhání horních deseti tisíc neměli být lhostejní.V zájmu rovného zacházení má právo  se ozvat i ulice. Dokonce si troufnu tvrdit, že je to její  povinnost.
stvan
Není důležité co si o sobě myslím já, ale co si o mně myslí druzí.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

zdobinsky
Je docela zajímavé a poučné (ale asi jak pro koho) sledovat v televisi a zpovzdálí bouře a krveprolití v severní Africe...
zdobinsky
Pane Štván, u nás je každá stávka profesní skupiny označena za terorismus a braní si rukojmí mezi pokojnými a spořádanými občany. To je obvyklý a automatický komentář médií.
Žijeme bohužel ve státě, kde je nabourána vzájemná důvěra nejen mezi lidmi, ale i profesními skupinami. V takovém ovzduší nelze očekávat ani žádnou meziodvětvovou solidaritu. Výsledkem je dialog hluchých, kde každý obhajuje jen sám sebe.
Proč by měli např. občané solidarizovat s lékaři? Snad jen zas ze strachu každý sám o sebe. Ale pokud si každý průměrný občan uvědomí, že vláda ze zdravotních pojišťoven, při vědomí, že stačila úplně jen jedna, peníze nevyrazí, že z farmaceutických korporací taktéž nevyzazí ani korunu, a že zlepšení vztahu lékař - pacient je opravdu opravdu běh na velmi velmi dlouhou trať, tak k nějaké nadšené podpoře protestujících lékařů má hodně daleko.

V zemi, kde vláda a stát nechala vše na divokém trhu, kde stát nemá žádnou autoritu a je jen převodní pákou zrůdných choutek, protože každý problém sovisející s bezbřehou chamtivostí mocných odsune na bedra těch nejchudších a nejbezbrannějších, je jen k smíchu nebo pláči.

A to nás ještě čeká bonbónek ve formě reforem. Chudák občan si opravdu neodpočine a nebude vědět, kde mu hlava stojí.