Matematika a blokové schéma člověka

Blok
18.7.2025 14:34
Smysl práce. Hledám způsob, jakým nejvlastnější část člověka, Pozorovatel, získává představu hmotného světa. Svět, zjevně nám poskytovaný skrytou Civilizací, dává růst našemu Vědomí! Svou budoucnost určujeme současnými rozhodnutími, bez ohledu na způsoby vysvětlení světa: • fyzikou dle Euklidova prostoru a z něj odvozených - zakřivených, • bodovým prostorem s časovou základnou a perspektivou, bez nepřesných iracionalit.

I. Hmotný svět

II. Blokové schéma člověka

 I. Hmotný svět

Nabízejí se dvě možné podstaty vnímaného světa:

 

I.a Klasický názor

Smyslové zážitky předkládá hmota, jež je rozmístěná v Euklidově prostoru. Zrakové zážitky určuje zorný úhel. 

Jenže lineární prostor (x, y) obvykle obsahuje bezvýsledné výpočty, iracionality. Vesmír tak není matematizovatelný. Například výpočet obvodu kružnice nebo úhlopříčky čtverce je vždy nepřesný, ukončuje se zaokrouhlením.

 

I.b Virtuální realita

Hmota ať vzniká jen v naší představě, v lidském vědomí. Pak smyslové vjemy vytváří nadřazená Informatika, jíž hledám podobnost s naší informatikou. Zrakový perspektivní prostor je nelineární (x2, y2)  a výpočty jsou přesné, výhradně racionální, přepočítané z nevnímané bodové databáze.

Pokud by ze světa zmizel poslední vnímající tvor, pak by žádná hmota nebyla uvažována.

 

I.c Vědomí, mysl a Pozorovatel

Naše Vědomí, nejhlubší já - patřívá k našemu tělu. Jeho podstatou je vnímání vlastní existence, ať s hmotou nebo bez ní.

Vědomí, zásobované hmotnými zážitky, se stává Pozorovatelem. Naopak Předkladatele myšlenek - Mysl, lze chápat jako podklad, rozdílný od našeho Vědomí. Ostatně, naše Vědomí v dětství bývá stejné jako i později. Kdežto schopnost posuzování, přemýšlení, časem narůstá, ale ke stáří může klesat. Myšlení určuje mozek, kdežto původ Vědomí sama sebe nutno hledat skrytěji.

V budoucnu zřejmě budeme moci popisovat podstatu Vědomí sama sebe, jeho konstrukci. Lze předpokládat jeho sestavení z nějak odlišné hmoty, než kterou běžně pozorujeme.

 

II. Blokové schéma člověka (obr. 1)

Televizor nám dává vjemy, podobně jako skutečný svět. Vnitřní sestavu televizoru vystihuje blokové schéma činnosti. Totéž hledám pro svět, jenž na Vědomí Pozorovatele působí.

 

II.a POZOROVATEL

Mohl by Pozorovatel být příčinou, proč je tu „hmotný“ Vesmír? Můžou být jeho názory dané proudem údajů, které nepřicházejí z hmotného Vesmíru, který odedávna předpokládáme? Nýbrž z nadřazené Informatiky.

 

II.b MYSL, HMOTNÉ PŘEDSTAVY

Vjemy hmoty neodvozuji z rozložení v hypotetickém Euklidově prostoru. Ať je Vesmír uschovává v diskrétní formě (viz II.e) a do vnímání tvora pak přicházejí zpracované informatickými postupy (viz II.c). 

 Blokové schéma člověka

Obr. 1. Blokové schéma člověka. Navazuje na: Model diskrétního časoprostoru – VIIv

1  POZOROVATEL - přijímá smyslové poznatky. Nachází se mimo tělo

2  MYSLIT - mysl dbá informací o „hmotě“, které jí předávají převodníky 3.a a 3.b

3.a  PŘEVODNÍK GEOMETRICKÝ - pravoúhle uspořádané body přepočítá do nelineární perspektivy pro zrak a sluch

3.b  PŘEVODNÍK MIMOGEOMETRICKÝ - zážitky hmatu, chuti a čichu dodává mysli. Podklady získává z procesoru.

4   PROCESOR - přesunuje body mezi posicemi podle zákonů, které předkládá věda

5   VŠEOBECNÁ PAMĚŤ PROSTORU - Akáša 1) - uchovává v posicích údaje o výskytu informatických bodů. Jejich rozmístění a pohyb vedou k našim zážitkům hmoty.

6   ČASOVÁ ZÁKLADNA - tvoří pulsy, jež určují okamžiky změn rozložení hmoty

1) Akáša (sanskrt) - stavební látka stvoření, která souvisí s prostorem.

 

II.c PŘEVODNÍK

Geometrický převodník se uplatňuje u zraku a sluchu. Úspěšnému přežití tvora slouží informace z nejbližšího okolí. Tomu dobře slouží perspektivně stlačený prostor.

Geometrii diskrétní lze převádět do perspektivní. Přepočtem se nemění souřadnice bodu na osách ani jeho vzdálenost od počátku (IIv, IIIv). Za veškerou látkou předpokládám body v diskrétním prostoru. Z něho se převádějí do vnímání tvora.

 

II.d PROCESOR

Světový prostor lze přirovnat k rastru obrazovky. Obrazovka LCD tvoří obraz z oddělených bodů. Tím připomíná bodový (diskrétní) prostor matematiky.

Prostor lze vysvětlovat tak, jak nám jej smysly představují - jako spojitý. Takový však brání nalezení podstaty času a geometrické konstrukce vícerozměrných prostorů. 

Pulsy, které dodává časová základna (viz II.f), posuzuji k ovládání prostoru a času. Stručně: pulsy, nepoužité k přesunu bodu, tvoří čas.

Pravidelně vznikající pulsy dovolují posouvání bodů v posicích prostoru, což zpracovává procesor.

 

II.e VŠEOBECNÁ PAMĚŤ PROSTORU

Oddělené posice jsou nachystané k umísťování informatických bodů, jež jsou podstatou prostoru a času. Tato databáze se nachází v hypotetické vesmírné paměti. Uspořádané jako ve vícerozměrné šachovnici.

 

II.f ČASOVÁ ZÁKLADNA

Zdroj pulsů, časová základna Vesmíru, zdůvodní jak stálou rychlost světla, tak i provázání času s pohybem. Nabízí příčinu zpomalování času speciální teorie relativity.

Proč Einsteinova nauka nepodložila stálou rychlost světla generátorem pulsů? Protože toto zavedení určuje skutečnost Vyšší civilizace za našim Vesmírem, kdežto začátek 20. století pokračoval v odklonu od náboženských přístupů.

Časovou základnu předpokládám společnou všem dějům světa. Využití vznikajícího kmitočtu je pak odlišné pro různé účely. Například se udává podložení rozdílnými kmitočty odlišným bytostem, vyspělým více či méně, zodpovědnějším nebo útočnějším. Vyspělejší má mít větší kmitočet.

 

II.g Návaznost opakovaných životů

Svět je nám určený smyslovými zážitky. Bez nich - člověk spí nebo bývá mrtvý. Dbám odvození vjemů z diskrétního prostoru, které vede ke světu uměle vytvořenému. Zdroj kmitů si nelze představit jinak, než jako záměrně připravený.

Nadhled nad uměle vzniklým světem umožňuje lidský život nejen skrytě pozorovat, ale i vyhodnocovat. Lze sledovat lidské činy a i úmysly, způsoby uvažování s konkrétními myšlenkami. Následně pak srovnat činy ve shodě a neshodě se zákony, vestavěnými do Vesmíru. Z toho vyplyne osudový předpoklad národům a jednotlivcům v následku jejich vlastností a z toho plynoucích činů.

Nelze očekávat, že by myšlenky vznikaly jen v mozku.

 

II.h Závěr

Svět, zjevně nám poskytovaný skrytou Civilizací, dává růst našemu Vědomí! Svou budoucnost určujeme současnými rozhodnutími, bez ohledu na způsoby vysvětlení světa:

    • fyzikou dle Euklidova prostoru a z něj odvozených - zakřivených,

    • bodovým prostorem s časovou základnou a perspektivou, bez nepřesných iracionalit.

Poznání promyšlené sestavy Vesmíru zdůrazní další zákony, jež jsou do něho vestavěné. 

 

Odkazy:

[1] http://arxiv.org/pdf/0801.0337

[2] http://www.bottomlayer.com/

[3] https://www.tichanek.cz/fyzika-jako-geometrie.html

 

 — blog —


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

tichanek

Díky za diskusi.

Čtu:

Mám problém pochopit kupř. tvrzení  "...Smyslové zážitky..." nebo "...Hmota ať vzniká jen v naší představě, v lidském vědomí. Pak smyslové vjemy vytváří nadřazená Informatika..." ve vztahu k následujícímu textu, kde se předpokládá pouze smysl zrakový a jen k jeho výstupům jsou vztahovány výpočty..

Nabízím, že všechny smyslové vjemy vytváří Vesmírná Informatika.

Perspektivou jsou tvarované zrakové a sluchové vjemy. Pro ně lze matematicky uspořádat jejich tvarování, ve shodě se zorným úhlem.

V dalším popisuji jen souvislosti s perspektivou. Jak s dalšími lidskými smysly? Nesleduji. Pro odmítnutí Euklidova prostoru, coby popisu našeho světa, mi stačí zrakové vjemy.

Occamova břitva je vědou uznávaná metoda, že jednodušší výstižný výklad je správnější, než ten složitější. Zde pro náš svět: Euklidova matematika potřebuje dva druhy čísel: racionální (4,56555) a iracionální (π, odmocnina ze 2, ze 3, z 5). Kdežto geometrická perspektiva, vyjádřená matematicky, má jen čísla racionální.

Kdysi se mne zeptal brněnský profesor fyziky: Jak je ve vaší geometrii zobrazená odmocnina ze 2? Nijak, takové číslo není, když nemá velikost.

Čtu: Ač je všeobecně známo, že u vidoucích lidí je cca 80% informací získáváno zrakem, neplatí to o ostatních. A ani já osobně nepoznávám svět pouze zrakem. A jiné smysly (čich mě informuje, že jsem od tchoře pouhých pár metrů, ale zrak by mi to vyvrátil: 30 metrů není pár metrů. Můj hmat také neposkytne stejné informace jako můj zrak atp.)

Kdybychom neměli zrak, řídili bychom se napříkla hmatem, žádná perspektiva. I chůzi s lineárním přemísťováním považuji za projev hmatu. Pak by tento můj postup nebyl použitelný pro odmítnutí Euklidova prostoru a existence hmoty. Nezjistil bych takto, že svět je zdánlivá skutečnost.

 

Čtu: Ale ani můj zrak na tom není lépe. Cože se stalo s mým převodníkem zrakových informací při pozorování měsíce nízko nad obzorem, který se jeví děsivě velikým? Není to ani vlivem mého převodníku, ani vlivem vzdálenosti měsíce ode mne(čti zorným úhlem), ani zvětšením měsíce, nýbrž pouze obsahem vodních par ve vzduchu a delší drahou pro světelné paprsky skrze atmosféru jež v souhrnu fungují jakožto čočka zvětšující.

Věda si nic moc nedělá z toho, že Měsíc (či Slunce) nízko nad obzorem je „velký“, na horách o to víc. Stoupajícímu se náš vjem zmenší. A fotoaparát tohle vůbec nebere, tento klam nemá. Dokonce mladý vystudovaný fyzik mi řekl, že je to vliv refrakce.

Naopak, jinde jsem psal:

 „Malým výškám objektů se tedy zorný úhel zmenšuje (obr. 3). Pak by lidský vjem velikosti Měsíce měl být, u obzoru, menší. Jenže je to naopak, vycházející Měsíc vidíme zvětšený. Fyzikální příčina není známá.“          https://www.tichanek.cz/g4v/refrakce.pdf

K velikosti Měsíce spekuluji:       https://www.tichanek.cz/g4v/podstata-zvetseneho-zrakoveho-vjemu-vychazejiciho-souhvezdi,-Slunce-ci-Mesice.html

*******

Čtu: Další, zajímavé tvrzení, že "...Pokud by ze světa zmizel poslední vnímající tvor, pak by žádná hmota nebyla uvažována...." mi signalizuje , že pokud není vnímání, není ani uvažování. Není li uvažování, týká se asi všeho, nejen hmoty.

Ano, tady jsem podcenil, že Bytosti, jež provozují náš Vesmír, by potřebný vesmírný „mechanismus“ měly k dispozici, i kdyby žádné Vědomí nebylo aktuálně do Vesmíru ponořené.

Takže výstižně luis váhá nad mým nepřesným vyjádřením: „pak by žádná hmota nebyla uvažována...."

A co takhle čidlo, které zaregistruje dopad světelného paprsku (chcete-li přímku paprsku, spuštěnou od zdroje světla k čidlu, které nahradí pozorovatele) na čidlo, které zapne ještě silnější světelný zdroj? Zmizí hmota, když předtím třeba - "...ze světa zmizel poslední vnímající tvor..." ?

Naše perspektivní zrakové vjemy přepočítávám z bodové databáze, kde jsou hypotetické nejmenší body uskladněné jako na šachovnici. Tam můžou zůstat, i když je žádný vidoucí tvor nebude vnímat po jejich přepočtu do perspektivy. Případně pro hmat bychom je mohli vnímat bez přepočtu, vnímat jejich lineární (euklidovské) rozmístění.

tichanek

 

 

luis

Tyto myšlenky mě - ač jsem naprostý laik - stále zajímají.

   Ale nejsem schopen obsáhnout celou problematiku. Je to obtížné jak kvůli matérii samé, tak kvůli tomu, že se teprve dosti neúspěšně snažím pochopit významy základních pojmů, které asi jiným jsou už jasné.

Takže pokud mohu reagovat, tak zatím jen na první řádky, abych si to ujasnil.

Mám problém pochopit kupř. tvrzení  "...Smyslové zážitky..." nebo "...Hmota ať vzniká jen v naší představě, v lidském vědomí. Pak smyslové vjemy vytváří nadřazená Informatika..." ve vztahu k následujícímu textu, kde se předpokládá pouze smysl zrakový a jen k jeho výstupům jsou vztahovány výpočty..

    Ač je všeobecně známo, že u vidoucích lidí je cca 80% informací získáváno zrakem, neplatí to o ostatních. A ani já osobně nepoznávám svět pouze zrakem. A jiné smysly (čich mě informuje, že jsem od tchoře pouhých pár metrů, ale zrak by mi to vyvrátil: 30 metrů není pár metrů. Můj hmat také neposkytne stejné informace jako můj zrak atp.)

     Ale ani můj zrak na tom není lépe. Cože se stalo s mým převodníkem zrakových informací při pozorování měsíce nízko nad obzorem, který se jeví děsivě velikým? Není to ani vlivem mého převodníku, ani vlivem vzdálenosti měsíce ode mne(čti zorným úhlem), ani zvětšením měsíce, nýbrž pouze obsahem vodních par ve vzduchu a delší drahou pro světelné paprsky skrze atmosféru jež v souhrnu fungují jakožto čočka zvětšující.

     Prostě na vědecký přístup v novátorské oblasti kladu vulgární nároky (příklad):

- Tak jako změřím proud ampérmetrem(jeden  snímač a převodník), tak i voltmetr (druhý snímač jiné veličiny a jiný převodník) mi potvrdí totéž a následný matematický aparát výsledky ztotožní.

- stejně tak vjem jedním smyslem(zrakem s jedním převodníkem) by měl být potvrzen vjemem druhým smyslem (a druhým převodníkem) a následný matematický aparát výsledky ztotožní.

Z jiného hlediska: Soudím také, že po zrakovém vjemu  také následný matematizující výpočet je (v sérii převodníků od zdroje k pozorovateli - k jiné části jeho mozku) druhým převodníkem, který má prokázat, co člověk vidí, a to ideovou matematickou konstrukcí. Má-li člověk pochopit svůj vztah ke hmotě, má tedy tento úkol ztížen, protože jeho chápání je závislé na tom, jak nervy transformují světelný paprsek do jedné části mozku a jak matematická konstrukce totéž transformuje a zpřístupňuje druhé části mozku. 

Zjevně nemám pravdu, je fabuluji a míchám přečtené se selským rozumem - ale pokus o formulaci pochybností není ani lež.

Snad jen bezpředmětná připomínka.

Další, zajímavé tvrzení, že "...Pokud by ze světa zmizel poslední vnímající tvor, pak by žádná hmota nebyla uvažována...." mi signalizuje , že pokud není vnímání, není ani uvažování. Není li uvažování, týká se asi všeho, nejen hmoty.

A co takhle čidlo, které zaregistruje dopad světelného paprsku (chcete-li přímku paprsku, spuštěnou od zdroje světla k čidlu, které nahradí pozorovatele) na čidlo, které zapne ještě silnější světelný zdroj? Zmizí hmota, když předtím třeba - "...ze světa zmizel poslední vnímající tvor..." ?

Co tím chci říci? 

Až se prokoušu abecedou této oblasti fyziky, snad budu mít zasvěcenější otázky.