Nerozpustit vlastní národ

Na světě bychom chtěli sledovat své dobro, v příjemném rozpoložení. Jenže nejsme tu zařazeni proto, abychom se jen tak měli dobře. To mnozí lidé nechápou – proč Bůh nezasáhne, proč dovolí války?

Dostali jsme svobodu – vybírat si možnost otrokářství nebo naopak. Dobro nebo zlo. Je třeba opakovaně promýšlet, kam chceme.

Abychom nezakrněli v neměnném stavu, stále se nám střídají vlivy obíhajících planet, jež na člověka působí.

O své dobro člověk usiluje – brání se zlým vjemům – hladu, chladu či vedru, bolesti, nespokojenosti. Tím se neliší od ostatních savců, zřejmě všech živočichů.

Není vhodné, bylo by málo, žít jako zvířecí mládě, jako kojenec – starat se jen o sebe. Potřebnému vývoji sama sebe bývá vhodné dbát také o druhé.

K čemu taková dbalost? Smyslem člověčího pobytu na Zemi je prožívání změn, řešení situací; aby následně rostlo poznání Ducha. Vyspělost vlastní Podstaty, pro kterou jsme na světě. Podstata hlubší, než naše myšlení; Duch je nám daný toliko lidským vědomím sama sebe.

Já

Jsou situace, kdy se člověk v prvé řadě musí starat o sebe. V cestovním letadle, v nebezpečí, každému sedadlu spadnou shora dýchací přístroje s hadicí. V časové tísni rodič nasazuje masku nejprve sobě, až pak dítěti. Musí být sám zajištěn, aby mohl pomáhat druhým. Vždyť dítě může zdržovat – „já sám“, a podobně.

Rodina

Je třeba starat se o svou rodinu – i během dětství, natož v dospělosti. Ve stáří 30 let už by ji člověk mohl mít založenou. Tím dostává příležitost, která ho vede k potřebě starat se o druhé. Trochu o svého druha, o to víc o dítě.

Přihlásit je do toho a toho kroužku, platit? Víc dbát o jeho přípravu do školy? K jídlu raději sýr než salám. Pokárat či přehlédnout?

Pěkné výsledky mívá výchova, svěřená prarodičům. Bývají klidnější, už podstatně vychovaní delším svým životem. Čínské matky jsou s miminem na mateřské nejdéle půl roku, pak dítě svěří prarodičům a vracejí se do práce.

Člověk, mimo partnerství a rodičovství, nebývá tolik veden k zodpovědnosti. Poškodil zaměstnavatele svou chybou? Důsledky budou nepříjemné, avšak dopad na náladu nebude tak hluboký ve srovnání se sebevýčitkami při ohrožení vlastního potomka.

Sousedé

Dál. Člověk na úrovni dovede pomáhat i dalším lidem, sousedům. Těm, kteří něco potřebují. Dnes jsou auta hodně spolehlivá. Kdežto před desítkami let mé sebevědomí nebylo potěšeno, když při nějakém zásahu pod kapotou mi zastavil cizí řidič a nabízel pomoc.

Obec

Vývojově vyspělý člověk, s prospěšnou výchovou od dětství, může se dobře starat i o celou obec. Ovšem při naší obvyklé neznalosti smyslu pobytu na Zemi, kdy netušíme, a přece jsme vyhodnocováni podle našeho jednání, mohlo by postavení starosty dbát vlastní kapsy. Politováníhodné vychytralosti.

Jak řídit své počínání, k našemu prospěšnému zhodnoceni? Řekněme, dbát správného vývoje svěřené záležitosti a trochu i světa. A k tomu nebude patřit politikův prospěch právě jen sobě, na úkor druhých.

Starosta řídí své město, a neusiluje přímo o prospěch mnoha jiných obcí. Tak jako matka se stará především o své děti. Méně sleduje, zda sousedka dbá svým dětem - o to či ono.

Jestliže nastane problém, že nějaký ziskuchtivý podnikatel chce v jeho městě usídlit desítku špatně fungujících rodin, s větším podílem recidivistů a horším vztahem k výchově dětí, pak starosta pochopitelně sleduje zájem svého města a nechce jen tak nechat zhoršit mezilidské vztahy. Jinou otázkou je lhostejnost, sobectví, kdy veřejnost by si nepřála mít v obci sociální ústav.

Národ

Dál národ. Představitel hájí svůj stát, ale mnohem méně jiné státy či národy. A to je v pořádku, tak, jak je to srozumitelné u matky. Princip přirozeného výběru: národy ať nedělí nenávist, přesto mezi sebou soupeří. Částečně lze hledat podobnost se současným americkým názorem:

Vance tvrdí, že postupuje v přístupu k migrantům/azylantům podle starého křesťanského pravidla „ordo amoris“, což podle Vance znamená, že „milujete svou rodinu, pak milujete svého souseda, pak milujete svou komunitu, a pak milujete své spoluobčany ve své vlastní zemi, a poté se můžete soustředit na zbytek světa.“ [1]

Jiní křesťané tvrdí naopak, že se má pečovat o všechny lidi, národy. Jenže, brát jim svobodu? Papež František:

„Křesťané dobře vědí, že teprve potvrzením nekonečné důstojnosti všech lidí dosahuje naše vlastní identita jako osob a společenství své zralosti. Křesťanská láska není koncentrickým rozšiřováním zájmů, které se postupně rozšiřují na další osoby a skupiny. ---“ [1]

Křesťanská láska, jako pocit, to ano. Ovšem nejlepší je stav, kdy každý národ má svou zemi, ve které svobodně žije. Kterou není nucen předávat jiným, například podléháním škodlivým přístupům Evropské unie.

Pod Indií leží ostrov Sentinel. V jeho pralese žijí necivilizovaní lidé, divoši. Pokud se kdokoliv cizí objeví na jejich ostrově, zabijí ho. Indická vláda je nechává žít jejich způsobem. K takovému vztahu je vhodné přihlížet; nikoliv starat se, jak vnutit třeba i přátelským národům určitý způsob života.

Jak dalece odlišovat svobodu od dnešních postupů, kdy lékaři navštěvují přírodní národ, odstraňují jejich nemoci a nenechají jim svobodný vývoj?

Obecně, jak s přílišnou starostí o cizí národy - zasahovat do nich, využívat je? Tak jako člověk si má svůj osud řešit především sám, tak i ostatní národy. Neznají hygienu - pak je to jejich osud a blíží se vymření. Ostatně svým přírodním přístupem k množení by si uškodili přečíslením, pokud by se dospělosti dožívalo všech osm dětí kdekteré matky, bez samoregulace nakažlivými nemocemi. Také vzdálenější země by pozdě litovaly, že pomáhaly cizím k prudkému zvýšení počtu lidí, kteří půjdou do světa. Dovolím si připsat, že tak funguje Vesmír. 

Úplnou katastrofou je zvaní cizinců do země, s předpokladem, že se vše zvládne. Jenže, národy se liší svými vlastnostmi. Energičtější bývají lidé od jihu, možná s menší zodpovědností a větším počtem děti, což Západ pociťuje na vlastní kůži. Západoevropské národy podcenily pojem vlasti. Globalizace…

Podivný mi připadá přístup, dle kterého se vše posuzuje ekonomikou. Nutno prý pustit do země cizince, když máme málo zaměstnanců. Už dlouho je známo, že leckterý příchozí pracovat nechce. Vždyť doma, na jihu, některým zajišťovaly ležérní život dvě úrody ročně. A mrazy neznali. Na Západě jim obdobně zajišťuje ne příroda, ale sociální stát.

Jakoby nezáleželo na tom, zda zde žijeme my, s kvalitami svého národa, anebo odlišný přicházející národ. Poláci si mohou zakládat na svém bojovném vlastenectví, Němci na pracovitosti se smyslem pro pořádek, Češi si málo zakládají na vyspělosti Ducha českého národa. Vždyť úspěch moc vidět není, ve shodě s úpadkem světa - obnoveným zbrojením a rizikem válek. Ovšem poslední roky znalí lidé upozorňují, že se u nás žije dost dobře – ve srovnání i s vyspělými zeměmi, kde lidé mívají o kus víc starostí o přežití.

Významná část Čechů neodmítala organizovanou návštěvu Němců, brněnskou sudetoněmeckou akci – a to i v souvislosti s naší duchovní vyspělostí. Ta mohla být spojená s pohledem na většinu klidných starých hostů. Kdo ví jak příště bude navázáno na tuto letošní politickou záležitost v Česku. Účast dokonce spolkového ministra, dokonce silového ministerstva SRN, poněkud prokazovala politický význam akce směrované zpět do roku 1945.

Nyní jsou vztahy našich států i národů v pořádku.

Sem tam někteří uvažují, že lidstvo by správně mělo být nahrazené stroji – chytrými roboty – když způsobileji užívají myšlenky, lépe než lidé. Zde se těžko dostat výš, dokud se uplatňuje neznalost – materialismus. Civilizace nutně potřebuje pochopit, k čemu je člověku svět, natož našemu Duchu.

Lze posuzovat, kde je hranice, kdy světu škodí mezinárodní obchod. Je-li dovezený výrobek levnější než stejný domácí, pak na tom vydělává především dovozce. Kdežto národ se zbavuje svých statků, když je odevzdává cizině; ve prospěch dovozu. Navíc, převládá-li v zemi nezaměstnanost.

Lidstvo

Staráme se o svou rodinu - ač nezodpovědný rodič by dlouho snadno přežíval i po jejím rychlém opuštění. Jeho potomci o něco méně. Podobně je vhodné starat se o zájmy své obce. Například upozornit na nepovolenou skládku odpadu…

Nejen zájmy o vlastní obec, ale i o vlastní národ. Možnost dbát svých zvyků, mateřského jazyka, bez nátlaku cizích lidí, žije-li člověk v cizině, to vede k potřebnému vývoji Ducha. I kdyby nakonec národ zanikl, to kvůli špatným postupům. Ovšem Duch přežije, vtěluje se do jiných a zkušenost s příčinami zániku si podržel.

Národ, který záměrně vede své děti k vlastenectví, k obdivu sama sebe, snadněji vyhrává války. V případě nutnosti se mnoho lidí dobrovolně hlásí do armády. Právě to ukazuje na souvislosti od „Já“ až po „Národ“. 

Neposoudím, zda a jak se oslabí zájem o vlast, až zavládnou zcela rozumné přátelské vztahy mezi všemi národy. Dnes tomu brání dokonce i vztahy k Bohu, někdy i dávají vzniknout snahám posílit svou národnost a náboženství na úkor jiných.

A tak dál.

Odkazy:

[1] USA vládnou militantní katolíci z Opus Dei - Matěj Holan

[2] Pope Informs J.D. Vance He’s Wrong About Migrants, Christianity - By Ed Kilgore, political columnist for Intelligencer since 2015

—  blog —