Porošenko by měl vyjádřit lítost...

porošenko zdraví
29.11.2014 12:35
Ukrajinský prezident Petro Porošenko přijal pozvání Miloše Zemana na vzpomínkovou akci k 70. výročí osvobození německého nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim – Březinka, kterou příští rok v lednu v Praze uspořádá Evropský židovský kongres.

„Pro nás je vzpomínka na holocaust svatá a prezident Prahu při této významné a tragické příležitosti navštíví,“ řekl v té souvislosti České televizi kyjevský ministr zahraničních věcí Pavlo Klimkin. Ne všechno je ale při sledování událostí na Ukrajině v posledním roce tak jasné, jak ministr tvrdí. Jistě ne náhodou o popřevratové vládě řekl bývalý evropský komisař, německý sociální demokrat G. Verheugen, že v Kyjevě sedí ve vládě skuteční fašisté z masa a kostí.

Petro Porošenko je nepochybně – chtě nechtě – rozporuplným produktem té doby. Zatím se nijak nedistancoval od fašizující strany Svoboda nebo neonacistického Pravého sektoru. Tato uskupení přitom navazují na temnou stránku ukrajinské minulosti, kterou představují kolaboranti s německým nacismem, příslušníci ukrajinské dobrovolnické SS divize Halič nebo příslušníci ozbrojeného křídla OUN – UPA.

Bylo by namístě, aby P. Porošenko před příjezdem na vzpomínkovou akci odsoudil pogrom Židů ve Lvově, který Ukrajinci uspořádali ještě před příchodem německých okupačních sil v roce 1941do města. Zemřelo při něm více než čtyři tisíce Židů. Měla by zaznít slova o podílu ukrajinských kolaborantů na vyvraždění více než 33 tisíc Židů v Babím Jaru během tří podzimních dnů roku 1941. Porošenko by měl také promluvit o genocidě na Volyni v roce 1943, kdy docházelo k vraždění Poláků, Židů, ale i Čechů. Bylo by v civilizované Evropě na místě, aby ukrajinský prezident odmítl dnešní adoraci válečných zločinců a konkrétně se vyjádřil na adresu S. Bandery a R. Šucheviče. Otázkou jistě je, jak je svatá památka obětí holocaustu tam, kde se pořádají pochody bývalých příslušníků SS, vzpomínkové pochody na S. Banderu, kde se vesele hajluje a nosí se svastika.

Petro Porošenko by v roce 1941 velmi pravděpodobně šel Kyjevem k rokli v Babím Jaru jako příští oběť německé nebo ukrajinské kulky. Nejen proto by ale od něho mělo zaznít jasné slovo. Bez odsouzení ukrajinských fašistů minulosti a dnešních neonacistů by totiž jeho účast na pražské vzpomínce byla falešná a nemravná a oběti holocaustu urážející. 

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Ano, připojuji se. Velmi potřebný a dobře udělaný článek.

Viděl jsem dokumentární film o té době. Jenom bych dodal, že zlovolný režim vyháněl ze Lvovské oblasti všechny kromě Ukrajinců - tedy i Maďary, Poláky a především Rusy. Proti Rusům ostatně hodlalo bojovat ve speciálních ukrajinských jednotkách SS 80 tisíc Ukrajinců. Němci k sestavní těchto oddílů přistoupili až když utíkali od Stalingradu. Nasazovali tyto Ukrajince (které považovali za méněcenný národ) především do beznadějných akcí. Banderovci (jak jsou souhrnně nazýváni) měli vážný důvod se po válce probíjet do tzv. Americké zóny. Byl to panický strach.

Pan prezident Prošenko by měl vyjádřit svůj postoj k tomu, že ve Lvovské oblasti byly v poslední době vztyčeny desítky (ano: desítky) pomníků nejen Banderovi, ale i dalším představitelům OUN - Organizace ukrajinských nacionalistů. I z tohoto je jasné, že Ukrajina je cokoliv, jenom ne unitární stát. Lvov a např. Donbas, to je jako nebe a dudy. Připočtěme si Zakarpatí či maďarskojazyčnou část. Historicky: nejednotný slepenec.

lubomirman

Vynikající připomínka. Dík za ni.