Praotec Čech a syndrom zrádcovství v českém národě

 Stále se mi nemůže z hlavy vytratit vzpomínka na ten nekonečný průvod podporovatelů sudeťáků v Brně, kteří šlapali v květnu 2026 z Pohořelic do Brna, že prý na usmíření s Němci. Udělat si vlka kvůli tomu, abych se usmířil s těmi, co nás tu chtěli vyhubit, tak i bez toho vlka o žádné takové usmíření s potomky likvidátorů tohoto národa nestojím. Když se vžiji do situace, že mi někdo zabije příbuzného a já se mu budu cpát do domu, abych mu vnutil svoji ruku na usmířenou, tak to přece uráží chlapskou důstojnost. Někteří čeští zaprodanci však smysl pro národní důstojnost  jaksi postrádají, hanba na jejich hlavy.

     Ten průvod Brnem mi připadal nekonečný, a kromě pár známých tváří, které tu vidívám v Praze na akcích Chvilkařů, jsem si nemohl nevšimnout, že úplný závěr sudeťáckého pelotonu tvořila zajímavá dvojice. Ta dvojice sestávala z Foltýna (alias svině) se svojí snad gruzínskou vnučkou Dementersvelli, a nebo je tam jiný než příbuzenský vztah?

   Asi bych to hodnotil takto, že aniž jsme znovu okupování svým západním sousedem, tak už se tu pomalu formuje ta příští kamarila těch Emanuelů Moravců, Emilů Háchů, zrádců typu Čurdů apod. Vždyť to známe z roku 1989, jen nezaspat ten správný čas, kdy je třeba obrátit kabát a naskočit do rozjíždějícího se vlaku, kdo jen chvíli stál, už stojí opodál.

    Mně se v souvislosti s touto již formující se pátou kolonou zde v Čechách  vybavuje ten zaplněný Václavák 3.7. 1942, kdy svět truchlil za vyvražděné Lidice a až 260 tisíc našich kolaborantů stálo na Václavském náměstí a hajlovalo a vyjadřovalo oddanost německým okupantům. Tam se těch kolaborantů na Václavák více nevlezlo, myslím si, že kdyby se tenkrát ta kapacita Václaváku dala nafouknout na dvojnásobek, že i ten dvojnásobek by ti Češi dokázali zaplnit.

   Že zrádcovství proti vlastní zemi není jen novodobý český syndrom, na to se odkažme do historie. Snad první takový případ zrady / nezrady byl známý útěk Miloty z Dědic z bitvy Otakara II na Moravském poli. Díky tomuto zrádnému kroku Miloty, přišlo české království  o posici, dnes bychom řekli, středoevropské mocnosti a Přemysl Otakar II přišel o život. Historikové se nemohou ujednotit, zdali to byla prachsprostá zrada a nebo jen zbabělost Miloty. V každém případě si tímto útěkem vydobyl Milota v tomto národě nelichotivou pověst.  

    Tam, kde není pochyb o zradě českých národních zájmu došlo o cca 350 let později u Albrechta z Valdštejna, který byl původně spíše na straně českých stavů, ale pak záludně uloupil moravským stavům pokladnu a pelášil s ní do Vídně, aby ji položit k nohám rakouského monarchu Ferdinanda II. Zajisté odpudivý to čin, ale nakonec zrádce zradili zrádci a vypsaná odměna od rakouského vládce na Valdštejnovu hlavu zafungovala a irští žoldáci ho v Chebu zapíchli jako vepře. On se totiž Valdštejn ještě pokoušel údajně zradit i toho rakouského monarchu, kterému původně nesl z Moravy do Vídně tu stavovskou pokladnu.      

   Tak to již je opravdu vzor dvojzrádce. Co na této vraždě Valdštejna bolí dvojnásob, je, že majetek, který si Valdštejn levně přihrát z konfiskací majetku českých stavů, pak propadl rakouskému císaři a přešel jeho prostřednictvím do cizích rukou. Je známo, že konfiskací majetku českých stavů v Čechách měli na starosti Lichtenštejnové, a že jím z této transakce zůstalo něco hodně za nehty.  A už jsme zpátky u původního tématu, co vedlo tuto zrádnou protičeskou 5. kolonu v Brně k tomu, aby se tu znovu klaněla před Sudeťáky. A teď vezmu na přetřes ten chvost toho prosebného procesí za odpuštění českých zločinů vůči Němcům.

   Budu teď možná trošku spekulovat, abych vysvětlil přítomnost Foltýna na tomto sudeťáckém potlachu v Brně. Na vrácení majetku Lichtenštejnům je osobně zainteresován náš Pávek, to je veřejně známo. Co je však jeho pohnutkou, aby prodával náš český národ a český majetek do zahraničí?

   Možná jen potěšení ze zrady tohoto národa a nebo možná nějaké ty další materiální přísliby. Ona ta předvolební propagace na příštího prezidenta spolkne miliony, a tady v této zemi se nic jen tak za zaplať pán Bůh nedělá.

      Nejsme snad natolik naivní, abychom nechápali, že za tímto přátelským třepáním rukou a řečmi o odpuštění nejsou sudeťácké majetkové zájmy. Jenže prosazovat vrácení majetku zabaveného za kolaboraci s Němci na základě Benešových dekretů u jednoho jediného zájemce, jak to činí Pávek u těch Lichtenštejnů, je navýsost podezřelé. Ale co kdyby se Lichtenštejnům ty majetky vrátili v rámci celého toho balíku vrácení majetku Sudeťákům? Vždyť to nakonec mají od Havla slíbeno již z těch 90. let minulého století. Odpuštění válečných reparací Němcům, to již Havel s Klausem zařídili v těch 90. létech a teď ještě to vrácení toho sudeťáckého majetku, to ještě nemají Havlisté odškrtnuto. A pro tento důvod byl obraceč kabátu na Hradě k sudeťáckému potlachu v Brně podle mě tak vstřícný. A jakou roli v tom hrál Foltýn?

   Tady podle mě existuje určitý závazek Foltýna vůči Pávkovi. Je známo, že Foltýn vedl nějaký naprosto zbytečný útvar koordinátora pro strategickou komunikaci na Úřadu vlády. My jsme tam chodili po dva roky vždy ve středu protestovat před Úřad vlády proti Fialově vládě, my ho tam u Úřadu vlády potkali.

    A když bylo jasné, že Fialova Pětidemolice projela ty poslední volby, a že jaksi bude nutno se pakovat z Úřadu vlády, a strategických komunikátorů že bude na Úřadu práce přetlak, tak kdo natáhl pomocnou ruku Foltýnovi v tuto nelehkou dobu? Nelehkou, protože mít eventuálně mladou milenku, to vyžaduje přece mít nějakou tu finanční vatu. A byl to Pávek, který pozval v  tuto nelehkou dobu svého zeleného kolegy zpátky na Hrad. Nevím, jestli jako poradce a nebo něco podobného, ale tímto krokem umožnil Pávek Foltýnovi, aby tento zavčas vypadl z Úřadu vlády a nemusel čekat, než bude potupně nová vláda vyrazí. Takže Foltýn má Pávkovi co splácet.

     Jen se stále nedokáži rozhodnout, zdali považuji za většího zrádce českých zájmů a českého majetku Valdštejna a nebo Vencu flašku. Myslím, že to druhé je to pravé.  

    Praotče Čechu, sorry jako, vím, že tě tímto  článkem nepotěším.

Miroslav Kelnar