Prezident Beneš ve vztahu k Sovětskému svazu

Již dávno odešel prezident Edvard Beneš; přesto vzpomínáme na různé jeho výsledky v čele státu. Jednoznačně TGM: „Bez Beneše bychom neměli republiku“.

***

Současný prezident gen. Pavel - všechna čest, vždyť jeho obliba ve veřejnosti není malá. Svým přístupem připomíná inženýra jaderné elektrárny, který by uznával, že Dukovany zaměstnance dobře živí, ale že je nebezpečná a i by řekl: „nemělo by to být“.

Prezident veřejně přemítal, zda by byla lepší monarchie? A co bývalo před ní? Bylo by pěkné mít svůj pohled na naše státní zřízení lépe vyhraněný.

Jakoby strojvůdce váhal, zda snad by neměl tahat náklady raději koňmi. 

Nebo snad připomíná i svérázného papaláše Kapka, kterému rok stoprocentní obliby socialismu, tedy rok 1968, připomínal především první republiku. Ve které, pokud zvolal něco ve prospěch Sovětského svazu, už po něm šla policie.

***

Po letech se začalo prezidentu Benešovi vyčítat, že po vítězné válce se příliš ochotně přiblížil Stalinovu Sovětskému svazu. Nebo sovětskému Stalinovi. Jenže…

Už ve druhé polovině 30. let prezident tušil, že spojenecká Francie nebude ochotná bránit Československo, válčit proti Německu. Vždyť ona měla své tehdejší velmocenské zájmy a to v jiných částech světa. Stát z nejateističtějších, Francie, si snadno spočítal, kam směřuje Evropa a sledoval svou vlastní politiku 20. století.

Prezident Beneš nebyl blázen - chápal, že obrátit se na pomoc k Sovětskému svazu by značilo zásadně pomoci domácí opoziční komunistické straně. A tato dvojice by pak mohla jednat podle vtipu ze 70. let: „Letenka do Kanady, prodám letenku do Kanady…“ „Je zpáteční?“ „Blbce neberem…“

Kdo ví, po válce Stalin svou armádu stáhl zpět do SSSR. A prezident A. Novotný odolával požadavkům Chruščova a Brežněva o umístění sovětských vojsk v Československu, jako protipólu Američanů v Západním Německu.

***

Dějiny by po roce 1945 hodnotily Beneše až i podivně, pokud by Československo opět držel jen při Francii s Británií - pokračoval jako před válkou. Již nejednou přesvědčily, že Západ nejsnáze tlačí na východ. Prezident Beneš mohl uvažovat jinak? SSSR mohl v dalších letech své chování mírnit, což skutečně po diktátorově odchodu nastalo. 

Západní Evropa má svým tlakem na východ co loupit. Ukrajinská pole, kterékoliv suroviny, obrovské zázemí, ať už jakkoliv využité. V případě zásadní války o suroviny, o Sibiř, by zase střední Evropa posloužila jako předpolí – což jistě nenastane.

Ze západu, od nacistického Německa přišlo vůči slovanským středoevropským i vzdálenějším zemím mnoho zlého, nejen podmanění - protektorát, ale i éra nadlidí a podlidí. Pak prezidentův příklon k SSSR lze obhajovat. Vzhledem k obtížnému šplhání po laně: s novou nezdařenou ekonomií socialismu, bez nutné změny - se Československu nezdařil ani slibný, jenže prudký rok 1968.

Gorbačov dokázal podlehnout podřízeným spojencům a nakonec vlastní vojenský blok rozpustil.

Na prezidenta Clintona působily různé vlivy, a tak jakoby podlehl disidentským prezidentům Walesovi, Havlovi – začal rozšiřovat NATO. Tím začal nepřímo chystat válku Ruska proti Ukrajině, i proti USA?

Prezident Beneš sice přenechal Podkarpatskou Rus Sovětskému svazu - jenže představme si, že by ji náš stát zprůmyslňoval, stavěl silnice, nemocnice, školy, sídliště a tak dál. A tak o všechny investice, ve prospěch silného Československa, bychom přišli na Silvestra roku 1992…

—  blog —