Prezident Zeman, novinář Peroutka a česká pravice k tomu

 Lze říci, že pan Tigrid nezůstal ani po letech Peroutkovi nic dlužen:

Před pár lety jste mi v osobním rozhovoru řekl, že koncem roku 1947 jste navštívil Ferdinanda Peroutku a naznačil mu, že vy, demokraté, zřejmě stojíte před novou porážkou a že by se mělo uvažovat o odchodu do exilu. On se vám měl vysmát se slovy, že jde o emigrantskou psychózu. Z čeho podle vás pramenil jeho optimismus a z čeho vaše skepse?

To s Peroutkou je pravda, ovšem s tím dodatkem, že jsem ho vyzýval, ať odejde. Říkal jsem: pane Peroutko, my už jsme to jednou udělali a teď je řada na vás. Je to špatné, půjdou po vás. On ironicky odvětil, že to jsme celí my, bývalí emigranti, kteří, jak se něco šustne, už sedí na kufrech. V podstatě mě přátelsky vyhodil. A z čeho to pramenilo? Lidé jako Peroutka byli socializující liberálové toho typu jako Masaryk a Beneš. Peroutka si dlouhou dobu myslel, že se to s komunisty prostě dá uhrát. Kromě toho měl ohromnou, takovou čestně vlasteneckou nechuť odcházet. Něco podobného, jako když Vaculík v sedm­desátých letech psal, že z republiky se neutíká. http://www.revuepolitika.cz/clanky/853/zivotni-kliky-pavla-tigrida

Bude s podivem, když dnešní česká pravice odpustí panu Peroutkovi tyto omyly: Až dnešní iluze o obratu napravo (!), vzbuzené vítězství fašismu (!) v některých zemích definitivně dodýchají, přijde důkladný obrat nalevo (!), jak ani není jinak možno v světadíle, na který bude míti čím dál větší vliv rostoucí nový řád v zemi sovětů (Ferdinand Peroutka v Přítomnosti v říjmu 1934, citováno podle Ivan Klíma "Moje šílené století", s.260-261). Je nutné ale ocenit, že už v říjnu 1934 předvídal novinář Peroutka Únor 1948.

Lze ale pro to Peroutkovu fascinaci nacismem mít velké pochopení, když si zvážíme evropskou situaci na jaře 1939. Spojenci nás zradili, Slovensko se odtrhlo, Beneš měl plán, éroplán.  Německo vyhrává, kde může, co byste asi dělal v tak beznadějné situaci bez perspektiv jako Čech. Každý z nich si musel klást otázku, a co když takto bude natrvalo?

 Asi byste se nějak pokoušel s tím lupičem domluvit na nějakém modus vivendi, třeba i ty Židy obětovat. Takže tehdejší snahy Čechů nějak přežit lze pochopit. Měli snad jinou volbu než kolaboraci kromě hromadného páchání sebevražd?

Někomu přiřknout článek s názvem Hitler je gentleman je vysloveně neutrální záležitost. O panu Hitlerovi hovořil i tehdejší britský premiér.  Kdyby ten článek napsal v tomtéž duchu, v jakém je název, a my nevíme, zda by třeba nemohl být psán ironicky, tak to jeho případné autorství panu Peroutkovi nemůže nijak ublížit. Ani ten výrok o vlcích (Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky), který ale zase vyvrací představu o Hitlerovi jako o gentlemanovi. Vlk gentlemanem?  Oba výroky tedy nemohl Peroutka pronést současně, aniž by jeden z nich myslel ironicky. Ten Zeman toho odbojníka Peroutku tedy vyzdvihl velmi vysoko.

Peroutka je lepším terčem, než jsem si sám původně myslel. Ale opakuji, že ho chápu. Že ten jeho manévr je možné také chápat ve smyslu, poodstoupit, aby mohl lépe zasáhnout. Olze Scheinpflugové měl Ferdinand Peroutka navrhnout po únoru 1948, aby se dala ke komunistům (tamtéž, s.374). Asi z vděčností za to, že mu dovolili, aby psal knížku o Havlíčkovi. Tedy k lopatě ho na rozdíl od Tigrida ti komunisti nevyhnali.

Pokud byli někteří komunisté schopni vytáhnout některé sporné články proti Peroutkovi někdy v r. 1947, tak to znamená, že předpokládali stejné zemanovské porozumění u tehdejších českých občanů, kteří přece ten protektorát, nacismus a Hitlera zažili na vlastní kůži.  Přesto to riskli a tímto způsobem se Peroutku snažili dehonestovat. Pokud by bylo na místě jiné než to Zemanovo porozumění Peroutky, tak by jim to přízeň nezískalo ani u tehdejších nejskalnějších komunistů, protože ti by si řekli, že to je hloupost, o kterou se nemá smysl hrdlit.

Skutečně nelze interpretovat  některé Peroutkovy texty jinak než jako fascinaci Hitlerem a nacismem. Upozorňuji, že to neodsuzuji, nechci ani zveličovat atd. Ten tlak musel být příšerný a šel i zevnitř české společnosti. V nejlepším případě lze říci, že pan Peroutka málem ztratil glanc. Toliko málem. Ale neztratil ho, alespoň ne zcela. Ale právě Peroutkovi současníci ten kontext docela dobře znali, měli ho zažitý, a přesto ti komunisté tuto kartu, která jim měla získat  pravicové voliče, tak docela agitačně  vytáhli.

A nejenom tento výrok; v těch letech se český národní socialista Václav Klofáč vyjádřil v tom smyslu, že český a německý národní socialismus má k sobě blízko, A tento výrok samozřejmě čeští komunisté v Tvorbě v r. 1947 v polemice s tehdejší národně socialistickou publicistikou pěkně rozmázli. Ale tedy není třeba přít o to, co Peroutka napsal a jak to myslel, ale pouze jde o to, že mohl a byl i tehdy tak nějak po zemanovsku pochopen. A nevím, proč by měl být chápán jinak, když oportunisticky doporučoval paní Scheinpflugové po únoru 1948, aby vstoupila do KSČ.

Nechápu, proč česká pravice na Zemana tak útočí, bude-li to tak pokračovat dále, tak se brzo dozvíme od něj, nebo od jeho mluvčího, že Peroutka jako nietzscheovec  mohl být klidně fascinován jak Hitlerem, tak nacismem. Paní Scheinpflugová o setkáních Pátečníků sdělila: "Tady sedával Peroutka. Víte, to byl taky podivín, trochu jsme se ho báli. Někdy si stoupl taky k oknu a díval se celé hodiny ven, ignoroval všechny, i prezidenta". (Ivan Klíma: Moje šílené století, s. 374).

Typická póza nadčlověka.

 Pozn.: S odvoláním na to, co psal Jan Drda v článku Dupli si na propadlištiv Literárních novinách v r. 1958, č. 8-10, vždy s.7 (viz digitalizovaný archiv Ústavu pro českou literaturu), tak lze říci, že si pan prezident pamatuje autory těch výroků hodně nepřesně, což se stává. Podle Jana Drdy výrok "nemůžeme-li zpívat s anděly, tak musíme výt s vlky" zazněl v článku Jana Stránského v úvodníku Lidových novin 4.října 1938 (č,8, s.7) V kontextu s tím pan Drda uvedl, že pan Ferdinand Peroutka měl někde konstatovat, že tehdejší německý velvyslanec Eisenlohren v Československu je gentleman: "Eisenlohr byl gentleman, který to myslel dobře, ale nic nemohl zmoci,“ (Literární noviny, 1958, č.9) Ten Ernst Eisenlohr byl fakt gentleman. Když se dozvěděl, že britský diplomat  sir Robert Vansitar sdělil Konrádu Heinleinovi, že ze strany Británie a Francie není třeba obávat  vážnější intervence ve prospěch Československa, tak to ihned sdělil do Berlína. 18. května 1938 se na německém velvyslanectví ve společnosti chlubil ofenzívou wehrmachtu, očekávanou v blízké budoucnosti. Spor se vede o to, zda Eisenlohr byl odbojář. Samozřejmě, ani náhodou nic o tom nesvědčí, Nechal-li se někdo platit Hitlerem v tom, aby ho zastupoval, tak šlo určitě o gentlemana nonplusultra. A charakterizoval-li Peroutka tohoto pána jako gentlemana, tak to také vypovídá něco o Peroutkovi.

Drda cituje Peroutku v souvislosti se schůzkami, kterých se mimo jiné účastnil i spisovatel Karel Čapek. Konkrétně hovoří o schůzkách z roku 1937 na statku Osov Václava Palivce. Velvyslanec Ernst Eisenlohr je prý tehdy žádal, aby tlumočili prezidentovi Benešovi varování před Německem vedeným Adolfem Hitlerem. Nicméně dle publikace Igora Lukeše Československo mezi Stalinem a Hitlerem, s. 127 pan velvyslanec 16. února 1938 stejně jako Hitler v Berlíně v rozhovoru s československým velvyslancem Masným ujistil našeho prezidenta Beneše, že od Německa Československu nic nehrozí.

Pokud lze vzít za bernou minci to co napsal Gustav Winter - dokonce s pochopením - v r. 1944 v Londýně [Očima Západu. Tři přednášky, , s. 42], tak výrok nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky lze připsat Janu Stránskému. Podle něj totiž jeden náš politik jej napsal po Mnichovu a události ukázaly, že nemáme na vybranou a že si vlci si nepřejí, abychom vyli vedle nich na vlastní vrub.

Podle mého názoru je tímto otázka mírně setřelé fotografické paměti presidenta vyřešená. Tyto psí kusy asi dělá paměť každému. Alespoň autor tohoto blogu by mohl vyprávět celé hodiny, pokud mu paměť mezitím neselže definitivně.  Zbývá položit panu prezidentovi jedinou otázku, zda ve svých čtrnácti letech četl Literární noviny. Moje maličkost ano. 

4.5, přispěl do mlýna svou trouškou zrní také časopis Reflex: http://www.reflex.cz/clanek/komentare/63858/jiri-x-dolezal-exkluzivne-nasli-jsme-clanek-hitler-je-gentleman.html

Obhájcům pana Peroutky se podařil také husarský kousek. Zjistili, že 12.5. 1962 Miloš Zeman poslouchal vysílání Svobodné Evropy, kdy měl zaznít následující výrok: V třicátých letech velké neštěstí bylo přivoděno tím, že značná část evropskédiplomacie považovala Adolfa Hitlera koneckonců za gentlemana.“ Tato věta je uvedena v knize Mluví k vám Ferdinand Peroutka(Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/sok-pro-hrad-peroutka-kritizoval-ty-kdo-hitlera-meli-za-gentlemana-1dc-/domaci.aspx?c=A150514_213534_domaci_kop ), což potvrzuje nepřímo Zemanovu verzi. Nelze tedy vyloučit, že na počátku r. 1939 mohl Peroutka hovořit spolu s diplomaty, možná ironicky, o Hitlerovi jako gentlemanu. 

Historie se  nám ale dále zašmodrchává. Příslušné číslo Přitomnosti se objevilo ve dvou mutacích. Pokud je toto falsum (viz zde dole), pak si ovšem někdo vskutku hraje velmi dobře (http://www.ceskenovinky.eu/2015/05/08/nemel-ten-milos-zeman-opet-pravdu ). A také zde http://img.blesk.cz/img/1/full/2326227_.jpg

Pokud není,  tak jedna mutace by mohla být určena pro úřady, ta s reklamou na francovkou, kterou má k dispozici Peroutkův archív, a jedna by mohla být určená pro veřejnost a exil se značně ironicky pojatou glosou Hitler je gentleman. V obou verzích jsou totiž zveřejněny inzeráty, jeden na sanatorium dr. Klingera, lékaře E. Beneše a J. Masaryka, jeden na lékařskou ordinaci přítele Jana Masaryka Karla Steinbacha. Po 15. březnu 1939 už oba by měli být pryč, i když 4. 4. ledna 1939  (datum vydání daného výtisku Přítomnosti) byli ještě v Praze. Stejně tak je na té stránce publikován inzerát MuDr. Nedvědové, kteá byla součástí ilegálních komunistických struktur prostřednictvím svého manžela. Pan Steinbach ve svých vzpomínkách Svědek téměř stoletý, mimochodem spolužák a velmí blízký přítel pana Peroutky, na něhož nedá dopustit, datuje svůj odchod  z Protektorátu až tak týden po  15. březnu 1939. Nicméně platí, že pan Steinbach naposled inzeroval v Přítomnsti 1.3. 1939 a pan Klinger ještě 15.3. 1939. Předtím třeba ještě nabízel své služby  25. ledna 1939  Samotné sanatorium Borúvka, kde byl původně pan Klinger řídícím lékařem, tak své služby nabízelo ještě 10.5. 1939 v posledním čísle Přítomnosti. O Mudr. Klingerovi už ale nezmiňuje inzerát téhož sanatoria publikovaný 29. března 1939. Rovněž MUDr. Zdenka Nedvědová-Nejedlá nabízela své služby ještě 10.5. 1939.

Pokud vnučka pana Peroutky přečte jeho vzpomínky u soudu, tak se budou muset pan prezident i se svým tiskovým mluvčím se rdít hanbou, neboť z nich nelze vyčíst ani náznak nějakého Peroutkova antisemitismu či fascinace nacismem. Pan Steinbach osobně také dosvědčuje nepřímo, že K.H. Frank mu nabídnoul svobodu, bude-li redigovat Přitomnost dál v duchu okupantů.  Ale podle těch inzerátů to vypadá, že 15. března 1939 už v Česko-Slovensku nevyskytoval.

Jenom divím, že všichni nezačali vyhlašovat ty dosud objevené mutace za objevy století a nedonutili tak Zemana už několikrát vyplatit 100 000, - kč. Už tedy objevili tak tři veze. Za nějaký čas se objeví zcela určitě další a další, kdo ví, kolik ten Peroutka těch článků mohl napsat. A opět by bylo možné, aby všichni ten článek mohli vyhlásit za to pravé ořechové. A tak bychom oškubali Zemana o poslední kalhoty.  O mrzký peníz jde vždy v první řadě.  Nechápu tedy, že všichni začali hájit Zemanovu peněženku jako svou vlastní. Pan Zeman si z toho odvodí, že ho všichni mají ve skutečnosti velmi rádi.

Za případné technické nedostatky těch vsuvek se omlouvám.