Prezidentské volby v Peru: vítězství levice

Washington favorizoval pravicového kandidáta – expremiéra, bankéře a technokrata s americkým občanstvím Pedra Pabla Kuczynského, který však nepostoupil do druhého kola. Poté mediální magnáti horlivě protežovali Keiko Fujimoriovou, stoupenkyni neoliberálních dogmat, volného trhu a úzkých vazeb na USA. Keiko je dcerou bývalého prezidenta Alberta Fujimoriho, odsouzeného na 25 let vězení za korupci, defraudace a porušování lidských práv. Fujimori, který vládl v letech 1990 – 2000, byl zvolen právě na základě programu boje proti korupci, což nápadně připomíná situaci současné české „vlády rozpočtové odpovědnosti“. Zapsal se do dějin sérií asociálních opatření, známých jako „fujišok“. Třicetinásobné zvýšení cen benzinu a zdražení potravin o 400 % šlo ruku v ruce s rozpuštěním parlamentu, pozastavením platnosti ústavy a domácím vězením pro opoziční politiky. Za to mu tleskal MMF a další reprezentanti globálního kapitálu. Ačkoliv stabilizoval ekonomiku, obyčejné Peruánce uvrhl do ještě větší bídy. V případě vítězství jeho dcery Keiko reálně hrozila Fujimoriho amnestie, což si přeje málokdo.

I přes masivní podporu médií, velkokapitálu a Washingtonu Fujimoriová prohrála. Humala byl pejorativně nazýván nacionalistou, populistou, indigenistou a druhým Chávezem. Opakovala se tak nedávná situace z Brazílie, kde média špinila levicovou kandidátku Dilmu Rousseffovou a ona přesto zvítězila. Ukazuje se, že Latinoameričané příliš nedají na mediální masáž a rozhodují se především podle zdravého rozumu. Humalovo vítězství znepokojuje zejména podnikatelské kruhy, oligarchy a finančníky, protože „peruánský Lula“ usiluje o zlepšení práv pracujících, revizi dohod se zahraničními korporacemi a zvýšení životní úrovně obyčejných lidí v zemi, kde 30% populace žije v chudobě a dalších 60 % na jejím pokraji. V zahraničně-politické oblasti prosazuje koncepci bolívarismu a užší latinskoamerickou integraci, přičemž nadstandardní vztahy udržuje zejména se sousední Bolívií, s jejímž prezidentem Evo Moralesem ho pojí přátelství a podobné politické názory.   

Humala ve funkci nahradí umírněně levicového Alana Garcíu ze strany APRA. Socialistická vlna prostřednictvím demokratických voleb v Jižní Americe tedy neustává, ale úspěšně pokračuje – pravice vládne pouze v Kolumbii (Juan Manuel Santos) a v Chile (Sebastián Piñera). Ačkoliv je Ollanta Humala svými odpůrci přirovnáván k Hugo Chávezovi a Raúlu Castrovi, patří spíše k pragmatičtějším levicovým prezidentům, jako jsou Dilma Rousseffová (Brazílie), Cristina Fernández-Kirchnerová (Argentina), José Mujica (Uruguay) a Fernando Lugo (Paraguay).