Proč a v jaké podobě podpořit současnou reformu důchodového systému
Celý důchodový systém byl reformován už v r. 1995. Tehdy všichni partneři dosáhli koncensu, že budoucí rostoucí počet důchodců má být vyvážován prostě tendencí k rovnému důchodu a postupným snížováním poměru starobního důchodu k průměrné mzdě (cílový stav 30%). Kdyby následující vlády do toho systému nezasahovaly např. snížováním odvodů do sociálního pojištění, tak by se udržel v rovnováze ještě pěkně dlouho. Tento důchodový systém je v krizi, protože je neustále zpochybňována jeho funkčnost. A je v krizi také proto, že svou dlouhodobou tendencí ke stále rovnějším penzím byla ve stále větší míře postupně oslabována motivace především těch příjmově zazobanějších pojištěnců k platbám do systému průběžných penzí. To, co se jevilo při stále větším podílu důchodců na populaci jako přednost, se ukazuje být jeho největší slabinou. Příjmově zazobanější plátci nacházeli a zcela určitě budou nacházet cestičky, jak neplatit vůbec nic. Třeba osvobozením části příjmů od zdanění. Také už jsem za totáče bral prémie za splnění výzkumných úkolů, které nebyly zdaněny, ale nezahrnovaly se do výpočtu důchodu. A herci ten systém zdokonalili už tehdy tak, že dnes mnozí z nich jsou na tom, co se důchodů týče, podobně jako bezdomovci.Spíše by se dnešní úsilí mělo zaměřit pro budoucnost na to, aby ten systém po důchodové reformě nebylo možné do budoucna tak snadno destabilizovat na příjmové a výdajové straně. Případné jeho změny by mohly schvalovány pouze ústavní většinou. Na výdajové straně lze stabilitu systému snadno zajistit přijetím zásady nevyplácet v běžném roce více prostředků z průběžného systému, než v tomtéž roce do něj přiteče. |
A proto je nutné tuto reformu přijmout jako ústavní zákon. Ale proto je také nutné zamezit zasahování Ústavního soudu i do již schválených ústavních zákonů. Prostě pravomoci ústavního soudu musí být omezeny na zásahy do neústavních zákonů. Nemusí být tím omezen zásah do případně sporných ústavních zákonů, naopak zde je možné přijmout zásadu, že ústavní soud může vstoupit do hry dokonce z vlastní iniciativy, ale pouze po určitou dobu, tedy dejme rok od přijetí toho či onoho ústavního zákona.
A co se stablity a zlepšení populační struktury týče, stačí přijmout pro veřejné zaměstnance podobný princip odměňování, jaký byl zaveden exilovou londýnskou vládou jak pro úředníky, tak i pro učitele, kdy například „učitel národní školy měl plat 22 liber měsíčně, na ženu 6, na děcko do 6 let 4 libry, nad 6 let 7 liber“ (Zápisy ze schůzí československé vlády v Londýně 1940-1941. Praha 2008, s.181, 200).
Ten průběžný systém je odolnější a robustnější víc než si myslíme. Už v letech 1900 -1930 se musel vyrovnat s prodloužením průměrného lidského věku z původních 40 na 54 let, se zvýšením průměrné délky života mužského novorozeněte z 39 na 52 let, tedy vždy cca o 13 let, na Novém Zelandě už tehdy dokonce na 64,75 roků, navíc se dokázal vypořádat se zavedením předčasných důchodů a z pozdějším vstupem do sociálního pojištění, kde se původně předpokládala hranice 16 let.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 3046x přečteno
Komentáře
´Pokud ti vysocepříjmoví do toho druhého pilíře se nepohrnou, tak zůstává v průběžném systému o 2% více. S tím rizikem růstu podílu nezdaněných příjmů.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
No si to myslítedobře pane Řezníku, ale vaše víra, že vysokopříjmoví občané se pohrnou do druhého pilíře a tím stabilizují i pilíř první je opravdu malinko přehnaná. Tak, jak je druhý pilíř koncipován, se ukazuje jako naprosto zbytečný (dobrovolné připojištění tu už je, tak ho zdokonalme, možná i více podpořme) a škodlivý (op-aut).
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.