Sociálně demokratický ráj: satira v 1892; realita v 2012. Část 2

IV.   Volba povolání.

Velké rudé plakáty objevily se na návěštních sloupech, jako druhdy na nich bývaly oznamovány odvody k vojsku aneb kontrolní shromáždení. Husté zástupy stavěly se před nimi. Dle nového zákona vyzýval magistrát z nařízení státní vlády všecky osoby, mužského i ženského pohlaví ve věku 21—65 let, aby se do tří dnů dostavily k volbě zaměstnání. Na bývalých policejních úřadech přijímaly se přihlášky. Ženám a dívkám se výslovně připomínalo, že ode dne, kdo práci v státních dílnách nastoupí, kterýž den bude ještě oznámen, budou zbaveny ve vlastní domácnosti, dohlídky na děti, vaření, ošetřování nemocných a praní. Všecky dítky budou ubytovány ve státních ústavech pro ošetřování a vychovávání dítek. Obědvati se bude v státních kuchyních okresních. Všichni onemocnělí mají se dopraviti do veřejných nemocnic, pro prádlo se bude posýlati z velkých ústředních státních prádelen. Pracovní doba jest ve všech oborech práce pro všecky muže a ženy v státních dílnách a jiných veřejných službách stejná a obnáší, dokud nebude jinak rozhodnuto, osm hodin denně.

O spůsobilosti k práci, kterou si ten neb onen vyvolil, vyžadují se průkazy, dosavadní zaměstnání má býti na přihláškách udáno. Přihlášky k povolání kněžskému se nepřijímají, poněvadž dle usnesení erfurtského sjezdu r. 1891, která přešla do státních základních zákonů, všecky výdaje k náboženským a církevním účelům ze státních prostředků jsou zakázány. (s. 9) Těm osobám, které přes to prese vše kněžskému povolání se věnovati chtějí, jest zůstaveno na vůli, aby tak činily- v prázdných chvílích po vyplnění normální pracovní doby v povolání státem uznaném.

Život na ulicích podobal se po uveřejnění této vyhlášky ruchu při přehlídkách v některém krajském městě. Osoby stejného povolaní ve skupiny se sraživše, ozdobeny odznaky povolání, jež si zvolily, přecházely městem zpívajíce a jásajíce. Ženy a dívky stavěly se v hloučcích a líčily si v živých barvách příjemnosti zvoleného povolání radujíce se, že budou zbaveny domácích prací. Vypravuje se, že mnozí obrali si nové povolání myslíce, že to již postačí k působilosti, aby v něm pracovali.

Já, můj syn František, moje snacha Anežka, my všichni zůstaneme věrni povolání, jež nám se stalo drahým, a také jsme to prohlásili. Moje žena přihlásila se za ošetřovatelku dítek. Chce tak svému nejmladšímu mazlíčku, čtyřleté Aničce, kterou také budeme museti odvésti do ústavu pro opatrování dítek, poskytovati mateřskou péči.

Po výtržnostech pouličních před zámkem usneslo se ministerstvo opět zříditi policejní stráž čítající 4000 mužů a ubytovati je částečné ve zbrojnici a sousedních kasárnách. Aby se nemilým vzpomínkám na dřívější doby zabránilo, nebudou míti noví strážníci modré nýbrž hnědé uniformy a místo přilby budou míti široký klobouk s červeným perem. (s.10)

V. Sezení říšského sněmu.

Po velkém namáhání podařilo se Františkovi a mne, že jsme se dnes dostali na tribunu v budově říšského sněmu na Beblově náměstí (dříve náměstí královském). Mělo se státi dohodnutí o spořitelních penězích. V Berlíně jest, jak František myslí, mezi 2 miliony obyvatelů zajisté asi 500.000 věřitelů spořitelních. Nelze se tudíž diviti, že celé okolí říšského sněmu, náměstí Beblovo, letní třída byly pokryty množstvím osob, většinou v chudičkém oděvu, které výsledek jednání v říšském sněmu s napjetím očekávaly. Ale již při našem příchodu byla policejní stráž zaměstnána vyklízením ulic.

Poněvadž všeobecné volby do říšského sněmu ještě konati se nemohly a mandáty všech členů stran měšťáckých byly za neplatné prohlášeny, viděli jsme jen naše staré soudruhy a osvědčené bojovníky v zasedací síni shromážděné.

Náčelník statistického úřadu říšského zahájil z nařízení říšského kancléře rokování statistickou přednáškou o skutečném významu otázky spořitelní. U všech veřejných spořitelen v Německu bylo 8 milionů vkladů uloženo v obnosu více než 5 miliard marek. (Slyšte! Slyšte! vlevo). Roční úrok převyšoval 150 milionů marek. Vklady ve spořitelnách byly uloženy takto: asi 2800 mil. marek na hypotékách, 1700 v státních a jiných cenných papírech, 400 mil. u veřejných ústavů a sborů a 100 mil marek půjčeno na zástavy. Cenné papíry byly zákonem zrušeny. (Velmi dobře! vlevo.) Hypotékami dluhy byly smazány tím, že všechen majetek pozemkový přešel v ruce státu. A peněz na zástavy půjčených bylo bezplatným vrácením zástav ve veřejných zastavárnách taktéž užito ve prospěch lidu. (Pochvala vlevo.) Prostředků k vyplácení spořitelních vkladů tudíž nemáme. Náhrada vkladatelům může se státi ve forně vydání poukázek, které opravňují k odbírání se státních zásob zboží. (s.11)

Po této přednášce ujal se slova řečník z pravé strany: Miliony řádných dělníků a dobrých sociálních demokratů budou se cítiti hořce sklamány (nepokoj v levo), když spatří, že nyní, kdy „dělníku má se dostati plného výnosu jeho práce“, mají býti zbaveny ovoce těžké práce své zadržením jich spořitelních peněz. Co umožnilo tyto úspory? Pilnost do úpadu, spořivost, zdržování se požitků, jako tabáku a lihovin, jichž si jiní dělníci popřávali. (Nepokoj v levo.) Mnohý doufal, že ukládáním úspor do spořitelny opatří si pomoc pro mimořádné nehody a úlevu pro své stáří. Postavení na roveň s těmi, kteří ničeho nezahospodařili, bude pociťováno jako křivda na milionech spáchaná. (Pochvala v právo a bouřlivý souhlas na tribunách)

Předseda hrozí, že dá tribuny vykliditi, (Výkřiky: My jsme lidi)

Předseda: Lidu jest poskytnuto všeobec­ným hlasováním řádné zamítací právo vůči zákonům, ale žádné právo, aby se účastnil rozprav na říšském sněmu. (Všeobecný, hlučný souhlas.) Výtržníci budou vyvedeni ven!

Řečník z levice říšskéko sněmu ujímá se slova: „Pravý sociální demokrat nikdy nepomýšlel na úspory! (Odpor v pravo.) Kdo následoval spořivé apoštoly měšťáků, nemá práva, aby se na něj bral zřetel v sociálním státu. (Odpor v právo.) Nesmí se říkati, že sociální demokracie věší velké zloděje; ale že nechává miliony malých zlodějů bez trestu. Spořitelní kapitály byly spoluvinny na udržování soustavy, kterou lid byl vyssáván. (Hlučná pochvala v levo). Pouze měšťák (bourgeois) může odporovati zabaveni spořitelních peněz.

Předseda volá řečníka k pořádku (s.12) pro těžkou urážku, kterou obsahuje název bourgeois proti členu sociálně demokratického sněnu říšského.

Za velikého napjetí povstává říšský kan­cléř ze svého sedadla: Dávám oběma ctěným řečníkům do jisté míry za pravdu. Leccos jest pravda z toho, co bylo řečeno o mravním vzniku spořitelních peněz, jakož i o nemravném působení jich za panství kapitálu. Ale úvahami nazpět směřujícími neodvracujme zraků svých od veliké doby, ve které žijeme. (Výborně!) Musíme otázku tu bez sentimentalnosti jako uvědomělí sociální demskrati rozhodnouti. — Pět miliard opět vydati zlomku obyvatelstva, 8 mil. osobám, bylo by totéž, jako kdybychom chtěli novou sociální rovnost zbudovati na nerovnosti. (Pochvala.) Tato nerovnost objevila by se ihned ve všech poměrech spotřeby a ochromila by příště soustavnou organisaci výroby a spotřeby, S týmž právem jako dnes spořitelní věřitelé mohli by zítra i ti žádati svůj kapitál zpět, kdož náhodou své úspory neuložili ve spořitelně, nýbrž v nástrojích, v zásobách svého povolání, v pracovních prostřed­cích aneb v pozemcích, (Zcela správně!) - Kde by pak zůstaly pevné meze pro reakci proti stávajícímu sociálně demokratickému řádu? Nechť si ti, kdož pe­níze schraňovali, cokoliv z ovoce své pilností a zdrženlivosti slibovali, desatero- a stonásobně dostane se toho nyní všem velkolepými zařízeními, která pravé k blahu dělnictva utvořiti se chystáme. Ale kdybyste nám tyto miliardy nyní vzíti chtěli a o tuto část kapitál seslabili, který nyní pracuje k blahu veškerenstva, nebyli by moji soudruhové v ministerstvu a já déle s to, abychom brali na sebe zodpovědnost za provedení sociální demokracie, která si jest cílů svých vědoma. (Bouřlivá pochvala.) (s.13) Ještě velká řada řečníků přihlásila se ke slovu.

Předseda však je upozornil, že počítaje v to předchozí sezení výborů a doby, jež každému poslanci ku čtení tiskopisů jest povolena, uplynula již osmihodinová pracovní doba a že v rokování se může pokračovati teprve následujícího dne. {Volání: Hlasovat! Hlasovat!) Podává a přijímá se návrh na konec debaty. Při hlasování přešel říšský sněm o peticích stran vydání spořitelních peněz velkou většinou proti málo hlasům k prostému dennímu pořadku.

Sezení skončeno.

Hlasy nevole ozývaly se z tribun a přenášely se na ulici. Ale policejní stráž vyklidila celé okolí budovy říšského sněmu. Množství povykujících osob bylo zatčeno, zejména mnoho žen. Ve větší vzdáleností od budovy říšského sněmu byli prý jednotliví poslanci, kteří proti vydání peněz spořitelních hlasovali, hrubě insultováni. Policejní stráž, jak se vypravuje, namnoze velmi nemilosrdně užívala vůči obecenstvu nových zbraní, tak zvaných zabijáků, které dle anglického vzoru byly zavedeny. U nás doma byly pak ještě bouřlivé scény. Moje snacha nechtěla se ani dáti upokojiti a nadarmo ji moje žena těšila, poukazujíc na bohatou výbavu, jakou příště všichni novomanželé od vlády očekávati mohou. „Nechci ničeho darem!“ několikráte prudce vzkřikla, „chci míti výnos své práce. Takový řád jest horší než loupež a krádež!“

Obávám se, že dnešní události nebudou spůsobilé, aby moji snachu upevnily v socíalně-demokratickýck zásadách. Také můj tchán má spořitelní knížku. Netroufali jsme si však starci říci, že jest bezcenná. On není skrblík. Ale právě tyto dni vypravoval, že (s.14) dává připisovati ke kapitálu úroky a úroky z úroků. Chce se nám při své smrti odvděčiti za péči naši. Člověk musí býti tak utužený, jako já jsem v sociálně­demokratických názorech, aby takových ztrát s vese­lou myslí oželel.