Španělé na cestě z bláta do louže

Ve Španělsku byla na jaře zažehnuta jiskra evropských protestů. Mohutné demonstrace a stanování „rozhořčených“ na náměstích začalo 15. května v Madridu a zahájilo vlnu lidových manifestací v různých částech Evropy, v Izraeli a konečně i v USA. Ačkoliv mají „indignados“ určitou vizi a program, nedokázali se transformovat v politickou stranu, která by se stala alternativou vůči současnému systému faktického bipartismu. Zkompromitovaní a nepopulární socialisté a lidovci se tak budou dále střídat u moci a pokračovat ve stejné politice v režii globálního kapitálu a banksterů.

Španělé jsou ohledně budoucího vývoje země značně pesimističtí. Podle říjnových průzkumů agentury CIS se 45,6 % Španělů domnívá, že ekonomická situace státu je velmi špatná, 40,4 % ji považuje za špatnou a pouze 1,4 % za dobrou. 61,3 % Španělů si myslí, že ekonomika je v horší kondici než před rokem. 36,1 % očekává, že v příštím roce se situace nezmění a 35,8 % se obává dalšího zhoršení. Politickou situaci považuje 40,2 % respondentů za špatnou a 33,4 % za velmi špatnou. Jako největší problém je přirozeně vnímána vysoká nezaměstnanost, což uvedlo 80,9 % respondentů. Bez práce je 21 % lidí, což je nejvíce ze zemí EU. Přes očekávané vítězství Lidové strany (PP), která uspěla i v květnových regionálních a obecních volbách, si většina lidí myslí, že konzervativci by si počínali hůře než současný kabinet. S vládnoucí Španělskou socialistickou dělnickou stranou (PSOE) se ideologicky ztotožňuje více lidí než s PP. Pouze 16 % dotázaných se přihlásilo k pravicové orientaci, zatímco 34 % se považuje za levicově smýšlející.

Tyto průzkumy veřejného mínění jsou velkým paradoxem nadcházejících voleb. Nadějí pro PSOE tak je třetina dosud nerozhodnutých voličů, kteří jsou zklamáni současnou vládou, nechtějí volit lidovce, ale zároveň nejsou motivováni odevzdat hlas socialistickému lídrovi Alfredu Pérezovi Rubacalbovi. Pokud konzervativci budou mít štěstí a tito lidé nepůjdou k volbám, získá PP ještě výraznější absolutní většinu, než jaké dosáhl José María Aznar v roce 2000. Poslední průzkum přisuzuje lidovcům 45,4 % a až 194 křesel v 350členném parlamentu, zatímco socialisté by získali 30,9 % hlasů. Většinový systém neumožňuje menším stranám hrát významnou roli. Postkomunistická Sjednocená levice (IU), katalánská Konvergence a jednota (CiU) a Baskická národní strana (PNV) tak mohou získat jen několik mandátů.  

Dosluhující premiér Zapatero, který již v čele PSOE nebude kandidovat, se stal po sedmi letech vlády neoblíbeným kvůli zvýšení věku odchodu do důchodu na 67 let, zvýšení daní a snížení platů ve státním sektoru. Lidovecký kandidát na premiéra a bývalý ministr vnitra Mariano Rajoy je kritizován za to, že nezveřejnil podrobný plán ozdravení španělské ekonomiky. Pouze oznámil, že po svém zvolení zavede stodenní šokový plán přísných a efektivních opatření – jak jinak než na úkor obyčejných lidí. Do nové – s vysokou pravděpodobností pravicové vlády – se tedy mnoho nadějí nevkládá. Rajoy tvrdí, že Španělé už mají socialistů dost. Ve skutečnosti však mají dost celé politické reprezentace.