Svatá prostoto, za plyn se přece platí

Gazprom řekl dost, Ukrajina bude muset zaplatit. Rusům může být vcelku jedno jak. Jestli z peněženky začne tahat Brusel nebo Spojené státy přihodí něco k miliardám, které věnovaly na fakticky destabilizaci Ukrajiny, která jen zdánlivě vyvrcholila „revolucí sniperů“.

Trochu utěšovat může, že plynovody jde nadále denně 185 milionů metrů kubických plynu, který je určen pro Evropu. Víme ovšem, že Ukrajina má velmi tvůrčí přístup k vyvolávání plynových krizí. Může totiž stejně jako v minulosti „evropský“ plyn krást a vyvolávat nálady proti Gazpromu i samotnému Rusku. Ví, že stále bude řada ochotných naslouchat kyjevským steskům.

K smíchu toto představení trochu je a trochu není. Máme tady lapku, který na plynové cestě do Evropy krade. Na scéně je ministr zahraničních věcí, který vulgárně hovoří o ruském prezidentovi. To už není ani šašek. Co vlastně kocourkovští z Kyjeva chtějí? Co očekávají? Herman Van Rompuy, hrající si na evropského prezidenta, by jim měl vysvětlit pravidla evropské hry. Evropská unie se na Ukrajině díky neumětelství svých hvězd jako Barroso, Ashtonová a v neposlední řadě Füle zapletla a nyní ponese důsledky. Proč by je měla nést Moskva?

Svatá prostoto, zvolala by babička, která zkrátka věděla, že za plyn či elektřinu se platí, neboť jinak by jí odnesli plynoměr či elektroměr. A byl by šmitec, protože žádný evropský komisař by se nevložil do jejích jednání s dodavateli. V civilizovaném světě je třeba platit a dodržovat obchodní smlouvy.