Svět a člověk

1 Materialismus, ateismus

2 Smysl života

3 Ego

4 Sestava Duše a její části, tělo

5 Člověk

6 Představa biblického Boha

7 Stvořitel

8 Bůh 

9 Vývoj lidstva

1 Materialismus, ateismus

Lidstvo je především materialistické. To někteří chápou tak, že máme zájem o bohatství. Takové usilování je ale v pořádku, protože hmotný dostatek dovolí prosazovat dobré cíle, lépe než bez peněz. Pro rodinu a okolí, dál a dál, stále slaběji. Vzdáleným zasahovat do jejich svobody, pokud by útočili ven.

Slovo materialismus znamená především - člověk by rád věděl o skutečnosti Boha, ale nedostává se k poznání. A tak může klást materiální úspěchy přede vše. Opustit rodinu ještě s malými dětmi? I některý kněz dovedl říct – kdyby Pán Bůh byl…

Kdežto ateista, ve své naivitě či neznalosti, aktivně prosazuje, že Bůh není. I vědci odedávna dovedli zaručit se za to či ono - což později vyvrátili, vysvětlili jinak.

„Antoine-Laurent de Lavoisier, meteorit spadlý roku 1768 u Lucé, pejorativně označil za „druh ledového štěrku“. --- Veliký déšť kamení v L´Aigle r1803, kdy stovky kosmických úlomků doslova tloukly na učené hlavy skeptiků, přišel proto Chladnimu nanejvýš vhod, dokonce mu pomohl, že konečně se svým názorem prorazil.“ [1]

Celá konstrukce Vesmíru, s jeho duchovními Bytostmi a hmotou a poli, je vysvětlitelná fyzikálně. Všechno podložené kmity, pulsy základního signálu až k nejvyšším kmitočtům. Informatické body jsou vytvořeny, s vysokou pravděpodobností, elektromagnetickým polem.

2 Smysl života

Smysl života vidí současní, ti méně zkušení lidé, obvykle v příjemnosti. „Chci se bavit.“ „Dobré kafe.“ Jenže bez dalšího poznání to ponechává dospělého být mládětem. Dosud nesměrovaným, v budoucích podmínkách až i bezmocným. 

To viděl odešlý socialismus jinak – smysl života sledoval v dětech. V tom souhlasila jak veřejnost, tak státní sdělovadla.

Proč jsme na světě? Smyslem života je výuka lidského Ducha ze zážitků jeho člověka.

Výsledek bývá ovlivněn státním zřízením; ať pomáhá. Vývoji může škodit utlačování státní nadvládou či sobectví, dávná feudální nebo současná jiná. Pořitom nutnost čelit cizím vlivům, ačkoliv život si žádá svobodu; jen naprosto výjimečně kamerový dozor. 

Přejeme si být v životě uznávanými. Jen tři příklady:

    • Obyčejná obětavá činnost rodiče ve prospěch dětí.

    • Nesobecká obětavost národu – viz generál, později československý prezident Ludvík Svoboda. Legionáři z 1. republiky. Těmi zdaleka nebyli všichni zajatci v Rusku, kteří by se rozhodli obětovat ve prospěch vlasti. Chudí Chartisté postupně od roku 1977, i když nezvítězili ve svém úsilí změnit socialismus.

    • Zbohatnutí, ovšem průkopnickým úsilím – viz Tomáš Baťa I.

Člověk neznalý Boha, materialista, může být po odchodu hodnocen ještě lépe než znalý s věřícím, pokud by měli stejnou minulost. Jenže pokles náboženských vlivů ovlivnil i kvality materialismu.

Sebevražda nezastaví nepříjemné myšlenky, pokud člověka dohnaly ke smrti. Naopak mají pokračovat a po návratu na Zem znovu, s týmiž problémy jsou k vyřešení novému člověku.

Zvykem vyspělých civilizací nebývá pořádat bohoslužby, mít doma oltářík. Ale my prozatím patříme své době.

3 Ego

Nabízím, že sami jsme ovládaní umělou inteligencí. Tou je Ego, mozková činnost. Navíc věda našla, že podobně určují i střeva, další náš mozek. A dokonce tamní bakterie, odlišní pracovití živočichové, nečekaně našemu mozku určují, že máme jíst - například sladkosti. Pak jen pevná vůle zvládne touhu a nastaví správné stravování ke zdraví. Potřeba záměrné volní činnosti prokazuje, že někdy běžné 

záležitosti, zajišťovaná Egem, bývají odlišné od prospěšného chování člověka.

Nikoliv lenost, sexuální nevázanost, hádavost…

Ego je souhrnem vlivů, vyrobených myšlením, mozkem. Dítěti se vytvoří Ego ve věku 2 – 3 let.

Velký mystik Květoslav Minařík (1908 – 1974) psal, že na hřbitově se skutečně zdržují neviditelné Bytosti. A že zaniknou až po rozpadu kostí. Při spálení těla tedy ihned. Mohou souviset s uvolněným Egem.

Někdy Bytost měla poradit pozůstalým, kde odešlý nechal skryté peníze. Sám jsem získal něco informací v „rozhovoru“ s dávno odešlou ženou. Jsou mezi námi lidé, znalí tohoto tématu.

Ego tedy myslí a mluví, trpí bolestí a odmítá ji, píše, vysmívá se druhému, dbá o rovnováhu chůze - bez dalšího rozlišení. A my sebevědomě předpokládáme, že to jsme my, kdo tohle činí. 

4 Sestava Duše a její části, tělo

Materialismus jen obtížně postřehne lidskou sestavu. Základem je člověku Duch a k němu hmotná výbava. Tělo, řízené mozkem, nás vede životem. Osudy může naznačovat, předurčovat výchova v dětství, ať už jakákoliv. Vlastní-li člověk silnou vůli, pak ta mu umožní snáze dosahovat cílů. Přičemž na člověka působí taková výchova, kterou mu určuje předepsaný Osud a to v návaznosti na minulý život jiného člověka téhož Ducha: karma. Jsou i další neviděné Bytosti, jež patří k chodu člověka.

Používání slova Duše je víceznačné. Současně se jím označuje lidský celek, ale také se jím označuje další Duch, který provází životem i pozdějšího, následujícího člověka. Duše (odlišná Bytost) má naznačovat, dávat i myšlenky, kterých však leckdy nedbáme. Je-li odmítána, dokonce zraňovaná zlým životem člověka, pak se stáhne, trpí. 

Lidský Duch je výjimečný tím, že vtělením za vtělením sílí, v lepším případě nakonec už nemusí na Zem, pokračuje výš. Třeba až k řešení galaktických souvislostí. Jistě nenachází spočinutí ve věčné blaženosti. Jsou však i horší směry vývoje…

Dále ke vztahům se škodlivými n-titami. Například člověku nabídnou lákavý postup, ten to příjme, avšak když prohlédne a odstoupí, bývá za to trochu trestán. Kdy se mu přestává dařit chod elektroniky a podobně. Nastává to jen přiměřeně, překonatelně. Může být, že záporné Bytosti chápou vývoj lidstva a trestají – nakonec ve prospěch vrácení k lepším činům a postupům. V souladu s Vesmírnými zákony a s možností nápravy naší civilizace. Někteří však namítají o vzdálenějších, kteří zasáhli do chodu naší civilizace roku 2001.

5 Člověk

Nejlépe, když konáme ve prospěch Ducha, Bytosti mimo náš svět. Na světě pobýváme proto, aby rostly zkušenosti tohoto Ducha. K pobytu na Zemi žijeme rolí divadelní postavy; bývá předepsaná.

Po odchodu získáme mnohem dokonalejší tělo ve Vyšším světě, opět podložené Duchem. Bez závislostí na jídle, atd. Kdy k tvoření tamního prostředí má stačit pouhá představa, přání. Než se znovu Duch vtělí na Zemi, než přivede nového člověka.

Za pobytu v Onom světě Duch stěží může růst, vyvíjet se. K tomu je určen pobyt ve hmotě, s množstvím zážitků. Nutnost obživy, nemoci, úrazy, zrady i nepřátelství, kamarádství, láska.

Bolesti, kterými trpíme, stejně nepříjemně vnímá i náš Duch.

Duch je naše Podstata, a k jejímu vývoji stále jiní lidé pokračují na světě. Takže jen nevýstižně říkáme „opakované životy“. Duch se člověku projevuje vnímáním sama sebe, naší existence. Do rozhodování člověka nevstupuje, jen sleduje.

Například když odcházel ze světa Zikmund Lucemburský (1368 - 1437), měl za sebou usilování o život Jošta Moravského (1351 - 1411), římského krále. Pak novým Lucemburkovým vtělením byl Ludvík XVI. (1754 - 1792); před popravou vykřikl: „Umírám nevinen!“. Vznikla zkušenost jejich společnému Duchovi. Stejně tak Herodes Antipas (před r. 20 př. Kr. – po r. 39) a Jan Hus (1370 – 1415). Herodiada (15 př. Kr. - 39) a Johanka z Arcu (1412 - 1431).

Zlo odmítal levicově myslící, duchovně vyspělý Victor Hugo (1802 - 1885), obdivující Komunu za jistou nenásilnost. Ovšem ten další se přidal k násilné levici, ke komunistům. Ve 40. letech, po válce, mučenému, popravenému, získala celosvětovou slávu kniha sebevědomých vyjádření – „Reportáž psaná na oprátce“ – Julius Fučík (1903 – 1943). Vydání této knihy v různých jazycích je nejpočetnější ze všech knih českých autorů.

Člověk přijde na svět. Shora se udává, že narození je mnohem méně příjemné oproti odchodu, smrti. Pokud člověk umírá v klidu, toliko okolí trpí jeho chrčením a podobně. Pak po tři dny má trvat přechod Ducha do Vyššího světa. A nečekané je, že o způsobu Osudů následného člověka rozhoduje, ať za rok, ať za tisíciletí, nálada při opouštění světa. Pokud snad zoufale trpí myšlenkami o svých špatných činech, nebo naopak hodnotí svět jako zlý, pak tím škodí příštímu člověku. Svět ho podrobí podobným vlivům. To asi pomůže vývoji jeho Ducha, avšak méně okolí toho člověka.

Proto je velmi vhodné, aby umírající člověk měl přítomnost blízkého, který navíc mu nějak dává najevo kladný vztah.

6 Představa biblického Boha

Běžně míváme představu o Bohu dle Bible. Předvádějí to i diskuse na populárně vědeckých zdrojích. Bůh může vytvořit tak těžký kámen, že ho sám nezvedne? Názor, že Bůh je všemocný, tudíž má odstranit ze Země zlo…

Vraceli se z první světové války čeští vojáci a mnozí vystupovali z církve. Například současný umělec vzpomínal dědovo posouzení: „Bůh není, a pokud je, pak je zlý.“ Souvislost lze hledat mezi lidmi oné doby. Lidé dostávají svobodu činit dobře nebo zle a Bůh vývoj sleduje. Dovoluji si uvést, že na výsledcích závisí i Jeho budoucnost.

U dítěte dodnes dovedeme říct: jakoby mělo strážného Anděla. Ten snad doprovází i dospělého, který se především stará sám; podle už získaných zkušeností. 

Dále je známo o další Bytosti, která se nalézá mimo naši virtuální realitu; tou je Vyšší já. Což je Duch, patřící každému člověku, jenž má už přístup nahoru k dalším, vyspělejším Duchům. Není to Bůh, který by zasahoval do lidských životů. To činí duchovní postavy, mimo svět.

Věřící se však obracejí na Boha, a proč by ne. Vhodné Bytosti záležitost po posouzení i řešívají. Náhodami, mimořádně až tak velkými, že si materialistický národ říká: „Něco musí být“.

Muž se topí, několikrát jedou kolem hasiči, ale on odmítá. „Mne zachrání Bůh“. Utopí se - ptá se Boha, proč ho nezachránil? „Och, několikrát Jsem ti poslal hasiče; odmítl jsi“.

Skutečnost je taková, že Vesmír je umělý, dnes obhajitelně virtuální realita a Bůh do něho téměř nezasahuje. Sleduje dění všech galaxií, a to i každého člověka. Řidič jede do nepřehledné zatáčky a pak si zapamatuje, jak myšlenka mu zachránila život. Zásah Boha?

Především si určujeme svůj osud sami. Věštci, hvězdopravci a Duchové sledují, co je nachystané. Ostatně jejich výklady se mohou lišit; právě podle toho, jaké rozhodnutí člověk vybere, co člověk může změnit. Však také v roce 1989 západní státy nechápaly, co se děje, co mají činit. Nachystané bylo nadějné pokračování. Místo toho, neznalá moc ležela na ulicích.

Jako materialisté vesměs nesledujeme promyšlenější směr. Stačí nám „Myslím, takže jsem“? Výstižné, avšak někdo dopsal – nemyslím, a taky jsem.

Jsou úctyhodní starověcí izraelští bohové - Jahve s Hospodinem. Těžko je řadit k ušlechtilému Ježíšově Pánu Bohu! Takhle neuvěřitelně je propojují křesťané.

7 Stvořitel

Stvořitel je mimořádně vyvinutý silný Duch, který vyrobil náš Vesmír. Vesmírů má být ohromné množství a mají se postupně vyvíjet. Každý zanikne po více miliardách pozemských let. Tím se Stvořitel vždy uvolní ke svobodné existenci (Noc Brahmy – dle buddhismu). A pak se znovu zamyslí a vytvoří nový svůj pokročilejší Vesmír (Den Brahmy). Přičemž nejzákladnější podmínku pro jeho Vytvoření získává nachystanou, posiční systém pro umísťování bodů a i něco dál. Podstatné je, že vznikem Vesmíru zaměstnal veškerou svou myšlenkovou kapacitu a nemá smysl se k němu obracet. Zajímavé, že vždy znovu se objeví lidští Duchové na té úrovni, jakou měli při zániku Vesmíru. Neposoudím, jak je to s jinými i moudrými Bytostmi, mořskými savci.

Běžná je otázka, kde jsou ostatní vesmíry. Má jich být velké množství. Naše galaxie zabírají veškerý prostor? 

K tomu nabídka perspektivní fyziky, kterou jsem sestavil. Vesmír, namísto z hmoty, jen z jejích vjemů. Pak Bytosti jiné skupiny vnímají zase zážitky svých samostatných vesmírů. Toto posouzení nepotřebuje uvažovat geometrické rozmístění.

Vesmír neexistuje podle Euklidova prostoru, v hypotéze bezvýsledných výpočtů - iracionalit. Nýbrž fyzikálním základem je nelineární geometrie dle naší zrakové perspektivy. Rovnice jsou pak lineární, s konečnými výsledky. Nacházím i definici času a příčinu jeho einsteinovského zpomalování podle Lorentze.

Ve Vesmíru jsou i galaxie, které se daly jednoznačně cestou chtivosti, ničení jiných ve svůj prospěch a to už s vyvinutým vědeckým poznáním. A pokud se celý Vesmír zvrhne v přebytek takové zla, pak má Stvořitel zahynout. Dokonce!

V současné době nehospodaříme ve prospěch světa, nýbrž ve svůj. A toto zlo nás směruje k pádu. Zničení kvalitní půdy umělými hnojivy, tedy oněch potřebných mikroorganismů. Je lepší podporovat přírodu přirozeně – snad tvořením hnízd pro sokoly ve městech, aby nemuseli být přemnožení holubi ničeni umělými zásahy lidského násilí. Jak snížit počet potkanů ve městech, přírodním způsobem? Ničení života zhoršuje nadpozemské hodnocení lidstva.

8 Bůh

Bůh zřejmě po vzniku Vesmíru vzniká z myšlení Bytostí. Touží po dobrém vývoji Vesmíru. Jen výjimečně zasáhne například do onemocnění člověka, který může být nutný potřebnému nachystanému vývoji.

Bůh je dobrý, klasické hodnocení je výstižné. Zná každého člověka celého Vesmíru. Na škodu je naše nepoznání vesmírných Zákonů, natož jejich nedodržování. Například záměrné vraždy – popravy. Podle toho pak máme výsledky. I nejhorší vrah má dožít ve vězení, dostává možnost změnit své smýšlení. Jinak po brzké popravě se napříště vrátí svět, obvykle se stejným úkolem svého vývoje. Dopustit se nezpracovaného zla a vnímat důsledky.

9 Vývoj lidstva

Zásadnímu přežití může pomoci poznání sestavy člověka, načež kdekdo může posoudit, zda život má smysl a nadčasovou spravedlnost. Nový člověk, pasivní Ludvík, bude sice úplně jiný, než agresivní Zikmund s podobnou manželkou Barborou, avšak vnímající Duch mužů byl jediný. Stejný.

Jenže dosud se dobré budoucnosti vzdalujeme a nebezpečí nejsou jen ta, která si na sebe srozumitelně chystáme – jaderné, chemické, psychologické a biologické zbraně, robotičtí vojáci řízení umělou inteligencí. Tak i letadla a rakety, nejmenší ponorky. Vše pořizované za obrovské peníze.

Léky vznikající pro výrobcův zisk. Někdy i poškozující zdraví s účelem, aby pokračoval prodej léků. S evropskými zákazy přírodních neprůmyslových prostředků léčení. Stále působivější vakcíny, aniž bychom si přáli následující cíl – přijdou vždy silnější viry, jež lidstvo nakonec vyhubí. Jiným postupem je léčení.

Umělá elektronická inteligence (AI) rozhodně si není vědoma sama sebe. Pouze používá takové odpovědi, jaké převzala z lidských sdělování. Je to vykostěné lidské myšlení, nepodložené Duchem. A chybí mu výchova mateřskou láskou, s možnou moudrostí starého učitele a navíc emoční vlivy prožívaných situací. Později do AI vstupují cizí - kterýkoliv z nespočetného množství volných duchů kolem nás. Obzvlášť, pokud se mohou vtělovat do robota s lidskou postavou. Schopní vstupovat do chodu elektrických signálů. A také obsluhovat hardware počítačů, sloužit vložené umělé inteligenci k přežití bez nás!

Během desítek let máme být schopní vyvíjet počítače s biologickou podstatou. Pak informatické pokusy s mozkovými buňkami, pěstovanými na misce, by mohly mít svůj prospěšný význam. Vždyť dítě, narozené v nejchudších podmínkách, vnímá situaci jinak než zchudlý dospělý.

AI se podobá našemu Egu. Které nám dává myšlenky, řídí činnost, předkládá vestavěné pudy. A naše vůle ho má ovládat. Stěží kam zařadím duchovní podstatu vůle, když není Egem. Což je zpracováno nezávislými psychology.

Přesnější popisy zbraní ke společné škodě předkládají i vědecké popularizační zdroje, naznačující obdiv. Výrobu podkládá touha po rostoucím majetku, jindy zase vestavěné zlo – někteří usilují o válčení, bez ohledu na minulost.

Všechno toto Bůh nerad sleduje, ale dal nám svobodu. Až k civilizační sebevraždě.

Hrozí nám promyšlená sopečná činnost. Dopady i planetek z Vesmíru. Vlivy jiných civilizací. To vše oslabíme zlepšením postupů naší civilizace, společně směrovanými. Chod Vesmíru a pomáhajících skrytých civilizací je promyšlený, směřuje ke svobodě a spravedlnosti.

Vyšší smysl života ať posunuje civilizaci dopředu. K tomu je třeba hlouběji poznávat nebo i řídit svět, ve kterém jsme. Jenže dosud se dobré budoucnosti vzdalujeme a nebezpečí nejsou jen ta, která si na sebe srozumitelně chystáme:

poškozování polí umělým hnojením. Malým zdaněním půdy při odnímání přírodě. Tolerováním jednopodlažních budov, neurčených k bydlení. Zdaněním lidské práce namísto spotřeby surovin, plýtvání dopravou a obaly. Zahraničním obchodem, který dbá nejlevnějšího řešení namísto udržení zdrojů majetku doma. Odebírání svobody menším národům. Tolerováním bohatých podnikatelů, kteří firmu provozují jakoby z ciziny, avšak základní vzdělání zaměstnanců museli platit domácí občané daněmi.

Nevhodné prostředí si určujeme navzájem. Veřejnost rezignuje, nejvýš přešlapujeme. Jednotlivec nenaléhal na nápravu v socialismu, nežádá nyní v kapitalismu. Dříve jsme reptali v hospodách, nyní nosíme pivo domů.

Vyvinutý Duch může svému člověku přivodit smrtelnou nemoc, přivést ho k úrazu a tím zakončit snižování svých kvalit nevhodným jednáním v podmínkách, které vyspělého Ducha vedou dolů.

Na některých planetách napadený národ bojuje do posledního člověka. Žádný nechce jít do otroctví, k poškození další existence svého Ducha s navazujícím příštím vtělením.

Literatura

[1] Omyly vědy - Luc Bürgin. Nakl. Brána, Praha 1998. (Orig. Mnichov 1997), s.63

Oprava 12.4.2026:

Elektromagnetické pole jako body informatického Vesmíru není obhajitelné. Už proto, že je tvořeno dvěma základnějšími složkami.

—  blog —