Tak rostou peníze na stromě nebo na poli?

Doufám a pevně věřím, že nezpůsobím někomu svou zprávou psychické trauma, ale peníze nerostou na stromech, nerostou na poli ani se netěží v dolech. Kéž by tato informace ráčila dojít i ke sluchu naší „vlády rozpočtové odpovědnosti“.

Peníze se musí vytvořit.

Zde jsou jen dvě možnosti.

a) Buď si je v souladu s potřebami naší společnosti vytvoříme sami,
b) nebo si je budeme muset za úrok vypůjčit od někoho jiného, kdo je dovede vytvořit

Nevidím ani jeden jediný důvod, proč bychom se o to nemohli postarat sami, když máme svoji centrální banku – ČNB – máme svoji vlastní měnu a můžeme „odborníky“, kteří nás dovedli svojí „odborností“ do stávajícího stavu, odehnat od „koryt“.

Vytvořit peníze, ono se to lehce řekne, ale hůř se to udělá. Myslíte?

Tvorba peněz ve stávajícím systému – je velice jednoduchá, probíhá v komerčních bankách a je regulována kapitálovou přiměřeností dané banky a povinnou bankovní rezervou – u nás 2%.

Jak to probíhá?

Čtenářům se slabší náturou doporučuji před další četbou provedení uklidňujících cvičení nebo polknutí jednoho kousku vhodného sedativa. Těm, kteří pociťují obvykle málo odvahy, před důležitým rozhodnutím, doporučuji malého panáčka.

Můžeme tedy pokračovat? Dobře, jdeme na to.

Jako názorný příklad použijeme pana Spořivého, který zašel do banky a uložil si na svůj účet své úspory ve výši 100 000,- Kč.

Co se stane?

Banka „odloží“ 2 000,- Kč (2%) jako bankovní rezervu a 98 000,- Kč půjčí panu Dlužníkovi (zároveň je ale povinna kdykoliv na požádání vyplatit 100 000,- Kč panu Spořivému), který si zajede do obchodu pro nový nábytek, kde tyto peníze utratí.

Obchodník na konci dne spočítá tržbu, kterou včetně oněch 98 000,- Kč zanese na svůj účet do banky. Banka vyhodnotí tyto peníze jako NOVÝ VKLAD a „odloží“ částku 1 960,- Kč jako bankovní rezervu (2%) a paní Dlužníčkové zapůjčí částku 98 000 – 1 960 = 96 040,- Kč, kterou ona obratem utratí za zbytečnou (to ale ještě netuší) plastickou operaci.

Plastický chirurg onu částku společně s dalšími tržbami zanese zase do banky na svůj účet a banka, jak jinak, považuje tyto peníze opět za NOVÝ VKLAD a má právo po odložení 2% z této částky zase půjčit rozdíl dalšímu dlužníkovi.

Takto to může běžet stále dokola, až se ona 2% část každého následujícího vkladu rovná původnímu vkladu pana Spořivého – 100 000,- Kč.

Kdy se tak stane?

V ideálním případě, až banky půjčí celkem 50 násobek původního vkladu – tedy 5 000 000,- korun.

  
Čtenář si jistě vzpomene, že jsem psal, že se tak stane v ideálním případě. V reálném životě si může občan část peněz uchovat doma (ne na účtu v bance), nebo banka sama se může rozhodnout ponechat na účtu rezerv vyšší částku, než odpovídá 2% vkladu. Takže konečný výsledek multiplikačního efektu (skutečně tato činnost má svůj odborný název) může být menší než 50 násobek původního vkladu. Nicméně, je zřejmé, že činnost bankovního systému je velice efektivní, tím více, když si uvědomíme, že za úvěry fiktivních peněz musíme ručit reálnými majetky. Dále je evidentní, že je celkem na „libovůli“ bank, zda úvěr poskytnou nebo neposkytnou, zda ta nebo jiná firma bude mít dostatek provozního kapitálu na svoji činnost nebo na investice a bude moci zaměstnat nějaké zaměstnance nebo ne.

 Dnes se nacházíme v situaci, kdy naši volení zástupcové lidu za posledních 20 let – tak říkajíc napříč politickým spektrem – předali naši měnu a tím i naši ekonomickou svobodu a samostatnost do rukou zahraničních bank – nadnárodního kapitálu.

Jistě, je to pro nás příjemné, nemusíme se o to starat, proč také, když to někdo může udělat za nás, že?

Neustále posloucháme okolo sebe hádky mezi levicí a pravicí, dogmatická klišé na nás chrlí televize i rozhlas, domníváme se, že při volbách můžeme něco ovlivnit v náš prospěch. Obávám se, že je to bohužel velice naivní představa, když naši volení zástupcové lidu nemohou žádným způsobem přinutit nadnárodní kapitál (banky), aby se chovaly na našem území jinak, aby půjčovali více, za nižší úrok atd.

Jedině banky rozhodují, komu, kdy a kolik půjčí a za jakých podmínek. Ony rozhodují, jestli bude to či jiné odvětví průmyslu prosperovat nebo ne. Ony rozhodují tím pádem o tom, zda bude zaměstnaných tolik nebo méně občanů, kolik jich bude nezaměstnaných a bez příjmu. Banky rozhodují o všem podstatném v této zemi. Nám zůstaly jen hry na demokracii v zemi, která je bůhví kolikátou již kolonií globálního kapitálu.

Pokud chtějí naši volení zástupcové něco ovlivnit, potom to provádějí tím nejjednodušším a nejstupidnějším způsobem - zadlužují nás ještě více u těch samých bank (globálního kapitálu) a vůbec je nenapadne, že máme ČNB ještě zatím ve svých rukou a můžeme tedy alespoň částečně se svou měnou něco udělat. Nemůžeme však moc, protože to nejjednodušší, jak bychom si mohli jako svobodný a samostatný národ pomoci, si naši slovutní volení zástupcové lidu zákonem zakázali! Ve prospěch koho?

Místo aby se vláda starala, jak vrátit naši měnu do našich rukou, jak ji využít ve prospěch našeho národa, zabývá se vymýšlením neskutečně stupidních „reforem“ založených na škrtformě, které nás prý mají přivést k blahobytu – tedy evidentně jen některé, že?

Je pozoruhodné, že:

Pokud by chtěli všichni vkladatelé vyzvednout své vklady z bank – nebylo by to možné, tolik peněz v bankách není.
Pokud bychom měli splatit bankám ihned veškeré dluhy i úroky, nebylo by to také možné, protože tolik peněz v oběhu také není.

Jak je to možné?

Je to velice jednoduché – když vám banka půjčí peníze – například 100 000 korun, vrátit chce 100 000 korun + například 10 000 korun úrok – kde je chcete vzít, když do oběhu banka pustila vaším prostřednictvím jen 100 000 korun? Je to váš problém, oberete hezky někoho jiného. Pokud banka nepustí do oběhu další půjčky – máte smůlu. Pokud občané začnou více spořit doma, máte zase smůlu, protože nemáte koho obrat o těch 10 000 korun. Buďte ale v klidu, banka se o váš byt nebo domek ráda postará, má totiž dost poskoků, kteří ji najdou nového kupce na váš dům a ona mu jistě nakonec i ráda půjčí.
Trochu nepříjemné bude to, že váš domek si vezme banka za zlomek skutečné ceny (nějaký dluh vám ještě tedy na krku zbude) a novému kupujícímu ho prodá za tržní cenu. Proč by také ne, že? Vydělávat se musí. Se zbytkem dluhu si jistě snadno již potom poradíte, když nebudete mít na krku takové břemeno, jako je dům nebo byt. Úroky jsou nic moc – podle našich soudů ani 100% ročně není lichva, můžete být proto klidní.

Pokud vám připadá, že celý stávající systém je postaven na principu letadla, máte pravdu. Zrovna letí směrem k zemi, takže, vítám vás na palubě a přeji šťastný zbytek letu :)

Pokud nemáte rádi letadla, pojďte pěšky kousek cesty s námi – http://ekonomickareforma.cz – ne nadarmo se říká, pomalu nejdál dojdeš