Lidská politika? Nekonkrétní slib

To je důvod se zamyslet, jestli je „lidská politika“ tím kouzelným proutkem, jehož mávnutím dojde k očekávanému sociálnímu smíru ve společnosti.

Popravdě si to nemyslím. Důvod je nasnadě. Lidská politika má pro každého jiný význam.

Existují mezi námi lidé, kteří například považují přísné finanční kontroly ke kontrole jejich poctivosti ze strany státu za nelidskou politiku. Stejně jako solidární daňové zatížení, neboť prý příliš trestá úspěšné a otravuje slušné lidi.

Pak jsou mezi námi tací, kteří by naopak chtěli, aby se lidská politika projevila plošnou přísností ze strany státu. A zároveň samozřejmě také aby se úspěšní větším procentuálním zdaněním přihlásili k principu mezilidské solidarity.

Na základě tohoto poznání usuzuji, že hranice, co je či není lidská politika, stanovuje tloušťka peněženky každého z nás.

Proto zůstávám pesimistou, na jehož slova, že nás současná lidská politika tak, jak ji vnímají aktuální vítězné politické strany, přesněji řečeno ti (kmotři), kteří je z pozadí a obklopeni luxusem řídí, nedostane na pokojnou cestu řešitelných společenských problémů.

Lidská politika z úst sytých, co hladovým nevěří, je dnes jen chytlavý přívlastek, kterému se lidově říká plácnutí do vody. Bohužel, voliči těm, co ji slibují, a nejen u nás, skočili na špek.

A to nás, jako už mnohokrát v historii lidstva, žene do války.

Příčina spočívá ve skutečném překladu politického slibu lidská politika.

Je to stále rostoucí nenažranost mocných. Před dvaceti lety, což lze dohledat, bral manažer západní firmy maximálně třinácti násobek mzdy nejhůře placeného zaměstnance.

A dnešní realita? Je naprosto běžné, že je tento rozdíl i stonásobný.

Ne, nejsem komunista, ani patologický závistivec. Pouze si myslím, že sociální smír, potažmo mír nelze zajistit tím, že bohatí budou bohatnout a chudí chudnout.

A už vůbec ne tím, že si budeme volit do vedení státu lidi, kteří se na principu nenažranosti na těch dole napakovali. Starého psa totiž novým kouskům nenaučíš.