Úskalí ukrajinské neutrality a role NATO

O tři měsíce později, tváří v tvář ruské invazi, prezident Zelenskyj již uvedl, že Ukrajina „nebude schopna vstoupit“ do NATO a že „je to třeba uznat“. Zelenského odpověď podnítila spekulace, že ukrajinský závazek neutrality by byl ústředním bodem možného diplomatického urovnání s Ruskem. Po letech oficiálního odmítání této myšlenky však může být náhlé přijetí trvale neutrálního statusu pro Kyjev těžší, než by se mohlo zdát. Nyní je to samotné NATO, které může otevřít cestu k rusko-ukrajinskému urovnání, a to tím, že oficiálně zruší kandidátský status Kyjeva. Zatím to však vypadá, že NATO sice nechce být vtaženo do války s Ruskem, ale nemá ani zájem na míru a konflikt přiživuje neustálými dodávkami zbraní na Ukrajinu.   

Zelenského plamenná rétorika přiživuje mezi Ukrajinci veřejná očekávání blížícího se vítězství. Nedávný průzkum veřejného mínění na Ukrajině ukázal, že nejméně polovina respondentů věří, že válka skončí během několika týdnů. 93 % dotazovaných bylo z velké části nebo zcela přesvědčeno, že Ukrajina vyhraje. Naproti tomu ministr zahraničí Kuleba v rozhovoru z 18. března připustil, že mírová dohoda je „realističtějším“ scénářem konce války než ukrajinské vítězství. Tento velký rozdíl mezi očekáváním veřejnosti ohledně toho, jak by válka mohla skončit, a vlastním hodnocením pravděpodobného výsledku kyjevskou vládou může být vážnou překážkou pro úspěšné vedení rozhovorů. Koneckonců, jakékoli urovnání bude vyžadovat velké ústupky ze strany Ukrajiny. Kompromis by mohl být mnohými na Ukrajině vnímán jako opakování minských dohod, které kritizoval i Zelenskyj.

Přestože neutralitu před válkou podporovala nejméně třetina Ukrajinců, politické elity a vládní představitelé tuto myšlenku soustavně odmítali. Dny předtím, než Rusko 24. února zahájilo vojenský útok, bývalý ukrajinský velvyslanec v USA charakterizoval neutralitu jako „plán Kremlu“. V polovině února ukrajinský velvyslanec ve Spojeném království prohlásil, že Ukrajina by mohla zvážit svou ambici na členství v NATO, aby se vyhnula válce s Ruskem, ale po kritické reakci ze strany vlády i opozičních stran musel ze svého komentáře ustoupit. Zelenského strana Služebník lidu se koncem loňského roku zasazovala o vytvoření akčního plánu členství v NATO. I po zmírnění své proalianční rétoriky od začátku války strana stále naznačuje, že členství v NATO je nemožné pouze v krátkodobém horizontu. Poslední průzkum veřejného mínění ukazuje, že rekordní počet – 72 % respondentů – podporuje členství v NATO. Spíše než strategickou volbou z vlastní vůle by se tak neutralita stala politikou vnucenou ukrajinské společnosti a jejím elitám za použití síly.    

Nejzásadnější překážkou rusko-ukrajinské dohody je neshoda ohledně ukrajinských hranic. Moskva přinejmenším očekává, že Kyjev uzná Krym jako součást Ruska a přijme nezávislost samozvané Doněcké a Luhanské republiky. Zelenskyj navrhuje přistupovat k otázkám neutrality a řešení územních sporů postupně. Pro Ukrajinu může diskuse o územním uspořádání začít až poté, co bude dosaženo nového bezpečnostního uspořádání. Naproti tomu Rusko již spojilo pokrok v rozhovorech o mírové dohodě s tím, že Kyjev uzná územní ztráty. Pro Moskvu tak dohoda o neutralitě slouží dvojímu účelu: prosazování jejích bezpečnostních zájmů a uspokojení územních nároků. Jakmile Kyjev podepíše dohodu, ve které se ruský závazek neutrality omezí na území Ukrajiny s výjimkou Krymu a Donbasu, znamenalo by to také souhlas s překreslením hranic. Pro Zelenského by však dohoda byla ještě obtížnější, pokud by splňovala jak bezpečnostní přání Ruska, tak jeho územní požadavky. To výrazně zvyšuje pravděpodobnost diplomatického patu.

Před pěti nebo deseti lety mohla být neutralita pro Ukrajinu životaschopnou bezpečnostní alternativou. Nyní je její účinnost na pochybách a její implementace vyžaduje další ústupky, které žádný ze současných ukrajinských vůdců není ochoten udělat. Jediným hmatatelným příspěvkem, který může NATO do současného konfliktu vnést, je reagovat na opakované výzvy Zelenského a objasnit postoj ohledně případného členství Ukrajiny. To by vyžadovalo zrušení dřívějšího slibu učinit z Ukrajiny člena aliance vydaného během summitu v Bukurešti v roce 2008 (a naposledy zopakovaného v komuniké z bruselského summitu v roce 2021). Neutralita by pak již nebyla vnímána jako volba vnucená Ukrajině samotným Ruskem, ale jako nevyhnutelná nutnost. Toto rozhodnutí by také mohlo změnit širší kontext probíhajících rozhovorů s Ruskem a otevřít možnost oddělení diskuse o bezpečnostním statusu Ukrajiny od sporů o Donbas a Krym. Konečně by to umožnilo klíčovým členům NATO přímo se zapojit do diplomatických snah o zastavení války, aniž by je Rusko považovalo za škůdce, kteří mají zájem na jejím prodloužení.