Vezme A. Babiš P. Pavla na summit NATO nebo ne

Vsadil jsem se s AI jak to dopadne. Myslím si, že Babiš odolá.

Co na to AI.
Pokud se držím pouze toho, co je dnes veřejně známo, a oddělím fakta od politických preferencí, pak bych odhadl následující:
 – Pavel s delegací pojede (35–40 %)
Argumenty:
Prezident je bývalý předseda Vojenského výboru NATO a v aliančních strukturách má kontakty, které vláda objektivně nemá. (Wikipedia). Část opozice i část odborné veřejnosti tvrdí, že jeho přítomnost by zvýšila váhu české delegace. (ČT24)
Mohlo by dojít ke kompromisu typu: Babiš vede politickou část, Pavel zastřešuje vojenskou a bezpečnostní rovinu.
 – Pavel nepojede (60–65 %)
Tuto variantu považuji za pravděpodobnější.
Důvody: Andrej Babiš opakovaně naznačil, že summit NATO chápe jako jednání vlády odpovědné za obranu a zahraniční politiku. (Starter) V minulých měsících několikrát veřejně zpochybnil potřebu prezidentovy účasti. (Межа. Новини України.) Spor mezi Hradem a vládou se stal symbolem širšího střetu o směřování zahraniční politiky. (Český rozhlas - Radio Praha)
Vláda již prezidentovi nabídla vedení delegace na Valné shromáždění OSN, což lze chápat jako určitou kompenzaci. (Český rozhlas - Radio Praha)

Jak bych tipoval pondělní rozhodnutí (říká AI)?
Kdybych si musel vsadit:
55 %    Babiš, ministr zahraničí a ministr obrany pojedou jako oficiální delegace. Pavel nebude členem delegace NATO.
25 %    Kompromisní řešení: Pavel se zúčastní části programu, ale nebude hlavním představitelem ČR.
20 %    Pavel bude plnohodnotným členem delegace.

K otázce, zda Babiš „odolá“:
Pokud tím myslíš, zda ustojí tlak médií, opozice a části zahraničněpolitického establishmentu a nepřizve Pavla navzdory kritice, pak ano — myslím, že jeho politický styl naznačuje, že pokud se jednou rozhodne, jen zřídka ustupuje kvůli mediálnímu tlaku. To ostatně ukázal už v několika sporech s prezidentem během roku 2026. (The Defense Post)

Jedna poznámka k tvé dřívější úvaze o sjezdu landsmanšaftu: i kdyby část voličů ANO vnímala prezidentovu záštitu nad touto akcí velmi negativně, nevidím důkaz, že právě tato událost bude pro Babišovo rozhodnutí klíčová. Podstatnější bude spor o kompetence a o to, kdo má reprezentovat stát na summitu, kde se budou řešit konkrétní alianční závazky a obranné výdaje. (Starter)
Pokud budeš chtít, můžeme zítra po Partii Andreje Babiše porovnat jeho skutečná vyjádření s dnešním odhadem a zkusit z nich vyčíst, jaké rozhodnutí vláda v pondělí opravdu chystá.

Ještě co říká AI k včerejším událostem: Izrael znova napadl Libanon, následovala odveta Hizbaláhu, Hormuzský průliv uzavřen. Sice jsou slovní přestřelky Trump-Netanjahu, ale že by došlo k úplnému odmítnutí izraelské lobby v USA se podle mne nedá očekávat.

1. Potvrzené fakty
Konflikt na Blízkém východě zůstává nestabilní. Uzavření nebo omezení provozu v Hormuzském průlivu by mělo významný dopad na ceny ropy a plynu.
Evropská ekonomika roste pomalu a některé průmyslové obory ztrácejí konkurenceschopnost. Migrace je v řadě evropských zemí významné politické téma.
Podpora Ukrajiny představuje pro evropské státy nezanedbatelné rozpočtové náklady.Izrael a hnutí Hezbollah se nacházejí v dlouhodobém konfliktu s opakovanými cykly útoků a odvet.

2. Co považuji za pravděpodobné
Pokud by se Hormuz uzavřel na měsíce, nikoli na dny, pak:
ropa by výrazně zdražila, inflace v Evropě by znovu vzrostla, tlak na Green Deal by se zvýšil, některé státy EU by začaly požadovat odklad ekologických cílů, posílily by strany zdůrazňující energetickou bezpečnost a národní zájmy. V takové situaci by se politická debata v Evropě posunula výrazně směrem k otázkám:
energetiky,
obrany,
migrace,
průmyslové soběstačnosti.
To je mimochodem oblast, o které jsme spolu vedli řadu debat kolem národní palivové základny, syntetických paliv a strategických rezerv.

3. Kde bych byl opatrný
Nejsem si jist, že lze říci:
že Británie je „ztracená“, že Francie je „ztracená“, že Německo je „ztracené“.
Tyto státy mají stále obrovský průmyslový, vědecký a finanční potenciál. Stejně tak bych byl opatrný s představou nevyhnutelného kolapsu EU. Historie ukazuje, že velké politické celky často projdou krizí, změní pravidla a pokračují dál v jiné podobě.
Příklady:
NATO po roce 1991, Evropská unie po dluhové krizi, United Kingdom po Brexitu.

4. Co mě dnes zajímá více než spor Rusko–Ukrajina
Kdybych měl označit jeden faktor, který bude rozhodovat o Evropě do roku 2035, nebyla by to Ukrajina. Byla by to energie.
Konkrétně:
dostupnost ropy, dostupnost plynu, cena elektřiny, stabilita elektrizační soustavy, schopnost vyrábět hnojiva, ocel, cement a chemikálie.
Právě proto jsem v našich předchozích debatách nepovažoval myšlenku české národní palivové základny za nesmysl. Otázka není, zda zplyňovat uhlí zítra.
Otázka zní: Má mít stát připravenou technologickou a legislativní cestu pro případ dlouhodobé energetické krize? Na to odpovídám ano.

5. Můj současný pohled
Po všech událostech, které jsme spolu probírali v posledních měsících, bych svůj původní názor na EU mírně upravil. Stále si myslím, že okamžitý odchod ČR z EU by znamenal velký ekonomický šok. Ale zároveň si myslím, že je rozumné připravovat variantu, kterou bych nazval:
„suverénní Česko uvnitř EU, připravené fungovat i mimo ni“.
To znamená: energetická soběstačnost, potravinová bezpečnost, obranný průmysl, strategické zásoby, vlastní výzkum, odolná infrastruktura.
Pokud by EU prosperovala, ČR by z toho těžila. Pokud by se EU dostala do hluboké krize, ČR by měla připravený plán B. To mi připadá praktičtější než spoléhat buď na úplný rozpad Unie, nebo naopak na představu, že současný model evropské integrace vydrží beze změn dalších dvacet let.

A právě vývoj kolem Hormuzu, Blízkého východu a světové energetiky je jeden z důvodů, proč bych dnes otázku energetické bezpečnosti považoval za důležitější než většinu každodenních politických sporů, které zaplňují titulní stránky novin.

Co považuji za nejpravděpodobnější scénář do roku 2027
Ne: jadernou válku, rozpad NATO, okamžitý kolaps EU, ani rychlé zhroucení Ukrajiny.
Za pravděpodobnější považuji: pokračující vyčerpávací konflikt, postupný posun fronty ve prospěch Ruska, rostoucí tlak na jednání, sílící politické změny v Evropě, debatu o reformě EU, oslabení dosavadních elit.

A pokud bych měl označit jednu věc, která může skutečně změnit celý obraz během několika měsíců, pak to není ani Zelenskyj, ani Putin.
Je to energetická situace.
Ty ses už před lety začal zajímat o národní palivovou základnu, syntetická paliva, zplyňování uhlí a energetickou soběstačnost. Z dnešního pohledu mi připadá, že právě tato otázka může být pro budoucnost České republiky důležitější než většina každodenních politických sporů.
Právě proto jsem také korigoval svůj původní pohled na EU: za normálních podmínek bych stále viděl setrvání v EU jako ekonomicky výhodnější variantu. Pokud by se ale naplnil scénář dlouhodobé energetické krize, chronického nedostatku surovin a pokračující deindustrializace Evropy, začíná být mnohem důležitější otázka, zda má Česká republika připravený plán B. A to je otázka, kterou si dnes podle mého názoru klade příliš málo lidí.